Subjektivní pohled na MČR 2007 - Robert Cvek II.část
23.02.2007 08:00 | TurnajeHráči a hodnocení Něco málo jsem již napsal v průběhu turnaje, takže: Tomáš Polák: pro mě naprosto zasloužený vítěz. Velmi mě překvapil ve vzájemné partii, kde se v ostré pozici s malinko horším časem vyhnul opakování ...
Hráči a hodnocení
Něco málo jsem již napsal v průběhu turnaje, takže:
Tomáš Polák: pro mě naprosto zasloužený vítěz. Velmi mě překvapil ve vzájemné partii, kde se v ostré pozici s malinko horším časem vyhnul opakování tahů. Tomáš byl výborně připravený a to hlavně psychicky. Bílými se snažil hrát tvrdě na výhru a černými pak na jistotu. J
Něco málo jsem již napsal v průběhu turnaje, takže:
Tomáš Polák: pro mě naprosto zasloužený vítěz. Velmi mě překvapil ve vzájemné partii, kde se v ostré pozici s malinko horším časem vyhnul opakování tahů. Tomáš byl výborně připravený a to hlavně psychicky. Bílými se snažil hrát tvrdě na výhru a černými pak na jistotu. J
akýsi model „ala Kramnik“. Tomáš v poslední době zapracoval, rozšířil repertoár zahájení a z mého pohledu – zabral na bojovnosti.
Vlasta Babula: podal profesionální výkon. Ale přece jen jakoby tomu něco scházelo…těžko to pojmenovat, něco jako jiskra ve hře, větší nasazení a myšlení zabijáka. Buď jak buď, ale Vlasta udělal bez větších problémů +4 a potvrdil svoji velkou sílu.
Jan Votava: velmi těžko hodnotit jeho vystoupení. Honza je samozřejmě velmi silným šachistou, který je schopen kohokoliv porazit. Na druhou stranu již dávno šachy nejsou jeho hlavní činností, což jde „místy“ cítit. Myslím, že by bylo velmi laciné napsat, že měl štěstí…neboť to prostě ke sportu a zejména šachu patří! V partii s benjamínkem turnaje jednoduše prokázal svoji velkou houževnatost a v šachu psychickou odolnost.
Jiří Štoček: šlo vidět, že velmi moc chtěl. Bojoval, snažil se, ale neměl formu. Navíc měl problémy zdravotní. Jiří sice udělal „přijatelných“ +3, ale z šachového hlediska jistě chtěl ukázat více. Podobně jako u Vlasty Babuly a Honzy Votavy hrál nějak matně, chyběla pověstná lehkost a jiskra ve hře. Ale stejně jako výše dva jmenovaní Jiří ukázal, že i při nedobré formě dokáže hrát velké šachy, holt je to velmi silný velmistr.
Marek Vokáč: je pro mě největší překvapení turnaje! Marka samozřejmě považuji za silného praktika, který je velmi nebezpečný. Ale…ale v poslední době hrál přímo katastrofálně!! Takže před turnajem jsem typoval zoufalý boj o konec turnajové tabulky a místo toho starý lev zařval a byly z toho +3. Marek sehrál nejhezčí partii s Pavlem Šimáčkem, která mě dokonce tak zaujala, že jsem zapomněl na vzdání vlastní partie! Druhý šok pro mě byla informace, že Marek odmítl remízu Tomáši Polákovi! Přitom v pozici, která se mi zdála pro Marka jako horší…Jsem velmi rád, že se Markovi dařilo, jestli je nějaký šachový „guru“ rádce a klidná vrba pro mnohá ústa, je to Marek.
Já: škoda, že neumím pískat (jako že bych se vypískal). Podal jsem velmi matný výkon…tolik hrubek a nevynucených chyb se jen tak nevidí. Žel se na mě vyřádila únava. Žel jsem ztratil hodně psychických sil. Žel mě hodně partií stálo spánek, to se pak člověk převaluje z boku na bok a mozek pracuje jako splašený (29.Jf4+ atd. vždyť to známe ?)…Nějaký krok vpřed se mi za poslední dobu povedl, budu se muset vzpamatovat i psychicky.
