V lednu oslavil životní jubileum, o několik týdnů později odešel. Po skončení šachové kariéry se stal právníkem a později také prezidentem FIDE. Ve svém posledním rozhovoru, který nyní zveřejnila světová šachová federace, vzpomínal na počítače, svou kariéru, přátelství s Bobbym Fischerem a Borisem Spasským i proměny šachového světa.
S Fischerem se setkal poprvé v roce 1958 v Portoroži. Bylo mu tehdy patnáct a podle Ólafssona byl stále velmi dětský. Po jedné z partií spolu začali mluvit, okamžitě si padli do noty a stali se přáteli. Fischer se tehdy svěřil se svými ambicemi: věřil, že se nejpozději do dvou let stane mistrem světa. „Bobby, trochu spěcháš,“ odpověděl mu Ólafsson. V dalších letech spolu odehráli několik turnajů, ale poté co Fridrik dokončil práva a opustil profesionální šachové prostředí, ztratili kontakt. Fischer se podle Ólafssona v šedesátých letech výrazně změnil – začal se zajímat o různé konspirační teorie, a už to nebyl ten otevřený mladý kluk, kterého znal.
* Fridrik Olafsson 1961 . Foto: Anefo/Dutch National Archives.
Když se Ólafsson v roce 1978 stal prezidentem FIDE, byly jedním z prvních kroků nové minimální standardy pro organizaci šachových turnajů. „Hráči si museli být jistí alespoň základními podmínkami. Pokud se někde něco nedodržovalo, mohli to pořadatelům ukázat. My jsme byli ti, kteří to předtím odnášeli.“ Vzpomíná také, jak v letech 1979 a 1980 začaly do šachu pronikat první počítače. „Tehdy byly slabé – jednoho z nich jsem v Rakousku porazil za patnáct tahů. Ale firmy do šachu začaly investovat peníze, a to jsem vnímal jako pozitivní vývoj.“
* Wijk aan Zee 1971 - Foto - Rob Croes/Dutch National Archives.
K šachu měl vztah už od dětství, ale nikdy mu nechtěl obětovat celý život. „Bylo mi asi jedenáct, dvanáct. Věděl jsem, že mohu být dobrý, ale říkal jsem si, že se na tom nesmím stát závislý.“ Vystudoval práva, stal se právníkem a později generálním tajemníkem islandského parlamentu. „Rozhodl jsem se, že šachy mi nikdy nesmí ovládnout život.“
Když Fischer v roce 1972 odmítl nastoupit ke druhé partii slavného zápasu proti Spasskému, byl Ólafsson přímo u toho. „Byli jsme s Lombardym u něj v apartmá a přemlouvali ho. Nakonec řekl: ‚Dobře, ale vraťte hodiny zpátky.‘ Volal jsem Lotharu Schmidovi, ale ten mi odpověděl, že to podle pravidel nejde.“
S oběma hráči měl přátelský vztah. „Musel jsem být opatrný, abych se nestal prostředníkem. Pokud by se něco stalo, mohl jsem zasáhnout. Měl jsem dobrý vztah s oběma a věděl jsem, že jeden z nich vyhraje – ale chtěl jsem zůstat s oběma zadobře.“ Na Fischerovu hru vzpomíná s respektem: „Byl to nejtvrdší soupeř, jakého jsem v životě měl. Když udělal tah, cítil jste, že je to správné. Spasskij říkal, že z něj vyzařovala zvířecí síla – možná měl pravdu.“
V posledním měsíci Fischerova života ho často navštěvoval v nemocnici. „Snažil jsem se ho přemluvit, aby se nechal léčit. Prý to měla být drobná operace, ale on byl tvrdohlavý. Jeden lékař o něm řekl: ‚Bojuje svůj vlastní boj.‘“
„Dostal špatné karty, ale přesto vyhrál. Nikdy neustoupil, nikdy se neodchýlil od svého směru. Když se Bobby pro něco rozhodl, nikdo ho nedokázal přesvědčit, aby šel jinou cestou.“
* 2017 Reykjavik Open. Foto: Maria Emelianova/Reykjavik Open.
Fridrik Ólafsson
(26. ledna 1935, Reykjavík – 4. dubna 2025, Reykjavík) byl prvním islandským šachovým velmistrem a jednou z nejvýraznějších postav islandského sportu. V letech 1978–1982 působil jako prezident Mezinárodní šachové federace FIDE.
Do širšího povědomí se zapsal už v roce 1958, kdy se v pásmovém turnaji v Portoroži dělil o 5.–6. místo a postoupil do mezipásmového turnaje. Ten se konal v roce 1959 ve slovinském Bledu, chorvatském Záhřebu a srbském Bělehradě. V silné konkurenci zde obsadil sedmé místo z osmi účastníků a do další fáze mistrovského cyklu se už nekvalifikoval.
Přesto zůstává symbolem první velké islandské šachové vlny, inspirací pro generace hráčů, a člověkem, který svou kombinací pokory, vzdělanosti a noblesy přetvořil obraz šachisty ve své zemi. Jeho život byl důkazem toho, že i mimo šachovnici lze hrát s elegancí a důstojností.
