Rok 1997 byl svědkem revolučního momentu v oblasti výpočetní techniky, když se na scéně objevil počítač Deep Blue. Tento stroj patřil k vrcholům výpočetního výkonu té doby, ačkoli dnes by jeho parametry působily jako pravěká historie. Měl využívat třicet procesorů běžících na taktovací frekvenci 120 MHz a dalších 480 šachově specializovaných čipů.
Deep Blue nebyl jen obyčejným počítačem, byl výsledkem desetiletého úsilí týmu inženýrů a vědců společnosti IBM. Už během studií na vysoké škole začala trojice mladých nadšenců pracovat na myšlence vytvořit stroj, který by porazil šachové velmistry. Všechny jejich úsilí směřovalo k tomuto jedinému cíli. Počítač z roku 1996 byl nahrazen ještě vylepšenější verzí, která dokázala vyhodnocovat dvojnásobek tahů za sekundu, tedy úžasných 200 milionů.
V dnešní době, pokud již není překonán, zaujímá pozici nejvýkonnějšího superpočítače na světě počítač Frontier, který dokáže provádět více než 1 exaFLOP operací za sekundu, což je astronomické číslo.
Frontier má k dispozici 480 NVMe SSD pro metadata a 5 400 NVMe SSD pro hlavní úložiště vysoké rychlosti. Data, která aktuálně nejsou používána, jsou uchovávána na 47 700 pevných discích s kolmým magnetickým zápisem, což celkově tvoří úložný prostor o kapacitě 700 petabytů. Vše to je chlazeno vodním okruhem, který potřebuje více než 22 tisíc litrů tekutiny a je tak výkonný, že by dokázal napustit olympijský bazén za pouhých 30 minut. Aktuální příkon tohoto superpočítače činí 29 MW a má potenciál pro další rozšíření.
Ale zpět k historii. 10. února 1996 začal první z šesti očekávaných šachových soubojů mezi Garry Kasparovem a počítačem Deep Blue. První partie, trvající tři hodiny, sledovalo okolo 6 milionů diváků po celém světě. Nakonec se stalo něco nepředstavitelného: Kasparov prohrál. Tato porážka se stala událostí bez obdoby v šachové historii. Kasparov byl zaskočen počítačovým tahem, který na první pohled neměl logiku, a to ho přimělo jednat lidsky, což vedlo k jeho prohře. Tvůrci Deep Blue později vysvětlili, že počítač plánoval tahy několik kroků dopředu a dokázal vidět výhody i v dlouhodobém horizontu. Kasparov byl zvyklý trénovat proti jiným programům, a Deep Blueho styl ho zaskočil.
Slavné dny a slavné sport. okamžiky je (vlastně byl, nové díly nejsou, přeli se nějak o smlouvu, škoda) nádherný seriál 5-8minutových kvalitních dílů z historie a sportu. O tomto zápase:
https://www.slavne-dny.cz/episode/10004926/den-kdy-pocitac-porazil-mistra-sveta-v-sachu-10-unor
Když se svět smířil tehdá, že může být v šachu počítač lepší, komunita hráčů "go" nečekala, že v této hře, kde je řádově více možností, může počítač také porazit světovou jedničku.
Ajhle: https://www.stream.cz/sportovni-okamziky/triumf-umele-inteligence-2016-186602
Deep Blue byl poměrně "hloupý", autoři vsadili vše na co nejvyšší rychlost. Kvůli tomu třeba oceňovací funkce byla zabudována jako hardwarový obvod. Pro zájemce viz kniha Šachy na PC.
Ale to, co sílu počítače ovlivňuje nejvíc, je prořezávání. Na rozdíl od člověka, který dokáže něco spočítat a zbytek odhadnout, stroj schopnost odhadu nemá. Takže musí počítat vše. A pokud program v důsledku technik jako nulový tah dokáže odhadnout, jakými tahy se vůbec nezabývat, jeho hloubka propočtu výrazně vzroste a nakonec člověka poráží právě tou hloubkou. Pokud dnes Stockfish počítá klidně na 30 tahů dopředu a nejspíš tam nemá chybu, už se s ním nedá hrát. Dříve či později se tam nějaká léčka najde. Sílu programu odhadne i laik, stačí pozorovat, jak rychle se program dostane o hloubku dál. V dobách Deep Blue to býval klidně pětinásobek času na předchozí úroveň. Dnes je ten koeficent tak 1,5, v jasných pozicích i méně. Takový M-Chess Pro, přeborník té doby, by dnes neměl šanci ani proti slabým amatérským programům, protože by nedokázal využít tak dobře dnešní hardware - pokud by se vůbec někdo namáhal s jeho úpravou tak, aby šel pustit jako obyčejný motor. V DOS Boxu se zprovoznit dá, ale ten to celé hodně zpomaluje.
A za posledním vzrůstem síly jsou vytrénované neuronové sítě, viz AlphaZero, na něhož pak jako verze pro běžnější PC navázal projekt LCZero. Tím se výrazně vylepšilo oceňování pozic, takže nyní počítač nemá tak zjevné potíže ani v zablokovaných pozicích, jak se to tradovalo dříve. Po nějaké době vývoje se to ukázalo jako natolik účinné, že koncept byl zabudován i do klasicky počítajících programů, takže nyní je stále Stockfish na běžném počítači lepší, jak LC0, kvůli hloubce propočtu. Ten totiž nepoužívá klasický strom, ale metodu Monte Carlo, jejíž výhody se projeví teprve při velkém počtu procesorů.
AI neumí psát o šachu.
Podepsáno PK, ne AI.