Pavel Blatný: překvapil několika krátkými remízy. Jenže pro Pavla již dlouhou dobu nejsou šachy číslo 1, takže ať se ukáži ti druzí – profíci. 010101 ve středu tabulky jasně ukazuje, že když Pavel „hraje“ tak je nekompromisní bojovník. Nemohu se nějak zbavit dojmu, že kdyby (KDYBY) Pavel hrál „normální“ zahájení a přistupoval k partiím s trochu větší odpovědností, byl by mnohem nebezpečnější…ovšem jak už jsem psal výše, pro Pavla šachy nejsou (a možná zdaleka, nevím) prvotní činností.
Tomáš Oral: mi připadal jako rytíř pátrající po bájném grálu. Jasný cíl, výborná zbroj, nadšení pro věc a velký stupeň odhodlání. Ale kde je ten zpropadený grál?! Jakoby všechno bylo nedosažitelné, mlhou zabalené. Tomáš je velký hráč, ale tento turnaj to prostě nešlo. Teď trochu šachově, dle mého mínění Tomáš trochu „tápe“ v propočtu variant. Možná více praxe a pár diagramů a bojme se!
Leon Vološin: kolos, který dvakrát spadnul na zem. Ale chtělo to neuvěřitelnou snahu! Vždyť obě prohrané partie měl Leon lepší, jenže…jenže hrál na výhru (od jistého momentu) a právě toto zapříčinilo jeho pád. Pane bože to je paradox! Leon je nejvíce zranitelný když hraje na výhru!! I proto se mu „tradičně“ nedaří v openech. Zatímco s hráči kolem 2600 remízuje, dokonce i vyhraje, když oni začnou hrát „až moc“ na výhru. KDYBY se Leon naučil hrát se silnými na výhru (od začátku a bílými), byl by nesmírně nebezpečný. Ale to je zřejmě již dávno pasé.
Jiří Jirka: šachový tarantino. Já se prostě v něm nedokáži vůbec vyznat. Jak to, že dokáže sehrát excelentně s velmi silnými soupeři a pak dostat kapky od průměrného hráče? Jak může v jednom turnaji téměř uhrát normu velmistra a v druhém pak devětkrát po sobě prohrát (!!!!!). Jiří je silný šachista, který je možná až tak silný, že je pak slabý. To je ale „pošahaná“ věta, ale já si vůbec nevím rady co napsat…Teď mě napadlo, že by nebylo marné se podívat na logopedii. Já bych se tam učil mluvit a vyslovovat a Jiří by se naučil vyslovovat slovo :REMÍZA. Pěkně probrat všechny pády atd.
Pavel Šimáček: někdy prostě musí přijít katastrofální turnaj života. Pavel si ho „vybral“ nyní. Je prostě NEUVĚŘITELNÉ, že se Pavlovi vůbec NIC nedařilo. Mě to přišlo jako kdyby ho někdo očaroval. Pojďme se však realisticky věnovat Pavlové katastrofě. Za prvé (šíleně špatná forma je hlavní příčina) Pavel není zvyklý hrát tak silné turnaje. Musíme si uvědomit, že je obrovský, ale opravdu obrovský rozdíl hrát turnaj s hráči nad 2500 a nebo kolem 2400. Myslím, že kdyby s formou co měli Vlasta, Honza a Jiří hráli turnaj 2600, tak by moc dobře nedopadli. V tomto turnaji po nich skoro nikdo nešel, ale tam by to byl opak. Za druhé Pavel má slabé zahájení. Je to jeho dlouhodobá slabina a hlavně na té by měl zapracovat. Ať se na mě nezlobí, ale s ben oni neudělá žádný zázrak, jako s HLAVNÍM ZAHÁJENÍM na 1.d4. Samozřejmě, že mít to jako vedlejší zahájení a překvapení je OK. A taky bílýma to není „ono“ proti silnýma. Holt milý brachu, je třeba začít makat, a po práci přijdou velmistrovské koblížky ? a já nepochybuji, že přijdou...
Jiří Kočiščák: se rval velmi udatně. Z šachového hlediska mě velmi překvapil, nebál se, prohry ho nelámaly, spíše jako by ho hnaly do dalších bitev. Všichni víme, že měl několik velmi dobrých partií, víme, že mohl udělat několik bodů, nestalo se však. Jiří je dle mého názoru v rozhodující fázi šachového vývoje. V tomto věku se „láme chleba“. Buď – jako většina – propadne možnostem hladového mládí a nebo se pustí do šachů. Myslím a věřím, že se pustí do šachů, tento turnaj bude stimul. Za pár roků nám ukáže. Držím mu palce!
