Lev Polugajevskij: 90 let od narození šachového génia

Lev Abramovič Polugajevskij se narodil 20. listopadu 1934 v Mohylevu, dnešním běloruském Mahilyow. Po začátku druhé světové války byla jeho rodina evakuována do Kujbyševa (dnešní Samara). Šachy se naučil hrát v sedmi letech a brzy se připojil k šachové sekci v místním Paláci pionýrů. Jeho prvními trenéry byli kandidát mistra Alexej Ivašin a mezinárodní mistr Lev Aronin. Později spolupracoval také s legendárním šachistou Rašidem Nežmetdinovem.

Polugajevskij získal titul Mistr sportu v pouhých 18 letech. Již v roce 1953 tehdejší mistr světa Michail Botvinnik rozpoznal jeho velký talent. Po ukončení školy začal studovat průmyslové inženýrství v Kujbyševě a do roku 1973 pracoval jako inženýr, přičemž si bral volno na šachové turnaje.

Úspěchy na turnajích a boj o titul mistra světa

První účast na mistrovství Sovětského svazu v roce 1956 přinesla Polugajevskému dělené 5.–7. místo. V roce 1962 skončil druhý za Borisem Spasským a v letech 1967, 1968 a 1969 triumfoval jako dvojnásobný mistr SSSR.

V období 70. let se opakovaně účastnil kandidátských zápasů o titul mistra světa. Jeho nejvýznamnější výsledky zahrnovaly vítězství nad Michailem Talem (1980) a Henriquesem Meckingem (1977). V semifinálových kolech však dvakrát podlehl Viktoru Korčnojovi. Přesto zůstává jeho kariéra v kandidátských zápasech ukázkou vrcholného soutěžního šachu své doby.

Polugajevskij byl také klíčovým členem sovětského týmu na šachových olympiádách, kde mezi lety 1966 a 1984 pomohl k šesti zlatým medailím a jedné stříbrné.

Teoretik a autor

Polugajevskij byl považován za jednoho z předních odborníků na sicilskou obranu, zejména na svou slavnou Polugajevského variantu v Najdorfově systému (7...b5). Jeho analytické knihy, jako From the Grandmaster's Laboratory a The Sicilian Labyrinth, jsou dodnes ceněné a přeloženy do několika jazyků.

Během své kariéry také spolupracoval jako trenér a sekundant, například v týmu Anatolije Karpova během jeho zápasů o titul mistra světa s Viktorem Korčnojem v letech 1978 a 1981.

Turnajové triumfy

Mezi Polugajevského největší turnajové úspěchy patří vítězství v prestižních kláních, jako jsou Mar del Plata (1962, 1971), Sarajevo (1964), Hoogovens Beverwijk (1966), Amsterdam (1970, 1972), Solingen (1974), Wijk aan Zee (1979) a mnoho dalších.

Na přelomu 70. let dosáhl Polugajevskij Elo ratingu 2645, což ho řadilo mezi tři nejlepší hráče světa. Historický přepočet jeho nejvyššího výkonu podle Jeffa Sonase činí 2750 (listopad 1969).

Osobní odkaz a dědictví

Lev Polugajevskij zemřel v srpnu 1995 v Paříži na nádor mozku. V jeho rodné Samaře se na jeho počest koná každoroční „Polugajevského pohár“, který je součástí Ruského šachového poháru.

Jeho odkaz však žije dál nejen díky jeho partiím a teoriím, ale také díky jeho knihám a hlubokému pochopení šachové hry. Když si připomínáme 90 let od jeho narození, Polugajevskij zůstává inspirací pro šachisty všech generací.

Pěkné diagrámky

Lev Polugaevsky vs Frantisek Blatny, Reykjavik, 1957 ( na tahu bílý) 

Lev Polugaevsky vs Miroslav Herink, Marianské Lázně, 1959 ( BNT )

mat 4. tahem , Lev Polugaevsky vs Gyorgy Szilagyi, Moskva, 1960

Závěrem

Lev Polugajevskij byl mužem, který zasvětil svůj život šachu, a jeho přínos k této hře zůstává nezměrný. Jeho práce v oblasti teorie a literatury, stejně jako jeho odhodlání čelit největším výzvám své doby, z něj činí jednu z nejvýznamnějších postav v dějinách šachu.