Kdo byl nejlepším šachistou bez koruny? 2.díl

Tato doba je doba Capy a Aljechina. Capablanca je mistrem světa od roku 1921 do roku 1927. Během této doby Capa svůj titul neobhajuje. Proč také, bylo by to zbytečné, protože své soupeře vysoce převyšoval. V té době jsou silní mistři Nimcovič a Bogoljubov, ale nedosahují takové síly, aby byli lepší než mistr světa nebo alespoň dosahovali takové úrovně. Je pravda, že Bogoljubov hrál dva zápasy s Aljechinem, ale v té době byl určitě lepší Capa. Mistr světa, si však, mohl vybrat koho chtěl.

Dostáváme se do doby před druhou světovou válkou a zde se už objevují jména, která určitě do našeho seriálu patří. Salo Flohr (1908 - 1983), Paul Keres  (1916 - 1975) a Ruben Fine (1914 - 1993)

Salo Flohr (1908 - 1983)

Náš velmistr, Salo Flohr, skutečně patřil mezi hráče, kteří aspirovali na šachovou korunu. Viz Wikipedie: Flohrovy herní schopnosti vyvrcholily v polovině 30. let, kdy se stal jedním z nejsilnějších světových hráčů a předním kandidátem na mistrovství světa. Stal se mistrem Československa v letech 1933 a 1936 a hrál na mnoha turnajích po celé Evropě, většinou skončil mezi třemi nejlepšími. Například (jeden z mnoha) slavný turnaj v Moskvě 1935, kde dělí první a druhé místo s Botvinnikem, před Laskerem a Capablancou. 

Flohr hrál skvěle na olympiádách za Československo. Napomohl svému týmu k bronzu a stříbru. Jeho skóre (na 1. šachovnici) bylo působivé: 60 bodů z 82 partií (5 olympiád) a to hrál na 1. šachovnici proti nejlepším hráčům světa!

Zajímavosti z Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Salo_Flohr): Druhá světová válka mu zabila jakoukoli šanci na zisk titulu mistra světa a stres z toho, že se podruhé v životě stane uprchlíkem, ovlivnil jeho styl hry. Ve svých poválečných hrách se stal mnohem opatrnějším hráčem a vysloužil si remízovou pověst s mnoha krátkými remízami.

Paul Keres (1916 - 1975)

Korunní princ, to je známá přezdívka tohoto výjimečného šachisty. Čtyřikrát po sobě (1953, 1956, 1959, 1962) byl Paul Keres na druhém místě v turnaji kandidátů.. Díky těmto a dalším skvělým výsledkům mnozí šachoví historici považují Kerese za jednoho z největších hráčů v historii a za nejsilnějšího hráče, který se nikdy nestal mistrem světa.
Díky vítězství na turnaji AVRO v roce 1938 (dělil první místo s Finem, ale porazil ho ve vzájemných partiích 1,5:0,5), měl hrát Keres zápas s Aljechinem. Ale přišla válka a pak i okupace Estonska Sovětským svazem. 

Keres byl Estonec a jeho země, stejně jako sám Paul, měla pohnutý osud. Velká škoda, že se mu v roce 1944 nepodařilo uprchnout do západní Evropy.

Z wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Keres):  Ve své dlouhé kariéře si zahrál s 10 mistry světa. Vyhrál alespoň jednu partii proti všem od Capablancy po Bobbyho Fischera (jeho dvě partie s Karpovem byly remízy), čímž se stal jedním z pouhých tří hráčů , kteří porazili devět mistrů světa (další dva jsou Viktor Korčnoj a Alexander Beliavsky).

A ještě zajímavost z Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Keres): Jeho rival Samuel Reshevsky řekl, že Keres se nestal mistrem světa, protože postrádal zabijácký instinkt a "byl příliš mírný člověk, aby dal ze sebe všechno, aby porazil své soupeře. Všechno, včetně šachů, bral filozoficky. Keres je jedním z nejmilejší lidí, které jsem kdy měl to potěšení potkat. Se svým přátelským a upřímným úsměvem se snadno spřátelí. Je dobromyslný a laskavý. Ano, miluje šachy, ale být člověkem je pro něj na prvním místě." Keres se zajímal o tenis, ping-pong, plavání a bridž.

Ruben Fine (1914 - 1993)

Podle mne jeden z nejvíce nedoceněných šachistů. Upřímně, kdo z vás zná tohoto amerického velmistra? A kdo zná jeho výsledky, víte jak dobře hrál? Poprvé jsem o něj slyšel, když mi můj otec říkal, že hraji jeho stylem. Což mne překvapilo a začal jsem více studovat jeho partie. Měli jsme (bohužel už nevím kde jsou :-( ) šachové týdeníky z let 1935 až 1937 (byl tam třeba perfektně rozebrán zápas Aljechin x Euwe i s odvetou) a tam byly docela často jeho partie.

Fine byl skvělý praktik, učil se hrát šachy tak, že hrál "o peníze" a pomáhal tak své rodině. Hrál skvěle bleskovky (jeden z nejlepších hráčů na světě), ale jak sám připustil, tak s Capablancou to nešlo. To jenom potvrzuje to, co jsem při studiu o slavném Kubáncovi už hodně krát četl, že Capa měl neskutečnou rychlost myšlení a viděl doslova "všechno a hned". Třeba o této jeho vlastnosti psal Aljechin.

Fine drtil své soukmenovce v Americe (nutno napsat až na Reshevského), ale šachová velmoc byla samozřejmě Evropa. A tam hrál skvěle, jeho turnajové výsledky z 30. let jsou ohromující. A na jednom z největších a nejsilnějších turnajů všech dob AVRO (Aljechin, Capa, Botvinnik, Euwe atd.) se dělil o první místo s Keresem.

Utkal se s pěti mistry světa (vážné partie): Emanuel Lasker (+1−0=0); José Raúl Capablanca (+0−0=5); Alexander Aljechin (+3−2=4) Max Euwe (+2−2=3) a Michail Botvinnik (+1−0=2).

Vidíte, že jeho úspěšnost s "šachovými bohy" byla mimořádná. Fine je podle mne jeden z "horkých" kandidátů na nejlepšího šachisty bez koruny "všech dob".

Podobně jako u Flohra a Kerse, tak i u Fineho rozhodla o jeho šachovém osudu druhá světová válka a pak také to (po válce), že živit se šachem v tehdejší době v USA bylo nesmírně obtížné.

Zajímavost z Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Reuben_Fine): Ačkoliv FIDE, Světová šachová federace, formálně zavedla šachové hodnocení pro mezinárodní hru až v roce 1970, je přesto možné zpětně hodnotit výkony hráčů z doby před tím. Web Chessmetrics.com, který se specializuje na historická hodnocení napříč historií šachu, řadí Fineho mezi deset nejlepších světových hráčů po více než osm let, od března 1936 do října 1942 a poté znovu od ledna 1949 do prosince 1950.