Schlechterovy poslední dny

(Carl Schlechter - * 2.3.1874 - + 27.12.1918)

„11. prosince (1918) přibyl Schlechter jako host „Budapěšťského šachového klubu“ do Budapešti. Již prvního dne byl nápadný svým starým známým i novým obdivovatelům tím, jak bledě a unaveně vypadal. On, který nikdy nemiloval hlasité, hlučné, byl tentokrát zcela ztichlým. Aby se nerušila nálada, kterou šířil, mohlo se s ním hovořit pouze šeptem. Každý, kdo ho jen uviděl, jeho, jemuž byla v obličeji vepsána čistá dobrota srdce, musel ho mít rád a tak také šachoví fanoušci z Budapešti, kteří se snažili odečíst každé mistrovo přání z jeho očí. Ale všechno bylo marné. Den ode dne byl unavenější. Když hrál šachy, často učinil sérii jemných tahů. Člověk v něm jasně poznával toho starého Schlechtera. Najednou však jeho oči vyhasly a jeho zhublá jemná ruka vedla bezmyšlenkovitě kameny. Večer 23. prosince se vydal, doprovázen přáteli, k nádraží. Neboť na Štědrý večer by rád byl doma. Ale příštího rána se vrátil malátný, zcela vyčerpaný zpět do šachového klubu. Před odjezdem vlaku mu byla ve velké tlačenici ukradena cestovní taška se všemi penězi. Bylo samozřejmostí, že mu představenstvo Budapěšťského šachového klubu nahradilo jeho peněžní ztrátu a večer 26. prosince byl mistr opět připraven k odjezdu. Ale když již chtěl opustit klub, byl přepaden nevolností. Musel být sanitkou převezen do Rochova špitálu. Až do poslední hodiny byl nemocný mistr bez horeček a při vědomí. Jeho poslední slova platila jeho chudé, stařičké matce, která v něm ztrácela svého živitele. Ve dvě hodiny ráno odešel ten, jemuž nebylo dáno více uvidět svoji rodnou zemi, do své nebeské vlasti. Lékaři konstatovali jako příčinu smrti starou plicní chorobu, znovu vyvolanou k aktivitě prostřednictvím vídeňské podvýživy. Budapeštský šachový klub obstaral důstojný pohřeb, hodný velkého mistra.“

(Neue Freie Presse 28.12.1918)

V prvním čísle Časopisu českých šachistů z ledna 1919 byl uveřejněn Schlechterův nekrolog, začínající těmito řádky: „Koncem prosince přinesly denní listy lakonickou zprávu, že vídeňský mistr šachový Karel Schlechter zemřel 28. prosince 1918 v pešťské nemocnici sv. Rocha. Dovídáme se nyní od dr. Adolfa Duška, jenž naší vládou byl přidělen vojenské komisi v Pešti, že Schlechter přijel tam v prosinci, byv pozván tamním klubem k simultánní produkci a k účasti v malém turnaji, v němž kromě něho hráli Balla, Btreyer, Havasi a Réti. Výsledek simultánky byl velmi slabý a v turnaji Schlechter kromě 2-3 remis vše prohrál. Bylo zřejmo, že jest velice churav, přidruživší se zápal plic podťal pak rázem oslabený již organismus. 31. pros. doprovodili jej peštští šachisté na poslední cestu, za české šachisty byl přítomen dr. Adolf Dušek.“

Několik podrobností o výše zmíněném turnaji uveřejnil pak Časopis českých šachistů 1919 ve svém dubnovém čísle (str. 62):

„Pešť. výsledek turnaje pěti mistrů zmíněného v č. 1. letošního ročníku Časopisu čes. šachistů, str. 6, podává připojená tabulka. Turnaj byl sehrán v prosinci v Budapesti Sakkör, tamtéž sehrál Schlechter 15. prosince, tedy 12 dní před smrtí, společně s Abonyim simultánku o 44 partiích s výsledkem +30 -9 =5. Smrt Schlechterova způsobena starým plicním neduhem, který u něho následkem podvýživy opět propukl, byl pohřben do čestného hrobu, který věnovalo město Pešť.“

Z turnaje se dochovaly dvě Schlechterovy partie. Tu první považují šachoví historici za vůbec poslední vážnou partii, kterou velmistr Schlechter v životě sehrál:

(Ještě mezi elitou –turnaj v Berlíně – říjen 1918)