Rozhovor s Radkem Wojtaszkem

Snaží se šachisté své soupeře porazit i jinak než šachově? Snaží se o povolené, ale ne zrovna čisté fauly?

Čím výše se v žebříčku dostanete, tím méně jepřípadů takového chování. Je to mladistvé a ošklivé. A čím lepší šachista jste, tím odolnější vůči takovým trikům jste – neudělají velký dojem. Ale ano, potkal jsem různé hráče... Jeden si neustále odkašlával, další mě chtěl zneklidnit tím, že přišel v oblečení, které rozhodně nebylo svěží. Velký dojem to na mě neudělalo. Psychologie je v šachu neuvěřitelně důležitá, ale v jiné podobě. Sedíme naproti soupeři řekněme pět hodin a snažíme se vycítit jeho slabiny. Sleduji dech svého soupeře. Když dělám pohyb, dávám pozor na to, jestli se mění, nebo jestli jsou různé výrazy obličeje. To mi dává informaci o tom, zda tento tah očekával, nebo si myslí, že je dobrý. Na nejvyšší úrovni nejsou čistě šachové rozdíly tak velké, takže do hry vstupuje mentální příprava a – prosím nesmějte se! – i fyzická příprava. Spolupracujeme také s psychology a trenéry fyzické přípravy. V současné době to není nic neobvyklého.

Sedět pět hodin a soustředit se u šachovnice je přece velká námaha.

Zejména proto, že je to jen jeden den, zatímco velké turnaje trvají 13–14 dní. Nejdelší hra v mé kariéře trvala sedm hodin. Slovo „unavený“ prostě nevyjadřovalo můj pozdější stav. 

Kolik si vydělá šachista?

Vítěz zápasu mistrovství světa vydělal 1,5 milionu eur. V letošním polském šampionátu byla první cena 15 000 zlotých [asi 3 300 eur]. Moje největší výhra byla 50 000 liber za vítězství v open na Isle of Man. Samozřejmě nevyhrávám takové akce nonstop, ale světová elita si nevede vůbec špatně. Přesto je nemožné srovnávat naše příjmy s příjmy hráčů v mainstreamových sportech.

Vypadá život šachisty na vaší úrovni jako v The Queen’s Gambit? Drahé hotely, zahraniční cesty…

Ten seriál velmi dobře zobrazuje realitu života šachisty, ale v 60. nebo 70. letech. Tehdy šachisté směli kouřit, což si dnes nikdo nedovedl představit, a totéž platí o alkoholu. Nechceme omezovat své šance, jsme sportovci. Když se vrátíme k seriálu, příběhy o cestování byly pravdivé. Připomíná to život tenisty. V roce 2018 jsem strávil asi 100 dní doma. Hotely? Když jsem pracoval s Vishy Anandem, vždy jsme bydleli na velmi drahých místech.

Byl jsi v týmu mistra světa. Vypadá to v praxi jako v seriálu Borgova v podání Marcina Dorocińského?

Ano, je to podobné, i když je v tom rozdíl. Tehdy se hry často odkládaly, což znamená, že po řekněme pěti hodinách byla hra přerušena a přesunuta na jiný den. Týmy se v noci shromáždily a vše analyzovaly. To v dnešní době není možné, protože šachové programy jsou příliš silné. Mou úlohou jako asistenta mistra světa bylo připravit mu strategii, která nám umožní překvapit daného soupeře.

S Dorocińskim jste se setkali, když natáčel The Queen’s Gambit.

Měl jsem možnost poznat Marcina během natáčení seriálu. Do té doby byly všechny šachové produkce z šachového hlediska prováděny velmi špatně. Pohyby, které byly ukázány, byly špatné, a možná hrubě. Je to, jako byste točili film o basketbalu a trojka byla ze vzdálenosti jednoho metru od koše. Základní pravidla byla porušena. Seriál vyzněl skvěle, takže jsem chtěl, aby byla dobrý i z šachového hlediska. Dorociński mě ujistil, že to bylo z tohoto pohledu velmi dobře připravené a skutečně pro mě jako šachistu je seriál skvělý. Herce jsme učili zvláštním, někdy docela dlouhým, sledům pohybů. Dorociński mi řekl, že muž zodpovědný za šachy byl Bruce Pandolfini, bývalý trenér současné světové no. 2. Takže ve scénách, kde se Beth setkává s Borgovem, reprodukují každý šest tahů a všechno dává smysl. Marcin byl v tomto ohledu na tuto roli připraven, než jsem ho potkal. Koneckonců, měl kontakt se šachy už dříve, pozoroval zápasy Karpova proti Kasparovovi. Svou roli zahrál velmi dobře. Hrál sovětského mistra 60. let, velmi chladného člověka. A mohu vás ujistit, že přesně tak se tehdy chovali.