Něco o krátkých remízách
Chtěl bych podat hlášení co se hráče/ů týče.
1) Hrát tak silný turnaj je nesmírně, ale opravdu nesmírně náročné. Jak jsem se shodl s Leonem, každá vypjatá partie vás/nás stojí několik chvil života. Vzpomeňme si na to kolik velmistrů zemřelo relativně mladých. Kdo to nezkusil prostě neví. Docela mě baví, když někdo se vztyčenou bradou prohlašuje jak by bojoval, jak nemá rád rychlé remízy a když hraje amatérskou partii tak se třese jako osika. Hrajte s hráči 2500 na výhru...Ještě dodám, že díky velkému stresu a napětí je téměř každý hráč náchylný k nejrůznějším nemocem a nespavosti (obzvláště po prohře nejde vůbec spát).
2) Nezapomeňme na přípravu. Mě osobně trvá denně 3-4 hodiny. Takže námaha začíná ( a to je fakt fuška) dávno před partií.
3) Hrajeme známý se známým. Někdy je prostě těžké masakrovat dobrého kámoše a naopak. Myslím, že právě toto je jedna z příčin proč Zbyněk Hráček nerad hraje přebory. V každém případě se mi lépe hraje s cizími.
4) Po partii s Marečkem (x Pavlovi) jsem se bavil s Pavlem Šimáčkem o rychlých remízách a Pavel řekl dle mého názoru hlubokou moudrost: „Ok sehrál jsem krásnou partii s Markem, bojoval jsem, stálo mě to hodně sil a co jsem za to získal?“ Já dodám, že nic(vlastně ně získal -5 ELO). Není proto divu, že se šachový profík často v rozhodujících momentech spokojí s jistotou. Nejsme žádní pracháči, mi si jen tak pěkně hrajeme ?. Navíc stačí když to jednou nevyjde...to už si člověk pro příště zapamatuje.
5) Já nemám rád (a nejsem šmoula) rychlé remízy. Ale stejně tak musím napsat, že jsou někdy třeba, tak moc…Já jsem měl smůlu, že jsem si nemohl dát někdy ve třetím či čtvrtém kole rychlou remízku. Přináší to tolik sil do těch dalších bojů. Je to něco jako s tukem, nemám rád tuk a nechci ho, ale bez něj bych dlouho nebyl (ale jenom malinko!)
6) Ještě kápnu, že jsem byl před MČR na bundeslize (a nebyl jsem sám), cestování tam, sem a zase někam. No nejsem robot ?. Navíc se nedá najít v sezóně takový termín, kde by byl kolem dlouhodobě klid.
7) Když se na to tak dívám, tak je vlastně zázrak, že se vůbec něco hrálo :)
Vlasta Babula: podal profesionální výkon. Ale přece jen jakoby tomu něco scházelo…těžko to pojmenovat, něco jako jiskra ve hře, větší nasazení a myšlení zabijáka. Buď jak buď, ale Vlasta udělal bez větších problémů +4 a potvrdil svoji velkou sílu.
Jan Votava: velmi těžko hodnotit jeho vystoupení. Honza je samozřejmě velmi silným šachistou, který je schopen kohokoliv porazit. Na druhou stranu již dávno šachy nejsou jeho hlavní činností, což jde „místy“ cítit. Myslím, že by bylo velmi laciné napsat, že měl štěstí…neboť to prostě ke sportu a zejména šachu patří! V partii s benjamínkem turnaje jednoduše prokázal svoji velkou houževnatost a v šachu psychickou odolnost.
Jiří Štoček: šlo vidět, že velmi moc chtěl. Bojoval, snažil se, ale neměl formu. Navíc měl problémy zdravotní. Jiří sice udělal „přijatelných“ +3, ale z šachového hlediska jistě chtěl ukázat více. Podobně jako u Vlasty Babuly a Honzy Votavy hrál nějak matně, chyběla pověstná lehkost a jiskra ve hře. Ale stejně jako výše dva jmenovaní Jiří ukázal, že i při nedobré formě dokáže hrát velké šachy, holt je to velmi silný velmistr.
