Šachoví rebelové a jejich příběhy

Saint Louis Chess Club, jeden z nejprestižnějších šachových klubů na světě, se rozhodl vyloučit šachového velmistra Hanse Niemanna na zbytek roku 2024. Toto rozhodnutí bylo učiněno na základě obvinění z nevhodného chování a poškození majetku klubu. 

Niemann, který je znám svými předchozími úspěchy v šachovém světě, obvinění odmítl a prohlásil, že se jedná o dezinformace. V reakci na to vyjádřil záměr podrobněji se vyjádřit k celé situaci prostřednictvím videa. Tento incident vyvolal diskuse o chování a etice ve světě šachu a zdůraznil význam profesionálního jednání mimo šachovnici. 

Původně jsem chtěl doplnit tento článek i o české příklady, ale nakonec jsem se rozhodl, o Plátovi radši nepsat. Je to škoda slov. Tak jdeme dál. 

1. Aleister Crowley

Crowley, více známý svým zájmem o okultismus a mysticismus než šachem, byl fascinující postavou i ve světě šachů. Ačkoli nebyl přímo známý poškozováním majetku v souvislosti se šachem, jeho excentrický životní styl a odmítání společenských konvencí z něj činí pozoruhodnou postavu​​.

Senzacechtivé plátky té doby o něm psaly jako o „nejprohnanějším muži, který kdy žil“. Vysloužil si také přezdívku „nejhříšnější muž světa“. Měl neustále problémy s obviňováním ze strany veřejnosti a úřadů kvůli své „morálce“. Několikrát kvůli tomu stanul i před soudem.

Šelma 666, Perdurabo neboli Čio Chán žil podle své okultistické nauky: ať je tvým jediným zákonem dělat to, co chceš. Za svého života platil Aleister Crowley za zhmotněné zlo, ztělesněný hřích, květinovým dětem šedesátých let byl idolem.

Byl mužem nekontrolovatelné a bezbřehé sexuality, mystikem a okultistou, básníkem a experimentátorem s drogami. Ne náhodou, žil totiž v pohnuté době, kterou určovala upjatá morálka potlačující lidskou sexualitu, stejně jako překotné společenské změny, před nimiž mnozí lidé utíkali do okultismu.

Jako třiadvacetiletý vstoupil Crowley do Hermetického řádu Zlatého úsvitu (The Hermetic Order of the Golden Dawn), jednoho z nespočtu „tajných“ okultistických společenství. Mezi jeho členy se počítali například básníci William Butler Yeats a Arthur Edward Waite. Bratr Perdurabo (latinsky „Vytrvám“), jak si Crowley začal říkat, se však nejúžeji spřáhl s jistým Allenem Bennettem.

Společně rozvíjeli magické rituály experimentováním s hašišem, opiem, kokainem i heroinem a Crowley se stal jedním z objevitelů účinků meskalinu. V roce 1900 však Bennett svého přítele opustil, aby se stal buddhistickým mnichem na Cejlonu, a Crowley byl z řádu vyhozen. Bratry pohoršovala jeho bisexualita a nenasytná promiskuita.

Odešel na skotský venkov, kde dál zdokonaloval svoje magické rituály, než se vydal na sérii cest po celém světě. V Mexiku se nechal zasvětit do obřadů místních indiánů, navštívil Hongkong a Singapur, projel Indií a vydal se do Himálaje. Vcelku zdatný alpinista Crowley chtěl půlstoletí před Hillarym a Norgayem pokořit Mount Everest, nezískal však povolení, v březnu 1902 se proto vydal na druhou nejvyšší horu planety K2. Na její vrchol nakonec nedošel, trápila ho sněžná slepota a následky nezřízeného popíjení šampaňského během výstupu, navíc chytil malárii. I výprava na třetí nejvyšší vrcholek světa Kančendžengu skončila neslavně, když se parta rozhádala, rozdělila a několik účastníků zahynulo.

Prorokem neřesti

Zpátky ve Skotsku si Crowley vzal Rose Kelly, sestru přítele, které tak umožnil vyhnout se nucenému svazku s místním pantátou. Během líbánek se do ní ale upřímně zamiloval, a zatímco se vydával za perského šlechtice Čio Chána, usadili se v Káhiře. Tam se jim narodila dcera Nuit Ma Athanoor Hecate Sappho Jezebel Lilith, která však o dva roky později zemřela na tyfus. Manželství se začalo hroutit.

