Vzpomínka na šachovou legendu

Informace o jeho raném životě jsou velmi skromné a o jeho rodině, dětství, náboženství a vzdělání se toho mnoho neví. Nicméně jeho šachová kariéra mezi jeho narozením v belgickém Gentu 18. května 1897 a jeho smrtí tamtéž 19. dubna 1932 je velmi dobře zdokumentována.

Colle dosáhl svých prvních úspěchů, když vyhrál mistrovství v Gentu v letech 1917 a 1918. Od roku 1918 byl známý svou účastí v Le Cercle des Echecs de Bruxelles, kde trénoval s belgickým mistrem Maxem Nebelem.

V této době Colle pravděpodobně čelil obtížným časům. Od roku 1900 rostlo napětí mezi evropskými supervelmocemi - Británií, Francií, Ruskem a Německem - až do vypuknutí první světové války v roce 1914. V roce 1917 Německo porušilo belgickou neutralitu a postupovalo zemí. Německé síly přijaly politiku teroru k potlačení civilního odporu. Většina Belgie byla pod německou okupací až do konce roku 1918.

Německá okupace Gentské oblasti byla zvláště tvrdá. Na 12 000 vojáků bylo ubytováno v Gentu a téměř 12 000 mužů bylo odvedeno na nucené práce. Němci zavírali továrny, odebírali potraviny, omezili cestování, omezili svobodu tisku, plenili kostely a muzea a popravovali podezřelé špiony. Tisíce lidí v Gentu trpěly hladem, a kdyby se potraviny nedovážely ze zahraničí, byla by situace ještě horší. V únoru 1917 se v Gentu také vyskytla chřipka. V té době bylo Colleovi kolem dvaceti let a pravděpodobně nebyl ani odvedeným vojákem, ani postiženým nemocí, jinak by se nemohl stát mistrem Gentu.

Po skončení války v listopadu 1918 se mezinárodní šachové akce opět rozjely. Mnoho významných šachových mistrů předválečné éry buď zemřelo, jako Carl Schlechter, nebo se stáhlo z soutěží, včetně Dawida Janowského, Siegberta Tarrasche, Jacquese Miese, Richarda Teichmanna, Ossipa Bernsteina, George Marca, Amose Burna a Oldřicha Durase. Jiní, jako Akiba Rubinstein, Rudolf Spielmann, Richard Reti, Frank Marshall, Savielly Tartakower a Milan Vidmar, pokračovali tam, kde přestali.

Necelé tři roky poté José Raul Capablanca svrhl Emanuela Laskera z trůnu mistra světa, který držel titul od roku 1894. Mladí hráči jako Aron Nimzovič, Gyula Breyer, Ernst Gruenfeld a Reti napadli klasickou šachovou školu svými hypermoderními nápady. Jejich nový a strategický přístup k zahájení dokázal, že šachy jsou mnohem složitější, než se dříve myslelo.

Colleovo první působivé vystoupení přišlo v Scheveningenu 1923, akci pořádané k 50. výročí Královské holandské šachové federace. Colle byl jedním z devíti cizinců, kteří se postavili proti jedenácti holandským mistrům.

Colleův styl byl stejně nápadný jako jeho výsledek. Právě když si Capablanca myslel, že šachy jsou všechny vyčerpané, Colle přišel s vysoce dynamickým útočným stylem. Hrál vzrušující šachy, díky nimž se stal oblíbeným mezi organizátory turnajů. Poté se stal velmi aktivním hráčem mezinárodních turnajů.

Colleovo vystoupení na Scheveningenu 1923 označili novináři  za muže s budoucností. A nespletli se, jeho úspěchy brzy přišly. 

• Hastings 1923-24: 3. místo s Frederickem Yatesem (za Maroczym a Euwem)
• Meran 1924: 7. místo s Opočenskym (za Gruenfeldem, Spielmannem a Retim, Alexey Selesnieff, David Przepiorka, Sandor Takacs, ale před Tarraschem a Georgem Koltanowským)
• Hastings 1925-26: 5. místo s Yatesem (za Alexanderem Alekhinem a Vidmarem, ale před Janowskim)
• Weston-Super-Mare 1926: 2. místo (za Euwe)
• Amsterdam 1926: 1. místo (remizoval s Euwe, Tartakower a Johannes Pannekoek)
• Scarborough 1926: 1. místo (před Jakobem Seitzem a Znosko-Borovským)
• Budapešť 1926: 7. místo s Retim (za Kmochem, Rubinsteinem, Takacsem, ale před Tartakowerem, Yatesem a Znosko-Borovským).
• Bardejov 1926: 4. místo (za Hermanem Mattisonem, Tartakowerem a Lajosem Asztalozem, ale před Borisem Kosticem)
• Gent 1926: 3. s Janowskim (za Tartakowerem a Yatesem)
• Meran 1926: 1. místo

