Pan Jansa mi poslal kapitoly s názvy:
Akademické zlato
Český klenot
Cesta k titulu seniorského mistra světa
O pocitech a počítačích
Šachový profesor
Tal a Spassky
Samozřejmě to jsou jen první kapitoly a nejdou po sobě v knížce. V ukázkách, které mám je spoustu diagramů a partií, ale taky povídání a vzpomínání. A pro dnešní den jsem vybral tuto ukázku. Možná navnadí a i vy ochutnáte brzy tuto knížku, která právě zraje jak dobré víno.
Ukázka z kapitoly Tal a Spassky
Koncem padesátých a začátkem šedesátých let minulého století se modlou všech šachistů stali především Michail Tal a Boris Spasský. Tal si získal velké sympatie šachové veřejnosti především nenapodobitelnou kombinační útočnou hrou a jen o dva měsíce starší Spasský pak univerzálností svého stylu a jakousi lehkostí v konání na šachovnici. Oba se stali mistry světa. Tal v roce 1960 po výhře nad Botvinnikem, Spasský v r.1969, když překonal Petrosjana…
Rád se s vámi podělím o osobní zážitky při střetnutí s oběma velikány šachové historie jak na šachovnici, tak i mimo ni. S Míšou Talem jsem se poprvé setkal při památné rozhlasové simultánce, která vyvrcholila na šachovnicích v pražské Lucerně v lednu r.1961. Tehdy mistr světa Tal si získal u nás, v Praze a v celé republice obrovskou popularitu. Nejen svým šachovým mistrovstvím, ale také celkovým sympatickým projevem, kterým dokázal naši veřejnost zaujmout a okouzlit. Hrál jsem na 1.šachovnici juniorského výběru, považoval jsem si to za velikou čest. Samotná partie byla velice korektní a bez větších komplikací skončila remízou. Tuhle nezapomenutelnou simultánku velice pěkně popisuje Jáno Plachetka ve své nedávno vydané knize. Tal proti československému juniorskému výběru tehdy z 20 partií získal 11 výher a 9 partií skončilo remízou. Mistr světa byl s výsledkem spokojený, ocenil na závěr i kvalitu našeho juniorského výběru. A ten měl skutečně svou sílu, však někteří z nás se pak utkávali s tímto „kouzelníkem z Rigy“ na různých turnajích. I já sám jsem patřil k těm vyvoleným…
Na Borise Spasského vzpomínám vždy velice rád a s velkým respektem. Jeho hra připomínala dokonalost dirigenta filharmonie, kde každý tón je pod kontrolou. Mohl útočit nebo se bránit, jeho styl byl prostě univerzální. Seznámil jsem se s ním blíže právě v době , kdy porážel v zápasech kandidátů MS jednoho skvělého velmistra za druhým, vše korunoval v r.1969 výhrou nad Petrosjanem a ziskem titulu mistra světa.
V roce 1964 jsem debutoval na olympiádě v Tel Avivu a v utkání s tehdejším Sovětským svazem mě osud zavedl k šachovnici právě proti Borisovi.
Partie to byla zajímavá, s černými figurami jsem sahal dlouho po vyrovnání, ale „sebevražda“ v závěru vše pokazila..........................................
Ukázka z kapitoly: O pocitech a počítačích
Jistě jste se s tím za šachovnicí sami někdy setkali: líbí se vám nějaké zahájení, přesné rozmístění jednotlivých figur… Máte prostě pocit, že právě takhle je to správné a v hlavě se vám pak snadněji rojí další strategické plány. Někdy se může jednat o maličkost, někdy dokonce váš názor je dost odlišný od dosavadní turnajové praxe nebo, ano: jste na prahu nové zajímavé možnosti v dosud navyklém a možná příliš zautomatizovaném postupu!
V následujícím vás seznámím s několika, myslím zajímavými příklady z mé praxe. I když většina z toho se odehrává v době před pár desítkami let, stejná většina z toho má platnost až dodnes. Mnoho na tom nemění ani dnešní přísná a přesná počítačová kontrola. Ta změří ledacos, ale myšlenku a onen veledůležitý osobní pocit strategické vyváženosti určitě ne, a to je dobře!
V roce 1985 se hrál v Praze pásmový turnaj v rámci tehdejšího systému soutěží MS . Na turnaji se mi docela dařilo a dvě kola před koncem jsem byl na špici pořadí a prakticky již jednou nohou v mezipásmu. Jenže v předposledním utkání mě čekala ještě poslední překážka: hrál jsem s černými figurami s maďarským velmistrem Adorjanem. Pro něj byla partie se mnou naopak poslední šancí : musel se mnou vyhrát… Jak se připravit na tuhle důležitou partii? S volbou zahájení mně tenkrát moc pomohl Honza Smejkal, dal mi prostě „správný tip“ – asi jako kdysi já jemu před partií s Ivkovem (viz článek Šachový profesor v této knize).
„Adorjan hraje v poslední době prvním tahem 1.c4 a všimnul jsem si, že po 1…e5 2.Jc3 d6 dává přednost 3.d4, tedy tahu, který po 3…exd4 4.Dxd4 přivádí do středu šachovnice trochu předčasně bílou dámu, samozřejmě, že za cenu prostoru v centru“. A potom dodává : „ Před několika měsíci jsem tohle hrál v Bad Wörishofenu s Tony Milesem a něco mi tam napadlo“, říká mi Honza… a pak už na stůl přišla šachovnice a s ní analýza a také nápad, který mě zaujal. O volbě zahájení bylo tak rozhodnuto: 1.c4 e5 2.Jc3 d6 3.d4 (Je třeba říci, že bílý samozřejmě může ve třetím tahu hrát jinak, třeba 3.Jf3 – ale pak zase musí počítat také s aktivním 3…f5.) 3… exd4 4.Dxd4 .....
A víc neprozradíme. Dobrá kniha zraje jako víno. Tak si přeji, aby tato kniha byla výbornou knihou a Vy jí už budete moct brzy ochutnat!
Knížku vytiskne paní Richtrová. Kniha bude vytištěna v mamutím výtisku 2 500 Ks a předmluvu by měl napsat GM David Navara a GM Robert Cvek.
Ústřední partií kapitoly O pocitech a počítačích bude krásná partie Vlasty proti T.Polákovi z přeboru republiky v Bohdanči 1997. To se máte opravdu na co těšit!