Marek Vokáč: je pro mě největší překvapení turnaje! Marka samozřejmě považuji za silného praktika, který je velmi nebezpečný. Ale…ale v poslední době hrál přímo katastrofálně!! Takže před turnajem jsem typoval zoufalý boj o konec turnajové tabulky a místo toho starý lev zařval a byly z toho +3. Marek sehrál nejhezčí partii s Pavlem Šimáčkem, která mě dokonce tak zaujala, že jsem zapomněl na vzdání vlastní partie! Druhý šok pro mě byla informace, že Marek odmítl remízu Tomáši Polákovi! Přitom v pozici, která se mi zdála pro Marka jako horší…Jsem velmi rád, že se Markovi dařilo, jestli je nějaký šachový „guru“ rádce a klidná vrba pro mnohá ústa, je to Marek.
Já: škoda, že neumím pískat (jako že bych se vypískal). Podal jsem velmi matný výkon…tolik hrubek a nevynucených chyb se jen tak nevidí. Žel se na mě vyřádila únava. Žel jsem ztratil hodně psychických sil. Žel mě hodně partií stálo spánek, to se pak člověk převaluje z boku na bok a mozek pracuje jako splašený (29.Jf4+ atd. vždyť to známe ?)…Nějaký krok vpřed se mi za poslední dobu povedl, budu se muset vzpamatovat i psychicky.
Pavel Blatný: překvapil několika krátkými remízy. Jenže pro Pavla již dlouhou dobu nejsou šachy číslo 1, takže ať se ukáži ti druzí – profíci. 010101 ve středu tabulky jasně ukazuje, že když Pavel „hraje“ tak je nekompromisní bojovník. Nemohu se nějak zbavit dojmu, že kdyby (KDYBY) Pavel hrál „normální“ zahájení a přistupoval k partiím s trochu větší odpovědností, byl by mnohem nebezpečnější…ovšem jak už jsem psal výše, pro Pavla šachy nejsou (a možná zdaleka, nevím) prvotní činností.
Tomáš Oral: mi připadal jako rytíř pátrající po bájném grálu. Jasný cíl, výborná zbroj, nadšení pro věc a velký stupeň odhodlání. Ale kde je ten zpropadený grál?! Jakoby všechno bylo nedosažitelné, mlhou zabalené. Tomáš je velký hráč, ale tento turnaj to prostě nešlo. Teď trochu šachově, dle mého mínění Tomáš trochu „tápe“ v propočtu variant. Možná více praxe a pár diagramů a bojme se!
Leon Vološin: kolos, který dvakrát spadnul na zem. Ale chtělo to neuvěřitelnou snahu! Vždyť obě prohrané partie měl Leon lepší, jenže…jenže hrál na výhru (od jistého momentu) a právě toto zapříčinilo jeho pád. Pane bože to je paradox! Leon je nejvíce zranitelný když hraje na výhru!! I proto se mu „tradičně“ nedaří v openech. Zatímco s hráči kolem 2600 remízuje, dokonce i vyhraje, když oni začnou hrát „až moc“ na výhru. KDYBY se Leon naučil hrát se silnými na výhru (od začátku a bílými), byl by nesmírně nebezpečný. Ale to je zřejmě již dávno pasé.
Jiří Jirka: šachový tarantino. Já se prostě v něm nedokáži vůbec vyznat. Jak to, že dokáže sehrát excelentně s velmi silnými soupeři a pak dostat kapky od průměrného hráče? Jak může v jednom turnaji téměř uhrát normu velmistra a v druhém pak devětkrát po sobě prohrát (!!!!!). Jiří je silný šachista, který je možná až tak silný, že je pak slabý. To je ale „pošahaná“ věta, ale já si vůbec nevím rady co napsat…Teď mě napadlo, že by nebylo marné se podívat na logopedii. Já bych se tam učil mluvit a vyslovovat a Jiří by se naučil vyslovovat slovo :REMÍZA. Pěkně probrat všechny pády atd.