Během pobytu v Egyptě Crowleyho navštívil „jeho osobní anděl strážný“, který mu během nočního rituálu nadiktoval Liber Al Vel Legis, Knihu zákona. Obsahuje proslulou premisu, že „dělat, co chceš, ať jediným je zákonem“ a že „láska je zákon, láska podřízená vůli.“

V roce 1912 jej oslovil Theodor Reuss, zakladatel kvazitemplářského řádu Ordo Templi Orientis, který je dodnes činný hlavně na druhé straně Atlantiku. Crowley se stal bratrem Bafometem, jméno dostal podle démona s hlavou kozla a pentagramem na čele, a šéfem britské odnože řádu s titulem Nejvyšší a Svatý král Irska, ostrova Iona a všech Britů náležejících ke gnostickému chrámu. Po vypuknutí velké války napsal několik protibritských, respektive proněmeckých pamfletů, ve skutečnosti však působil jako agent v zájmech britské monarchie. I ve Spojených státech, kde jinak s prostitutkami zdokonaloval svoji sexuální magii.

Po skončení války odešel Crowley se svými milenkami a příznivci na Sicílii, kde poblíž městečka Cefalù založili opatství Thelema. Život komunity určoval přísný řád, každý den pořádali rituální procesí k uctění Slunce a přes noc slavili divoké obřady sexuální magie.

Místní Crowleyovi žáky vcelku tolerovali jako neškodnou partu bláznů. Mistr se však brzy propadl do deprese a heroinu poté, co zemřela jeho druhá dcera Paupee. V roce 1923 navíc podlehl otravě krve Crowleyho třiadvacetiletý adoptivní „magický syn“ Raoul Loveday. Údajně po rituálu, při němž pil kočičí krev, mnohem pravděpodobněji však spíš po hltu vody ze špinavé studánky v horách.

Doma v Británii se rozpoutala hotová mediální bouře, čtenáři bulváru uslintaně hltali více či méně pravdivé nebo naprosto vylhané detaily o oplzlostech páchaných „nejzhovadilejším člověkem na světě“. Stejně vyhrocenou kampaní skončil pozdější pokus o vydání Crowleyho biografie Deník drogového zloducha, raději ji stáhli z prodeje.

Veřejností opovrhovanému, zchudlému a na kost vychrtlému zavislákovi na heroinu přesto nechyběli následovníci ani milenky, s nimiž plodil další nemanželské děti. Nemálo z jeho partnerek skončilo na dně flašky, v blázinci nebo sebevraždou. 

Aleister Crowley zemřel v roce 1947 jako dvaasedmdesátiletý na následky chronického zápalu plic.

2. Norman Tweed Whitaker

Whitaker je jednou z nejkontroverznějších postav v šachové historii. Jeho život byl plný kriminálních aktivit, včetně podvodů a dokonce i účasti na podvodu spojeném s únosem Lindberghova syna. Ačkoli jeho kontroverze nebyly přímo spojeny se šachovnicí, jeho šachová kariéra byla poznamenána jeho životním stylem mimo ni​​.

Na začátku 20. let se Whitaker spolu s několika členy své rodiny zapojil do komplexního podvodu s krádežemi aut a pojistnými podvody. Byl zatčen v listopadu 1921 společně se svým bratrem Rolandem a sestrami Dorothy a Hazel za porušení zákona omezujícího převoz ukradených vozidel přes státní hranice, ve snaze vymámit peníze z pojištění za údajně ukradená a přes státy přepravená auta. Po sérii odkladů a odvolání byl Whitaker v roce 1925 odsouzen k dvouletému trestu ve federální věznici Leavenworth.

V období března a dubna 1932 se Whitaker proslavil v celé zemi díky případu únosu dítěte slavného letce Charlese Lindbergha z jeho domova v New Jersey. Po zatčení na Floridě za podobný podvod, jako byl ten předchozí, utekl a spojil síly s bývalým agentem ministerstva spravedlnosti, Gastonem Meansem, aby společně podvedli bohatou dědičku Evalyn Walsh McLeanovou, tváříce se, že mohou zajistit návrat uneseného dítěte. Přestože byli oba nakonec zatčeni a odsouzeni, Whitaker byl usvědčen z pokusu o vydírání.

