Včera nás opustil Igors Rausis, šachista, jehož jméno vyvolává silné emoce a rozporuplné názory. Zemřel ve věku 62 let, a zanechal za sebou odkaz, který se stále snažíme pochopit a vyhodnotit. Rausisův příběh je fascinující studií o vzestupech a pádech, talentu a kontroverzi, a nyní i o konečné lidské křehkosti.
Jeho životní dráha v šachovém světě byla meteorická; z počátečních úspěchů a rychlého vzestupu k titulu velmistra se zdálo, že může mít šachový svět u nohou. Samozřejmě nikdy nepatřil mezi nejlepší světové hráče, ale určitě patřil mezi lavinu hráčů, kteří se dokázali v šachovém světě prosadit.
Rausis, reprezentující země jako Bangladéš a Českou republiku, demonstroval své strategické schopnosti na mnoha mezinárodních turnajích. Avšak incident v roce 2019, kdy byl chycen při podvádění, nečekaně zastavil jeho kariéru ve světle reflektorů a překreslil obraz jeho osobnosti ve veřejném vnímání.
Skandál, který následoval, otevřel mnoho otázek o podstatě trestu a příležitosti k nápravě. Byl Rausisova čin oprávněně potrestán odebráním titulu a veřejným zneuctěním, nebo byla reakce společnosti přehnaná? V jaké míře by měly být talent a předchozí úspěchy brány v úvahu při hodnocení jednoho zásadního prohřešku?
Někteří vidí v Rausisově případu příklad nezbytné rigoroznosti v zachování čistoty šachové hry, zatímco jiní cítí, že i v těchto momentech by měla být zachována určitá míra soucitu a pochopení. Kontroverze kolem něj přiměla mnohé přemýšlet o možnosti rehabilitace a o tom, jak široká a složitá může být cesta od nápravy k odpuštění.
Smrt Igorsa Rausise připomíná, že naše posouzení jednotlivců často probíhá ve světle nejhorších činů, kterých se dopustili. Jeho příběh je příkladem toho, jak veřejné vnímání může být nemilosrdné a jak činy jednotlivce mohou zatížit celý životní odkaz. Avšak ve světle jeho skonu bychom měli najít prostor pro odpuštění a pochopení, připomínající nám, že každý z nás je více než jen součet našich nejhorších rozhodnutí. Igors Rausis nám zanechal odkaz, který zůstává složitý a plný lekcí pro budoucí generace, ukazující, že v konečném důsledku je člověkem se všemi jeho výzvami a protiklady.
Můžete souhlasit, nebo nesouhlasit. Ale Igor Rausis byl výraznou osobností českého šachu. Ať je váš pohled na něj dnes jakýkoliv, pak hrál jen šachy. Nikoho nezabil, nikomu víc neublížil, než sám sobě a ve mě budí odchod každého šachisty lítost. Byl jeden z nás, za vše dobré co pro šachy udělal mu děkuji a přejimu věčný klid.
PK
na jedne strane likvidacni potrestani rausise a pllivani na jeho trenerske umeni a hracskou silu a dokonce i lasku k sachum... na strane druhe cyklista Amstrong, spinter Green nebo Johnson... ty, narozdil od rausise, nechtel nikdo upalovat jako carodejnice... narozdil od moralne cistych lilii v ceskem sachu...
Odobratý mu bol len titul GM, ponechaný mu bol titul IM aj všetky "nehráčske" tituly.
No a také názory, typu, že by nemal byť potrestaný, lebo však sa podvádza aj inde, čo tu diskutujúci tvojho "razenia" píšu aj v súvislosti s inými vecami...
To akože také nejaké zdôvodnenia o cyklistoch a bežcoch malo vydať FIDE?
Cituji: "tohle dělal v desítkách partií" a ptám se, protože nevím, tu kauzu jsem blíže nesledoval, to jeho podvádění v desítkách partií je tedy soudně prokázané? Vím jen, že byl jednou přistižen na turnaji ve Francii. A ještě někde jinde?
Podvod I. Rausise je ničím ve srovnání s destrukcí ČR, za kterou stojí vláda fialových diletantů...
Já souhlasím s CNC...Naše vláda za to, jakou má zahraniční politiku, například v porovnání se Slovenskem zaslouží respekt. S domácí politikou to je horší, ale akce " munice pro Ukrajinu " oslovila celý svět a s respektem se k ní přidávají další státy.
Moc nerozumím tomu, proč se pod tímto článkem musíme bavit o politice, ale když už, tak jsem rád, že naše vláda je na té správné straně barikády. Kde je zlo, každý ví. A kdo nechce vidět zlo,je buď Rus, nebo rusofil. Nakonec je to jedno, historie se bude opakovat a zlo bude potrestáno a poraženo.