Meran 1926 byl vrcholem Colleovy rané kariéry. Mezitím byl dominantní i doma. Byl belgickým šampionem s výjimkou krátkého období, kdy ztratil titul s Georgem Koltanowským, ale v roce 1924 jej znovu získal. V roce 1925 znovu porazil Koltanowského 4:0.

Paříž 1929, Edgard Colle (vpravo) vs Savielly Tartakower, partii komentuje Věra Menčiková

S jeho výsledkem v Meranu by se dalo očekávat, že se Colle brzy stane jedním z předních světových hráčů, ale nestalo se tak. Trpěl žaludečními vředy, které mu velmi často způsoboval bolesti žaludku a brzdil jeho výkon. Pokračoval v získávání dalších  úspěchů, ale zdraví jej začalo víc a víc negativně ovlivňovat. Jeho nejvýznamnější výsledky po roce 1926 byly:

• Hastings 1926-27: 2. místo (za Tartakowerem, ale před Rétim a Yatesem)
• Scarborough 1927: 1. místo (před Yatesem a Georgem Thomasem)
• Bad Niendorf: 3. místo (za Nimzovitschem a Tartakowerem, ale před Ahuesem, Kosticem, Kmochem a Lajosem Steinerem)
• Hastings 1927-28: 3. místo (remizoval s Victorem Buergerem, za Tartakowerem a Steinerem)
• Scarborough 1928: 2. místo (za Williamem Winterem, ale před Bogolubovem)
• Hastings 1928-29: 1. místo (remíza s Marshallem)
• Karlovy Vary 1929: 12. místo ve velmi silném poli, které zahrnovalo Vidmara, Spielmanna, Maroczyho, Tartakowera, Thomase, Rubinsteina, Bogoljubova, Yatese, Nimzovitsch, Capablanca, Gruenfelda, Marshalla a Fritz Samisch
• Barcelona 1929: 3. místo (za Capablancou a Tartakowerem)

I přes zdravotní problémy, stále dokazoval, že patří mezi světové hráče. 

• San Remo 1930: 11. místo (účastníci byli Alekhine, Nimzovitsch, Rubinstein, Bogoljubov, Yates, Spielmann, Vidmar, Maroczy a Tartakower)
• Scarborough 1930: 1. místo
• Lutych 1930: 3. místo s Nimzovitschem (za Tartakowerem a Sultanem Khanem, ale před Rubinsteinem, Thomasem a Marshallem)
• Frankfurt 1930: 5. místo (za Nimzovitschem, Kashdanem, Ahuesem, ale před Przepiorkou, Vasjou Pircem, Saemischem, Miesesem a Thomasem
• Bled 1931: 12. místo
• Rotterdam 1931: 2. místo (v remíze s Salo Landau, Tartakower a Rubinstein)

Rotterdam 1930: Edgard Colle (vpravo, hraje bílými) s Jefimem Bogoljubovem | Foto: tirismedia.net

Kolem roku 1925 Colle popularizoval zahájení , které nyní nese jeho jméno. Svým útočným stylem proměnil zahájení v zbraň a vyhrál s ním mnoho pěkných her. Později jeho belgický přítel a rival Koltanowski propagoval toto zahájení na jeho počest. Koltanowski napsal několik knih o zahájení, které později vešlo ve známost jako Colle-Koltanowski. Koltanowski muzůstal věrný po celou svou dlouhou kariéru.

19. dubna 1932 Colle zemřel poté, co podstoupil čtvrtou operaci kvůli své nemoci.

V roce 1924 sehráli Colle a Euwe zápas na osm partií, po kterém se oba hráči stali velmi dobrými přáteli. Po Colleově smrti napsal budoucí mistr světa Colleovi památník s názvem Gedenkboek Colle. Je to dojemná pocta Colleovi, která nabízí pohledy do jeho osobnosti. Euwe napsal:

ale pamatuji si, že vyjádřil svůj názor – jako vždy optimistický a upřímný – že svou pozici považuje za snadno vítěznou. Jeho názor mě vyprovokoval víc než si pamatuji, nejen proto, že jsem nesouhlasil, ale také kvůli velké důvěře, s jakou byl proklamován. Jeho tvrzení, že jsem neměl jedinou šanci na protihru, jsem tehdy považoval za poněkud troufalé.

