Ukázka z knihy pana Jansy

Pan Jansa mi poslal kapitoly s názvy:

 Akademické zlato 

 Český klenot 

 Cesta k titulu seniorského mistra světa

 O pocitech a počítačích 

 Šachový profesor 

Tal a Spassky

Samozřejmě to jsou jen první kapitoly a nejdou po sobě v knížce. V ukázkách, které mám je spoustu diagramů a partií, ale taky povídání a vzpomínání. A pro dnešní den jsem vybral tuto ukázku. Možná navnadí a i vy ochutnáte brzy tuto knížku, která právě zraje jak dobré víno.

Ukázka z kapitoly Tal a Spassky

Koncem padesátých a začátkem šedesátých let minulého století se modlou všech šachistů stali především Michail Tal a Boris Spasský. Tal si získal velké sympatie šachové veřejnosti především nenapodobitelnou kombinační útočnou hrou a jen o dva měsíce starší Spasský pak univerzálností svého stylu a jakousi lehkostí v konání na šachovnici. Oba se stali mistry světa. Tal v roce 1960 po výhře nad Botvinnikem, Spasský v r.1969, když překonal Petrosjana…

   Rád se s vámi podělím o osobní zážitky při  střetnutí s oběma velikány šachové historie jak na šachovnici, tak i mimo ni. S Míšou Talem jsem se poprvé setkal při památné rozhlasové simultánce, která vyvrcholila na šachovnicích v pražské Lucerně v lednu r.1961. Tehdy mistr světa Tal  si získal u nás, v Praze a v celé republice obrovskou popularitu. Nejen svým šachovým mistrovstvím, ale také celkovým sympatickým projevem, kterým dokázal naši veřejnost zaujmout a okouzlit. Hrál jsem na 1.šachovnici juniorského výběru, považoval jsem si to za velikou čest. Samotná partie byla velice korektní a bez větších komplikací skončila remízou. Tuhle nezapomenutelnou simultánku velice pěkně popisuje Jáno Plachetka ve své nedávno vydané knize. Tal proti československému juniorskému výběru tehdy z 20 partií získal 11 výher a 9 partií skončilo remízou. Mistr světa byl s výsledkem spokojený, ocenil na závěr i kvalitu našeho juniorského výběru. A ten měl skutečně svou sílu, však  někteří z nás se pak utkávali s tímto „kouzelníkem z Rigy“  na různých turnajích. I já sám jsem patřil k těm vyvoleným…

         Na Borise Spasského vzpomínám vždy velice rád a s velkým respektem. Jeho hra připomínala dokonalost dirigenta filharmonie,  kde každý tón je pod  kontrolou. Mohl útočit nebo se bránit, jeho styl byl prostě univerzální. Seznámil jsem se s ním blíže právě v době , kdy porážel v zápasech kandidátů MS jednoho skvělého velmistra za druhým, vše korunoval v r.1969 výhrou nad Petrosjanem a ziskem titulu mistra světa.

      V roce 1964 jsem debutoval na olympiádě v Tel Avivu a v utkání s tehdejším Sovětským svazem mě osud zavedl k šachovnici právě proti Borisovi.

     Partie to byla zajímavá, s černými figurami jsem sahal dlouho po vyrovnání, ale „sebevražda“ v závěru vše pokazila..........................................

Ukázka z kapitoly: O pocitech a počítačích

Jistě jste se s tím za šachovnicí sami někdy setkali: líbí se vám nějaké zahájení, přesné rozmístění jednotlivých figur… Máte prostě pocit, že právě takhle je to správné a v hlavě se vám pak snadněji rojí další strategické plány. Někdy se může jednat o maličkost, někdy dokonce váš názor je dost odlišný od dosavadní turnajové praxe nebo, ano: jste na prahu nové zajímavé možnosti v dosud  navyklém a možná příliš zautomatizovaném postupu! 

      V následujícím vás seznámím s několika, myslím zajímavými příklady z mé praxe. I když většina z toho se odehrává v době před pár desítkami let, stejná většina z toho má platnost až dodnes. Mnoho na tom nemění ani dnešní přísná a přesná počítačová kontrola. Ta změří ledacos, ale myšlenku a onen veledůležitý  osobní pocit  strategické vyváženosti určitě ne, a to je dobře!  

       V roce 1985 se hrál v Praze pásmový turnaj v rámci tehdejšího systému soutěží MS . Na turnaji se mi docela dařilo a dvě kola před koncem jsem byl na špici pořadí a prakticky již       jednou nohou  v mezipásmu. Jenže v předposledním utkání mě čekala ještě poslední překážka: hrál jsem s černými figurami s maďarským velmistrem Adorjanem. Pro něj byla partie se mnou naopak poslední šancí : musel se mnou  vyhrát… Jak se připravit na tuhle  důležitou partii?  S volbou zahájení  mně tenkrát  moc pomohl Honza Smejkal, dal mi prostě „správný tip“ – asi jako kdysi já jemu před partií s Ivkovem (viz článek Šachový profesor v této knize).  

        „Adorjan hraje v poslední době  prvním tahem 1.c4 a všimnul jsem si, že po 1…e5 2.Jc3 d6 dává přednost 3.d4, tedy tahu, který po 3…exd4 4.Dxd4 přivádí do středu šachovnice trochu předčasně bílou dámu, samozřejmě, že za cenu prostoru v centru“. A  potom dodává : „ Před několika měsíci jsem tohle hrál v Bad Wörishofenu s Tony Milesem a něco mi tam napadlo“, říká mi Honza… a pak už na stůl přišla šachovnice a s ní analýza a také nápad, který mě zaujal. O volbě zahájení bylo tak rozhodnuto: 1.c4 e5 2.Jc3 d6 3.d4 (Je třeba říci, že bílý samozřejmě může ve třetím tahu hrát jinak, třeba 3.Jf3 – ale pak zase musí počítat také s aktivním 3…f5.)  3… exd4 4.Dxd4 .....

A víc neprozradíme. Dobrá kniha zraje jako víno. Tak si přeji, aby tato kniha byla výbornou knihou a Vy jí už budete moct brzy ochutnat! 

Knížku vytiskne paní Richtrová. Kniha bude vytištěna v mamutím výtisku 2 500 Ks a předmluvu by měl napsat GM David Navara a GM Robert Cvek.