Konference ŠSČR 2025: Když Realita Nestíhá Svazovou Fantazii

S. Messerschmidt – když je ŠSČR ve ztrátě, měl by začít někde šetřit.

M. Petr – ŠSČR je úspěšnou organizací. Poslední dva roky sice máme ztrátový rozpočet, nicméně díky velice dobrému hospodaření v posledních přibližně 10 letech, velké poděkování za to patří Zápis z Konference ŠSČR 2025 - 5/22 hospodáři R. Svobodovi, si ŠSČR vytvořil finanční rezervu, která je určena právě pro takové časy, kdy státní podpora pro šachy klesá. NSA bohužel pro nás preferuje především olympijské sporty. Výkonný výbor mohl na rok 2025 navrhnout vyrovnaný rozpočet, ale znamenalo by to výrazné škrty v některých oblastech. 

Petr Koutný reaguje:
Rozpočet je sice v minusu, ale podle Martina Petra je všechno v pořádku – máme přece rezervy. To je jako když vám hoří dům, ale uklidní vás, že máte ještě trochu vody ve váze s květinou. A že šetřit by znamenalo škrtat? To je nepředstavitelné! Vždyť by se mohlo stát, že svaz přestane dotovat turnaje, kde si zahraje maximálně šest lidí a jeden funkcionář. A nebo nedej bože snížit výdaje na marketing, který spočívá v tom, že o šachu neví ani šachisti. Takže závěr? Máme mínus, ale když to budeme dostatečně dlouho ignorovat, možná se to promění v plus. Matematika po svazovsku – stačí jen správně přeházet sloupce.

J. Slavík – byla tady zmiňována sledovanost pořadu V šachu ve výši 290 000 diváků. To je za celý rok – tedy součet všech zhlédnutí všech dílů dohromady?

M. Petr – ano, a jsou do toho započítané i reprízy. 

Petr Koutný reaguje:

Deset dílů V šachu ročně, každý za čtyřicet až padesát tisíc, a každý díl vidí v průměru 29 tisíc lidí. To už není šachový pořad, to je luxusní rodinné video. Na RP šachy se dívá víc lidí, stojí to nula a nikdo z toho nedělá takové haló. Ale tady si vedení svazu říká: „Je to drahé, skoro nikdo na to nekouká – ideální, bereme deset kousků!“ Jinak to totiž opravdu nedává smysl. Kdybych měl ledovanost 29 tis měsíčně na těchto stránkách, tak už dávno neexistují. 

S. Messerschmidt – vadí mi současná rozhádanost členské základny šachistů. A mám pocit, že Výkonný výbor k tomu v některých případech přispívá, než aby napětí pomáhal uklidňovat. Chybí mi vstřícnější přístup, lidskost a schopnost hledat smířlivé řešení

Josef Bednařík reaguje

Pan Michalík tvrdil, že jsem mu jako ředitel osobně nepogratuloval – což je pravda, ale Zápis z Konference ŠSČR 2025 - 19/22 stejně tak je pravda, že jsem dosud osobně negratuloval žádnému vítězi dvou MČR, které jsem pořádal, protože při závěrečném ceremoniálu většinou moderuji, držím mikrofon, mám v ruce podklady a roli gratulujících předávám významným osobnostem, které tam jsou právě kvůli oceněným. Považuji to za důstojnější. Pokud jde o Českou televizi a údajné zásahy z mé strany, které měly bránit rozhovorům – to je další z nepodložených výpadů. Panu Michalíkovi jsem dokonce sám od sebe psal, vysvětlil mu celou situaci, snažil se mu nabídnout svůj pohled, ale on neměl zájem ho přijmout, případně ho pochopit. Podobně jsem se snažil vést konstruktivní debatu i s Petrem Koutným v době, kdy jsme spolu ještě spolupracovali do doby předminulé Konference, kde jsem jeho chování vůči funkcionářům otevřel. Od té doby jsem však o něm veřejně neřekl nic špatného, žádný osobní útok, žádnou polopravdu, a přesto je moje osoba opakovaně a cíleně napadána, bez jakékoliv reakce na výzvy k rozumné debatě. 

Komentář Petra Koutného:

Pan Bednařík se snaží vykreslit jako člověk otevřený dialogu, který nabízí smíření, klid, diskusi a snad i utřený slzičky u levandulového čaje. Ve skutečnosti ale moje poslední “komunikace” s ním skončila u policie – protože jeho výroky na mou adresu už přesáhly hranice nejen vkusu, ale i zákona. A když došlo na soud, tak jsme ho vyhráli. S omluvou se neobtěžoval. Zato teď na konferenci dojemně vzpomíná na svou ochotu vést se mnou konstruktivní debatu. No, možná mu to celé v hlavě znělo líp než v zápisu.

