Řada studií je dnes součástí teorie končících her, špičkové výtvory šachových skladatelů pak ukazují uměleckou formou krásu šachové hry.
Pro čtenáře, méně zběhlé v terminologii problémového šachu, zopakuji, že zatímco v úloze se požaduje ukončení hry v předepsaném počtu tahů, ve studii je úkolem bílého vynutit výhru nebo dosáhnout remízové pozice bez ohledu na počet tahů. Výhrou se ve studii rozumí vynucení matu nebo zjevně dostatečné materiální převahy, remizovat lze vynucením patu, dosažením pozice se zřejmě remízovým poměrem sil, anebo vynucením různých typů tzv. poziční remízy (např. opakování tahů nebo skupin tahů, vytvoření pevnosti), často i při značné materiální nevýhodě.
Oproti praktické partii má řešitel dvě výhody. Jednak ví, že v dané pozici je výhra nebo remíza možná, jednak pozici může analyzovat na šachovnici. Řešení však bývá skryté a zejména nalezení správné protihry černého může být oříškem. Pokud nalezneme jen řešení banální a nezajímavé, pravděpodobně jsme studii nevyřešili správně.
Výchozí postavení řady – zejména starších – studií připomínají koncovky z praktické partie a výzva pod diagramem nemusí být v zásadním rozporu se zběžným zhodnocením pozice na diagramu. Na rozdíl od koncovky musí ovšem být řešení studie jednoznačné a mělo by vždy obsahovat nějaký vtip či jemnost. Nové studie tohoto typu, kterým se říkávalo analytické, se v současné době vyskytují již zřídka, řada studií je však součástí teorie končících her.
Většina současných studií však připomíná postavení z partie jen vzdáleně. Požadovaný výsledek zde bývá ve viditelném rozporu s hodnocením výchozí pozice a je zpravidla dosahován výraznými taktickými prostředky.
KLASIKOVÉ ŠACHOVÉ STUDIE
Jedním z klasiků šachové studie první poloviny minulého století je bezpochyby francouzský skladatel Henri Rinck (1870-1952). Publikoval skoro 1700 studií a v soutěžích získal 58 prvních cen. Jeho skladby mají zpravidla přímočaré řešení bez složitých odboček a dají se proto velmi dobře využít při tréninku.
Henri Rinck
1.cena The Chess amateur, 1921
Bílý na tahu vyhraje
Bílý nejprve zlepší postavení svých věží sérií šachů 1.Ve7+ Kd8 2.Vd1+ Kc8 3.Vc1+ Kd8 4.Vd7+ Ke8, aby pak útokem na slabou poslední řadu zahnal černou věž na pole c8: 5.Vb7 (ale ne 5.Vb1? Vb2!) 5...Va8 6.Va7 Vb8 7.Vb1 Vc8. Pole c8 i g8 jsou nyní blokována a bílý dává dvoutahový mat 8.Ve7+ Kd8 9.Vd1# (nebo 8...Kf8 9.Vf1#). Diagram by mohl nést i výzvu „Mat 9. tahem“, což mi ovšem prozradil teprve počítač.
Dalším z „otců zakladatelů“ moderní studie byl bezpochyby ruský skladatel Alexej Troickij (1866 – 1942), který mimo jiné proslul svými neobyčejně přesnými analýzami koncovky dvou jezdců proti pěšci.
Alexej Troickij
4.-5. cena Šachmatnoje obozrenije, 1910
Bílý na tahu vyhraje
Na úvodní šach 1.Vc2+ je nejsilnější odpovědí 1...Kb3 a po 2.Vc1 Kb2 3.Kd2 a1D 4.Jd3+ Ka2 5.Jb4+ Kb2 6.Vxa1 Kxa1 dá bílý známý mat 7.Kc1 a2 8.Jc2#. To je sice hezké, ale na ocenění v jistě silně obsazené soutěži by to asi nestačilo. Jenže černý má ještě jednu skrytou obranu – může zahrát zajímavé 2...a1D!? a teprve po 3.Vxa1 Kb2. Nyní vede k cíli pouze jediný odtah věže, a to 4.Vf1!! Proč jen sem, pochopíme z dalšího průběhu hry: 4...a2 5.Kc4 a1D 6.Jd3+ Ka2 7.Jb4+ Kb2 8.Vf2+ Kb1 (vše vynuceno) 9.Kb3 a černý zabrání matu na f1 pouze odevzdáním dámy.
Třetím mistrem šachové skladby, kterého si dnes představíme, byl Leonid Kubbel (1891 – 1942), který se kromě studií velmi úspěšně věnoval i dalším žánrům šachové skladby. Jeho studie již často předvádějí složitější boj s vynalézavou protihrou černého. Troickij i Kubbel bohužel zahynuli za druhé světové války během blokády Leningradu.
Leonid Kubbel
Šachmaty v SSSR, 1939
Bílý na tahu remizuje
Naše třetí ukázka končí neočekávaným patem, když bílý postupně odevzdá všecky tři své figury. Proměně Ph2 může bílý zabránit jedině tahy 1.Sd4+ Jxd4 2.Vh8, ovšem po zřejmém 2...Je2+ 3.Kd2 Jg3 bílý o věž stejně přijde. Po 4.Vxh2 f1J+! (samozřejmě ne 4...f1D?? 5.Vh6+ s dalším Jxf1) 5.Ke1 Jxh2 6.Kf2 Je4+ 7.Kg1 Jg4 se zdá, že černý vyhraje koncovku 3 lehkých figur proti jezdci. Jenže přichází pointa studie 8.Jc4+ K jakkoli 9.Jd2 Jxd2 pat.
Poznámka: Vzhledem k omezenému rozsahu článků v řešení problémů uvádím jen podstatné, tematické varianty, případnou podrobnější analýzu nechám na čtenářích.
Z tvorby těchto mistrů uvádím ještě tři ukázky k samostatnému řešení. Studie nejsou obtížné a pokročilejší šachisté by je měli vyřešit z diagramu.
Diagram 1
Bílý na tahu vyhraje
Diagram 2
Bílý na tahu remizuje
Diagram 3
Bílý na tahu vyhraje
Řešení si samozřejmě můžete zkontrolovat na počítači, zkuste však vždy najít hlavní variantu studie – tu, kterou měl autor při skládání na mysli. Mělo by v ní být vždy něco zajímavého, neobvyklého či efektního, to vám počítač ukázat nemusí.
Autorské řešení bude uvedeno v příštím pokračování tohoto nepravidelného seriálu ze světa studií a úloh.
Miloslav Vanka