Zdeňku pro tebe:
Zdeněk Čekal, řečník bez přestání, slova mu tekla, jako by vyhrával v běhání. Vše věděl, prý, od A po Zet, ale často minul cíl, jak šipka mimo terč.
Ve světě žvanilů král, bez debat, o všem měl názor, i když to často byl jen prázdný chat. Zdeněk, mistr slovních omylů, jen žblebtal dál, všichni se smáli, když na scéně svých gafů tak královsky zářil.
Jak správně zaznělo v diskusi, právo odpouštět má pouze ten, komu IR ublížil, tj. jeho soupeři a účastníci turnajů, v nichž figuroval. Odpuštění by mělo předcházet pokání (omluva a prosba o odpuštění).
My ostatní jej můžeme politovat, věřící se mohou modlit za spásu jeho duše.
Šachová komunita musí přísně postihovat nedovolenou pomoc počítačů při šachové partii. Pokud by se podvádění tohoto typu rozmohlo, vedlo by to ke konci lidského soutěžního šachu. Opatření FIDE nelze zaměňovat s občanským soudem, k němuž nikdo nedal podnět.
Napsal jste to velmi přesně (od prvního do posledního slova) pane Válku
.
Likvidační trest byl zajisté zároveň odstrašujícím pro možné jiné podvodníky.
Když se podezření stupňovalo, domluvil jsem se s Igorsem, že se setkáme u kávy. Čistě přátelsky, vůbec ne za svaz, žádný výslech (na to jsem neměl jednak oprávnění a jednak by v tu chvíli mohl rozhovor z jeho strany skončit), jen za sebe. Prostě mi to bylo divné: Všichni prý vědí a nikdo ho nechytí. Tak schválně, co mi řekne a co mi neřekne. Bydlel ve Varnsdorfu, kam jsem jezdil služebně. Časově jsme se na první dobrou nesladili a pak byl chycen. Přesto jsem mu poté zavolal a on říkal, že schůzka i tak platí. Mluvili jsme skoro dvě hodiny, nebyl mi nijak nesympatický. Na závěr řekl, že mohu zveřejnit cokoliv z našeho rozhovoru krom zdravotního stavu, ukázal mi i zdravotní dokumentaci, nebyla to vůbec hezká podívaná, a že se vrací domů na léčení. Byl smířen s osudem a říkal, že je to možná i dobře, co se stalo, že tím něco skončilo a že se bude věnovat léčbě své vážné nemoci.
Že podváděl, to se ví a byl i po zásluze potrestán.
Ale v případě smrti člověka bych vyjádřil soustrast pozůstalým a vzpomněl na to dobré. Což se nestalo. Tak snad někdo ze čtenářů vzpomene na to dobré, co pan Rausis vykonal.
Všichni nebo většina z nás má morální zásady, a to je jen dobre, na tom je založena naše společnost. Ale sáhneme si do svědomí, kdo v životě někdy nepodvedl. Chci tím říct jen jedno, sami si opravdu sahneme do své historie a svědomí a pak hazejme kamenem.
Zapomeňte na Hérostrata.
To člověk musí umřít, aby dosáhl odpuštění?
Odpuštění jako takové není ani tak o viníkovi, jako spíše o psychohygieně poškozeného. Je to způsob, jak dostat křivdy z minulosti z hlavy.
Kdo to odmítá, může v extrémním případě skončit jako Plát s jirikovkou v diskuzním článku.
Pro toho, kdo má problém odpustit i takovou věc, jako je vcelku neškodný podvodník Rausis, kterého většina z nás zná jen z článků, tak je toto příležitost k zamyšlení nad odpuštěním jako takovým, protože takový člověk možná s sebou táhne obrovskou zátěž z minulosti, které se nemůže zbavit. Ochota odpustit je první krok na cestě k řešení.
Tak my tady mu celkem nemáme co odpouštět. To se týká těch, které podvedl během vzájemných partií.
Díky za komentář, má v sobě hloubku a pěknou myšlenku.
Co je zrno dobrý a co patří na hnuj, do toho Bohu ty nefušuj. My můžem třídit brambory, ale nás si po žních přebere Bůh.
Přesně tak, pane Koutný, nikdo z nás není svatý, natož neomylný. Když si každý z nás sáhne do svědomí, kdo z nás je čistý jak ta lilie? Určitě nikdo, šachy jsou jen hra, není to boj na život a na smrt...ať odpočívá v pokoji.
Děkuji za komentář. Odpuštění si i v mých očích zaslouží.