Přestože byl Colle o pět let starší a měl za sebou delší šachovou kariéru , považoval jsem za svou povinnost upozornit svého přítele a soupeře, že se mýlil. Řekl jsem mu, že pokud bude stále podceňovat hrozby svých soupeřů, jako to dělal se mnou, nestane se z něj skvělý hráč. Byl jsem upřímný. Pokračovali jsme ve hře a Colle pravděpodobně ztratil orientaci v pozici možná v důsledku mého nečekaného komentáře. Kupodivu se v naší analýze později ukázalo, že kritická pozice pro něj byla skutečně vyhraná. Jak se mi zdá, rozčílil jsem ho, i když neúmyslně, natolik, že Colle prohrál partií. Colle si mohl právem stěžovat, že jsem ho nesprávným hodnocením vyrušil a on díky tomu prohrál.

Ale Colle to neudělal. Byl to člověk vysoké kvality, který si vzal má slova k srdci, i když byla nabídnuta způsobem, který byl všechno možné, jen ne vhodným. Navíc mi poděkoval za mé dobře míněné poznámky a řekl, že bude napříště ve svých hodnoceních opatrnější! Byl to nezapomenutelný okamžik. Pak jsem si uvědomil, že jsem v přítomnosti muže se skutečně skvělým charakterem, vysoko nad průměrem běžného hráče.  V tu chvíli jsme se s Collem stali velmi dobrými přáteli."

V Gedenkboek Colle Euwe sdělil, že Colle začínal jako poziční hráč, který důkladně studoval hry Wilhelma Steinitze. Využil nepatrných výhod a drtil protivníky. Kvůli své nemoci však ztratil trpělivost a vytrvalost pro pomalou hru. Odklonil se od svého pozičního stylu, až se starý Colle stal téměř k nepoznání. Euwe prozradil:

Člověk by Collea sotva poznal, protože ve většině jeho her byla jistá vitalita, zdánlivě postrádající vědeckou, suchou poziční hru. Partie Colleho byly dobrodružné a postrádaly trpělivost kočky, která hodiny čekala, až se z jejího doupěte objeví myš. Usiloval o živou hru plnou romantiky, rychlou a zběsilou výhru nebo prohru, i když dokázal, že plně ovládá klidný a tichý styl boje. 

Mnoho Colleových partií byly dvousečné, kde se výhoda houpala jako kyvadlo. Taylor Kingston je ve své knize Edgard Colle – Caissa's Wounded Warrior přirovnává ke slimákům.

„Spíše než strojovou nevyhnutelnost bezchybných strategických mistrovských děl tyto hry ukazují nedokonalé, ale velmi lidské, odvážné, odvážné a vynalézavé šachy, kde jsou hráči jako boxeři srozdávající rány, každý je sražen k zemi, i Colle spadne z žíněnky, aby přesto pokračoval v boji. 

Dalším z Colleových přátel byl rakousko-nizozemsko-americký hráč, novinář a spisovatel Hans Kmoch. Napsal také poctu Colleovi, kde na belgického mistra vzpomínal jako na houževnatého hráče, který svou nemoc nesl se stoicismem. Kmoch napsal:

Colle nebyl sentimentální. Své utrpení nesl jako něco zcela soukromého a podřadného. Nežádal o žádnou zvláštní pozornost; byl vždy veselý a sebevědomý, okouzlující společník; ale u šachovnice to byl neústupný bojovník, který měl příkladného sportovního ducha a smysl pro povinnost. V každé hře se bojovalo tvrdohlavě. Dlouhé, těžké a únavné hry byly součástí jeho stylu. Těmito hrami ho provázela jen jeho obrovská síla vůle. Jeho duch vládl jeho tělu.

Colle bohužel následuje Rudolfa Charouska, Harryho Nelsona Pillsburyho a Carla Augusta Walbrodta jako velmi nadějné mistry, kteří zemřeli mladí ještě předtím, než naplnili svůj potenciál. Člověk si mohl jen představovat, kolik toho ještě dokázal a jak daleko by mohl zajít, možná dokonce bojovat o mistrovství světa, kdyby mu nemoc nezkrátila život.

Článek přeložen ze stránek chessbase.com a upraven pomocí CHAT GPT