Třetí den volna

Tomu se nechce moc věřit, ale tento zápas boří mýty. 

Kdo jako první odpadne? To je asi jedna z prvních věcí, když se podíváme na dosavadní průběh, která vás napadne. Nepo dokázal 2x vést o jeden bod, ale dlouho náskok neudržel. Navíc poslední prohra jej hodně bolela. Sám se k tomu vyjádřil: "Myslím si, že jsem hrál jednu z mých nejhorších partií vůbec. Téměř každý můj tah byl špatný."

Nepo měl v partii zajímavou léčku po 27...Vxe5 s 28...Dd8! (kterou jsem ukazoval v analýze), místo toho přišlo 27...Sc2 už po pěti minutách přemýšlení. Nepo například v po partiové analýze prohlásil, že měl jít 27...Sd3 (ale to nebylo dobré) a ještě to celé komentoval: "...smůla, takže špatný den." 

Hrát rychle na soupeřův čas může být zajímavou strategií (nebo taktikou :-) ), viděl jsem to například na vlastní oči, když hráli zápas Veselin Topalov s Viktorem Lázničkou v Novém Boru. Ve vypjatých a těžkých pozicích Veselin přemýšlel na čas soupeře a nejednou na Viktorovu možnost rychle odvětil vlastním tahem, aby soupeře dostal do časovky a donutil ho chybovat. Ale i tato strategie má svoje nedostatky, jak se vyjádřil hlavní komentátor zápasu, světový velmistr Anish Giri: "Jde o klasický případ velmi špatného time managementu a není to nic nového. Toto je odvrácená strana Ianovy síly. Ve špatné pozici se stává slabostí." V šachu často platí paradox, že v silné stránce se ukrývá slabina. A co někdy může být silné, se může také stát slabinou. Pravda je, že Ian se nezamyslel pořádně, kdy měl.

Mimochodem slyšel jsem, že Bobby Fischer rád (někdy) používal metodu, že jakoby pomalu rozehrával partii a tím i ukolébal soupeře, který byl rád, že měl lepší čas. Ale pak Bobby zrychlil (ve střední hře) a méně zkušený soupeř to už "nerozdýchal". Nicméně tato taktika těžce narazila v roce 1970, když hrál Bobby olympiádu v Siegenu s Borisem Spasským. Na smrt bledý Bobby Fischer po kapitulaci rychle opustil hrací sál.

Co je pro mne dost překvapivé, je volba zahájení. Myslel jsem si, že Ding už "dávno" dopředu ví co bude hrát, ale on na to odpověděl: "Dnes (RC: po 6. partii řečeno na tiskovce) jsem se snažil najít zahájení, které mám hrát, těsně před začátkem partie. Měl jsem mnoho možností a nakonec jsem se rozhodl hrát Londýnský systém, protože jsem prostě chtěl hrát něco, co je mi známé. Snažil jsem se zůstat v klidu po včerejší těžké prohře a myslím, že toto zahájení se k mému stylu docela hodí. Je to jakási obrácená karlovarská pěšcová struktura, jako ve třetí partii, takže mohu říci, že to šlo velmi dobře."

OMG?! Takže u Ding Lirena to funguje tak, že si sedne k partii a pak se rozmyslí co zahraje? Myslel jsem si, že už dávno dopředu víc, co bude PŘESNĚ hrát. To je zajímavé a mi sympatické, protože to máme stejně :-) Nicméně já jsem malinké nic proti šachové síle Ding Lirena, a přece jen, zápas o mistra světa je více, než bojovat v druhé nebo první lize :-) Jinak, že nebyl úplně "přesně" připraven, hovoří i ten fakt, že nevěděl (nebyl připraven) co hrát na 6...Sf5. Ano, borec, co se možná stane mistrem světa, "ztrácí orientaci" již po šestém tahu soupeře :-) 

To mi trochu připomíná popis velmistra Igora Zajceva, když jel na přípravný kemp Anatolije Karpova. Karpov se připravoval na zápas o mistra světa s Bobby Fischerem. Igor Zajcev očekával přísnou vojenskou disciplínu. Místo toho viděl pohodu, kulečník po obědě a mnoho bleskovek Karpova s Talem... .

Tři tři po průběhu jako fackované. Znáte ten "idiotský sport" ? Jeden borec dá co největší facku druhému (ten se nesmí bránit a musí čekat na svůj osud). Kolikrát ten jeden po úderu skončí na zemi, ale pokud se zvedne (nebo je zvednut), dá zase tomu druhému co největší ránu. A tak dokola, než někdo odpadne. Respektive se nezvedne. Kdo odpadne jako první v tomto zápase? Nepo nyní schytal těžkou ránu, ale den volna mu pomůže. Jsem napjatý do krajnosti.