Means již dříve podvedl McLeanovou o 104 000 dolarů a přizval Whitakera k dalšímu podvodu, při němž Whitaker tvrdil, že únoscům nevyhovují výkupné peníze zaplacené McLeanovou a požadoval od ní další částku. Dítě bylo nakonec nalezeno mrtvé, a i když Whitaker tvrdil, že z podvodu neměl žádný finanční prospěch, byl odsouzen.

Během svého života byl Whitaker opakovaně zatčen a odsouzen za různé trestné činy, včetně věznění v Alcatrazu, kde se spřátelil a následně rozhádal s Al Caponem. Kromě tohoto, Whitaker využíval své dovednosti, včetně manipulace s počítadly kilometrů a různých podvodných schémat, aby si doplňoval příjem. Byl také odsouzen za další závažné trestné činy, včetně zasílání morfia poštou a sexuálního obtěžování nezletilé v roce 1950.

Poslední roky svého života trávil jízdou po zemi ve svém Volkswagen Beetle, kde hrál na turnajích slabších šachů na jihu Spojených států, které by potenciálně mohl vyhrát.

V roce 1961 se stal účastníkem vážné automobilové nehody v Arkansasu, při které zahynul jeho přítel Glenn Hartleb, ale Whitaker nadále aktivně soutěžil v šachu až do své smrti v roce 1975 ve věku 85 let ve Phenix. Město, Alabama

3. Garry Kasparov

Garry Kasparov, bývalý šachový velmistr a politický aktivista, se proslavil nejen svými šachovými úspěchy, ale i svým angažmá v politice a kritikou ruského prezidenta Vladimira Putina. V průběhu let Kasparov otevřeně kritizoval Putinův režim a byl zapojen do řady politických aktivit s cílem prosazovat demokracii v Rusku. Jeho politická kariéra zahrnuje tvrdou kritiku Putina, srovnání jeho vlády s totalitními režimy a angažmá v opozičních hnutích, jako je Komitét 2008: Svobodná volba nebo Zjednocená občanská fronta, které usilují o ochranu demokratických principů v Rusku.

Kasparov byl také zařazen na ruský seznam "zahraničních agentů", což je termín s negativními konotacemi z doby Sovětského svazu. Toto zařazení naznačuje, jaký tlak a perzekuci mohou zažívat prominentní kritici vlády v Rusku. Tento krok byl vnímán jako součást širšího úsilí o potlačení disentu a opozice v zemi. 

Kasparov se věnuje i mezinárodnímu aktivismu a zastává řadu vedoucích pozic v organizacích zaměřených na obranu lidských práv a demokracie, jako je Nadace pro lidská práva (Human Rights Foundation) a Iniciativa pro obnovu demokracie (Renew Democracy Initiative), které podporují demokratické hodnoty ve Spojených státech a po celém světě.

4. Bobby Fischer

Bobby Fischer, známý jako jeden z největších šachových velmistrů všech dob, se proslavil nejen svými neuvěřitelnými úspěchy na šachovnici, ale i svým kontroverzním chováním mimo ni. Jeho život byl plný výzev, od úžasných vítězství až po osobní boje a politické konflikty.

Již od mládí byl Fischer šachovým zázrakem. V roce 1972 porazil Borise Spasského a stal se mistrem světa, což bylo veřejně vnímáno jako souboj během studené války mezi USA a SSSR. Toto vítězství přitáhlo na šach více pozornosti než jakýkoliv jiný zápas předtím nebo poté. Fischer byl nejen talentovaný, ale také velmi nekonformní, což se projevilo jeho odmítnutím obhájit titul mistra světa v roce 1975 kvůli sporům s FIDE ohledně podmínek zápasu. To vedlo k jeho dlouholetému ústupu z veřejného života a sporům s americkou vládou, zejména po jeho účasti na neoficiálním odvetném zápase proti Spasskému v Jugoslávii v roce 1992, což bylo v rozporu s americkými sankcemi.

Fischerův život byl také poznamenán jeho veřejnými antisemitskými projevy a popřením holokaustu, což vyvolalo širokou diskusi o jeho psychickém stavu a extrémních názorech. Jeho odlišné chování a výroky často vedly k otázkám o jeho duševním zdraví.

Po Fischerově smrti v roce 2008 v Islandu jeho život nadále vyvolává kontroverze, včetně právních sporů o jeho dědictví. Jeho příběh je příkladem toho, jak může být genialita spojena s velkou osobní a sociální složitostí. Jeho odkaz v šachu zůstává nezpochybnitelný, stejně jako jeho dopad na šachovou komunitu a kulturu.

pk