Pavel Šimáček: někdy prostě musí přijít katastrofální turnaj života. Pavel si ho „vybral“ nyní. Je prostě NEUVĚŘITELNÉ, že se Pavlovi vůbec NIC nedařilo. Mě to přišlo jako kdyby ho někdo očaroval. Pojďme se však realisticky věnovat Pavlové katastrofě. Za prvé (šíleně špatná forma je hlavní příčina) Pavel není zvyklý hrát tak silné turnaje. Musíme si uvědomit, že je obrovský, ale opravdu obrovský rozdíl hrát turnaj s hráči nad 2500 a nebo kolem 2400. Myslím, že kdyby s formou co měli Vlasta, Honza a Jiří hráli turnaj 2600, tak by moc dobře nedopadli. V tomto turnaji po nich skoro nikdo nešel, ale tam by to byl opak. Za druhé Pavel má slabé zahájení. Je to jeho dlouhodobá slabina a hlavně na té by měl zapracovat. Ať se na mě nezlobí, ale s ben oni neudělá žádný zázrak, jako s HLAVNÍM ZAHÁJENÍM na 1.d4. Samozřejmě, že mít to jako vedlejší zahájení a překvapení je OK. A taky bílýma to není „ono“ proti silnýma. Holt milý brachu, je třeba začít makat, a po práci přijdou velmistrovské koblížky ? a já nepochybuji, že přijdou...
Jiří Kočiščák: se rval velmi udatně. Z šachového hlediska mě velmi překvapil, nebál se, prohry ho nelámaly, spíše jako by ho hnaly do dalších bitev. Všichni víme, že měl několik velmi dobrých partií, víme, že mohl udělat několik bodů, nestalo se však. Jiří je dle mého názoru v rozhodující fázi šachového vývoje. V tomto věku se „láme chleba“. Buď – jako většina – propadne možnostem hladového mládí a nebo se pustí do šachů. Myslím a věřím, že se pustí do šachů, tento turnaj bude stimul. Za pár roků nám ukáže. Držím mu palce!
Něco o krátkých remízách
Chtěl bych podat hlášení co se hráče/ů týče.
1) Hrát tak silný turnaj je nesmírně, ale opravdu nesmírně náročné. Jak jsem se shodl s Leonem, každá vypjatá partie vás/nás stojí několik chvil života. Vzpomeňme si na to kolik velmistrů zemřelo relativně mladých. Kdo to nezkusil prostě neví. Docela mě baví, když někdo se vztyčenou bradou prohlašuje jak by bojoval, jak nemá rád rychlé remízy a když hraje amatérskou partii tak se třese jako osika. Hrajte s hráči 2500 na výhru...Ještě dodám, že díky velkému stresu a napětí je téměř každý hráč náchylný k nejrůznějším nemocem a nespavosti (obzvláště po prohře nejde vůbec spát).
2) Nezapomeňme na přípravu. Mě osobně trvá denně 3-4 hodiny. Takže námaha začíná ( a to je fakt fuška) dávno před partií.
3) Hrajeme známý se známým. Někdy je prostě těžké masakrovat dobrého kámoše a naopak. Myslím, že právě toto je jedna z příčin proč Zbyněk Hráček nerad hraje přebory. V každém případě se mi lépe hraje s cizími.
4) Po partii s Marečkem (x Pavlovi) jsem se bavil s Pavlem Šimáčkem o rychlých remízách a Pavel řekl dle mého názoru hlubokou moudrost: „Ok sehrál jsem krásnou partii s Markem, bojoval jsem, stálo mě to hodně sil a co jsem za to získal?“ Já dodám, že nic(vlastně ně získal -5 ELO). Není proto divu, že se šachový profík často v rozhodujících momentech spokojí s jistotou. Nejsme žádní pracháči, mi si jen tak pěkně hrajeme ?. Navíc stačí když to jednou nevyjde...to už si člověk pro příště zapamatuje.
5) Já nemám rád (a nejsem šmoula) rychlé remízy. Ale stejně tak musím napsat, že jsou někdy třeba, tak moc…Já jsem měl smůlu, že jsem si nemohl dát někdy ve třetím či čtvrtém kole rychlou remízku. Přináší to tolik sil do těch dalších bojů. Je to něco jako s tukem, nemám rád tuk a nechci ho, ale bez něj bych dlouho nebyl (ale jenom malinko!)
6) Ještě kápnu, že jsem byl před MČR na bundeslize (a nebyl jsem sám), cestování tam, sem a zase někam. No nejsem robot ?. Navíc se nedá najít v sezóně takový termín, kde by byl kolem dlouhodobě klid.
7) Když se na to tak dívám, tak je vlastně zázrak, že se vůbec něco hrálo :)