A víte co? Já jsem mu u toho soudu opravdu nabídl, že si to můžeme v klidu vyříkat. Přátelsky. Na férovku. Jenže v tu chvíli ho odtáhla paní Kusová se slovy „s tím se nebav“ – jako kdybych byl infekční pravdou. Takže tolik k jeho legendární snaze o smír a otevřenost. Možná se jen bál, že bych na setkání přinesl fakta, čísla nebo nedejbože rozpočet.

A že prý na něj útočím? Kdepak. Jen konstatuju, že nesežene sponzory, neví, co je marketing, a v normální firmě by letěl po zkušebce jako figurka ze šachovnice. To není útok. To je hodnocení výkonnosti. A jestli se mu nelíbí, že to říkám nahlas, měl se spíš zamyslet, proč to slyší tak často.

S. Stárek – je fajn mít takový časopis, ale bylo by dobré, kdyby se tam o šachu taky psalo

J. Bednařík – v posledním roce dva šachové články byly obsáhlejší, jinak v každém čísle je alespoň malá část týkající se šachu

Komentář Petra Koutného:

 Dva šachové články za 120 tisíc? To už by snad vyšlo levněji vytisknout Dějiny šachu na ruční papír a doručit každému členovi svazu osobně Martinem Petrem na kole. Coach není časopis pro šachisty. To je spíš magazín pro manažery v krizi středního věku, kteří nepoznají rozdíl mezi věží a termoskou. A když se tam náhodou objeví šachy, působí to asi jako šachový diagram na stránce o józe – nevíš, jestli se máš zamyslet, nebo zhluboka nadechnout. Ale Pepa to myslí vážně. A to je vlastně ten největší fór.

S. Messerschmidt – proč je u položky sponzorské dary tak nízká částka?

M. Petr - souhlasím s tím, že bychom v této oblasti mohli být určitě lepší. Jako Šachový svaz máme provizní systém. Pokud máte někdo kontakt na manažery nebo firmy, které mají vztah k šachu, budu moc rád, pokud mi ho předáte – rád se těm lidem ozvu a zkusím domluvit spolupráci. V tom nevidím žádný problém. Chápu, že někteří jiní lidé v této oblasti působí aktivněji nebo efektivněji – každý z nás má nějaké své silné a slabší stránky. Kolega Bednařík je v tomto směru také aktivní, snažíme se o spolupráci, ale nejde o jednoduchou oblast.

Komentář Petra Koutného:

Martin Petr dostal jednoduchou otázku: proč je u sponzorských darů skoro nula. A odpověď? Ve stylu „když mi někdo dá kontakt, tak mu třeba i zavolám“. Takže provizní systém – geniální nápad! Jen škoda, že nikdo nemá kontakt, a když už má, nikdo nevolá. Připomíná to hledání pokladu bez mapy, kompasu a s klapkami na očích. A pak přijde to nejlepší: „Každý má své silné a slabé stránky.“ Jo, to známe. Třeba Bednařík má silnou stránku v tom, že aktivně působí. Co přesně dělá, nikdo neví, ale působí. Výsledky nula, snaha pět hvězdiček na TripAdvisoru. A zatímco svaz shání sponzory způsobem „když něco přijde, tak to vezmem“, svět okolo běží jak TGV. Možná by stálo za to přestat čekat, až to za ně někdo vyřeší – anebo si aspoň přiznat, že šachový marketing není jejich silná stránka. A že volání manažerům není práce na bázi: „Tak jsem mu napsal na Facebook, a on neodpověděl.“

Na závěr děkujeme všem delegátům, kteří si na Konferenci dovolili říct svůj názor. Víme, že to v tomhle svazovém klimatu chce odvahu větší než hrát dračí proti Carlsenovi. A víme taky, že někteří za to ponesou následky – vyloučení z komisí, ztráta funkce, nebo aspoň ostrý pohled přes půllitr na příštím turnaji. Ale díky nim jsme vůbec slyšeli otázky, na které Martin Petr s noblesou odpovídal, že šetřit je zbytečné, když máme z čeho rozhazovat. Díky nim jsme zjistili, že sponzoři se neshánějí – ti se prý někdy objeví sami. A díky nim jsme pochopili, že dva šachové články za 120 tisíc korun nejsou výsměch, ale nová definice luxusního tisku.

Takže Martine, Josefe, Rosťo – děkujeme. Vy jste ten tým, který hraje bez míče, bez branky, ale věří, že to skončí výhrou. A vlastně – ono to výhrou skončí.

Pro každého, kdo už ví, že tenhle šachový svaz nutně potřebuje nový tah. Takže díky, že jste se nám znovu připomněli. Tleskáme ve stoje – ironicky, ale se šachovou grácií.