Sledoval jsem herce víc než šachovnici.

A já byl pravý opak. A mohu vás ujistit, že to byly pohyby, sekvence pohybů na nejvyšší světové úrovni. Šachy opravdu dávaly smysl a také tahy hlavní hrdinky byly čím dál tím složitější, jak rostla. To platí i pro knihy, které četla – byly uspořádány tak, jak by ve skutečnosti mohly být pro budoucího mistra.

Jednou jste porazili současnou jedničku, Magnuse Carlsena. Byl to váš nejtěžší soupeř? Jak jste se na tu hru připravoval?

Porazil jsem ho, to je pravda, ale jednou, zatímco čtyřikrát jsem prohrál. Je pravděpodobně nejlepším šachistou v historii a bude zařazen vedle Bobbyho Fischera a Garryho Kasparova. Není pochyb o tom, že je to můj nejtěžší soupeř. Moje příprava byla jednodušší, protože jsem předtím pomáhal Anandovi v zápasech proti Carlsenovi. Je pravda, že oba skončili porážkou, ale to mi dalo určité znalosti. Nor mě chtěl překvapit agresivním zahájením, ale byl jsem ještě lépe připraven a rychle jsem získal výhodu. Diktoval jsem hru a díky tomu to bylo velmi pohodlné. Kdyby můj soupeř hrál méně riskantně, možná bych ho nikdy neporazil. V určité chvíli jsem však ztratil celou výhodu, ale Carlsen udělal velkou chybu, která se mu stává výjimečně. To zase vyplynulo ze skutečnosti, že měl problémy od začátku hry.

Šachy byly v poslední době v Polsku hodně populární a to třeba i díky Jan-Krzysztofovi Dudovi..

Je to fenomenální hráč a člověk, který má šanci dojít velmi, velmi daleko. Obrovský potenciál, jak jsem zažil na vlastní kůži. Podařilo se mi ho porazit, ale také s ním prohrát. Koneckonců mě srazil z prvního místa v Polsku, ale jsem rád, že máme hráče světové třídy. To nám dává velké šance v týmových soutěžích. Čím lepší je Janek, tím lépe hrajeme na šachových olympiádách; v roce 2018 jsme byli čtvrtí, což je velký úspěch. Prohráli jsme pouze se zeměmi, které je téměř nemožné porazit. Duda je velmi silný a také mladý.

Jste manželem Aliny Kašlinské, také šachové velmistryně. Jak jsi poznal? Asi na šachovnici.

Ano. Už dávno předtím jsme věděli o vzájemné existenci, protože šachový svět není nijak zvlášť velký. Hráli jsme na turnaji v Maďarsku – moje žena v ženské soutěži, zatímco já v mužské. Dopadlo to tak, že jsme vyhráli oba a vznikla fotka s poháry. Zdá se, že Alina si tehdy nemyslela, že by z naší známosti něco vzešlo. Rozhodla se, že na fotce vypadá velmi dobře, zatímco já nejsem nijak zvlášť potřebný, a tak zveřejnila fotku, kde jsem byl oříznutý. Pěkná fotka, ale bez toho jediného člověka. O dva roky později jsme spolu začali chodit a před pěti lety jsme se vzali.

Vsadím se, že jsi ještě neřekl poslední slovo.

Souhlasím. Šachisté dosahují vrcholu kolem 30, kdy jste zkušení, ale nejste staří, nebo kolem 40, kdy máte velké zkušenosti, ale vaše hlava ještě neodmítá poslouchat. Stále mám šanci dosáhnout více, než jsem dosáhl. Nejvyšší hodnocení, které jsem dosud měl, bylo 16. místo na světě. Chtěl bych se dostat do Top 10.

článek vyšel v roce 2021 na ches24 a byl přeložen a upraven pomocí CHAT GPT