Hrál v extraligovém družstvu Šachového klubu Dopravní podnik Praha, kde v šedesátých letech svoji šachovou dráhu začínal. Byl rekordních 31 let šéfredaktorem a duší našeho časopisu Československý šach. Reprezentoval Československo na dvou Mistrovstvích Evropy družstev (1980 a 1992).
Famózního výsledku dosáhl právě v roce 1992, když měl nejlepší výsledek na 4. šachovnici v celé soutěži - 6 bodů z 8, výkon 2581. Na mistrovství světa juniorů v roce 1971 skončil na osmém místě. Největšího ratingu 2480 dosáhl v roce 1993.
Pak věnoval svůj čas rozvoji časopisu. Působil také jako kapitán našich mužských i ženských reprezentačních olympijských družstev a byl také mnohaletý kapitán ŠK Dopravní podnik Praha v celostátní lize, resp. Extralize již od 70. let.
Věnoval se aktivně do posledních chvil publikační a trenérské činnosti. Pomáhal mladým nadějným hráčům, z jeho úspěšných svěřenců můžeme jmenovat například IM Jana Miesbauera.
Bude nám všem hodně chybět. Čest jeho památce!
Růžena Přibylová
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když jsme si v létě volali, slíbil jsem Ivanovi , že se za ním na chalupě zastavím. Říkal mi, že mi dá rady, jak trénovat mládež, a ukáže mi, co je v šachu důležité.
Když jsme si volali v září, omluvil jsem se mu, že jsem to nestihl, a on osudově mi řekl, abych pospíchal, protože slábne. Řekl jsem, že se určitě potkáme.
Před měsícem za mnou dorazily smutné zprávy. To byla rána, která mě poslala do kolen. Věřil jsem, že Ivan bude bojovat a že si zaslouží trošku štěstí a náhody a třeba se stane zázrak.
Martina Kořenová a paní Přibylová ho navštěvovaly a tento týden, prý měl dobrou náladu.
Ivane promiň. Já to nestihnul a strašně mě to mrzí.
Ivane, chtěl bych ti poděkovat za všechno, co jsi pro šachy ve svém životě udělal. Člověk pochopí že měl něco vzácného, až to nemá.
České šachy dnes přichází o člověka, který žil pro šachy v naší zemi a miloval šachy a šachový život.
Ivane, až se potkáme, rád si popovídám. Počkej tam na mě.
Čest tvojí památce.
Petr Koutný
Byl to PAN šachista. Čest jeho památce!
Čest jeho památce.
Ivana Hausnera jsem prvně "zaznamenal" v roce 1973 na Sjezdu středočeských šachistů v Českém Brodě. Já, třináctiletý kluk, tam hrál jakýsi podřadný turnaj D, ale Ivan polofinále MČR, které s převahou vyhrál. Bydleli jsme v jakési díře na periferii Č.B. a tamní správce ubytovny byl jemně řečeno trouba...Ivan se s ním dostal do slovního konfliktu. Blb byl neústupný a mladý mistr se naštval a pravil: "Správce je Hugo a Hugo je vůl." Padli jsme smíchy...Ředitel turnaje pak pana Hausnera pokáral, že takto se nadějný socialistický sportovec nevyjadřuje. O mnoho let později (rok 2001?) jsem se s Ivanem potkal v rapid turnaji, který pořádal můj mateřský oddíl TJ Pankrác. Ivan se mi "snažil vnutit" roční přeplatné Československého šachu, ale já tvrdě vzdoroval. Smrděl jsem tehdá korunou, neb jsem z jednoho platu živil manželku na mateřské, dvě vyženěné dcery a 1 vlastní...IM Hausner pravil: "Dám vám to za 1/3 ceny pane Čekale a až se zmátoříte tak mi to doplatíte." Přesně za rok jsem mu těch cca 500 stovek doplatil. Btw v rapidu mi nakopal prdel ve 30 tazích. O 12 měsíců později jsem se s ním utkal naposled. Na Kladně v jídelně ZDŠ Amálka se konal blitz turnaj. IM Hausner a IM Přibyl jako obvykle dorazili pozdě. Nicméně pořadatel je dopsal na startovní listinu a ejhle Ivana do "mé" kvalifikační skupiny. Precizní hrou (jak jinak, že) jsem ho udržel na uzdě a sám mi nabídl remis. Pak už jsem se s Ivanem nikdy nesetkal, ale vzpomínky na něho ve mně zůstanou.
RIP pane Hausnere.
Skvělý vypravěč historek. I když takový RSDr. Bouček vždy řičel, že falšuje historii, tak snad si to tam někde vyříkají. Předplatné Šachu mě také vnutil, po té, co jsem s ním prohrál v 18 tazích. Plus ty své dvě knížky. Asi tři roky jsem ten Šach platil a ty jeho Večerníčky mám stále rád, hlavně příběhy s Medunou a Boučkem.
(Byl to ale divný švýcar, deset silných hráčů, deset slabých a mě se dařilo porážet ty slabé, k tomu plus remíza s Pavlem Čechem, stačilo to na 10.místo, kde byla poslední cena 1000 Kč a skončil jsem jak před Hausnerem, tak před Přibylem. Dlouho jsem se s tím chlubil.)
Budu vzpomínat. Byl to férový chlap a příjemný společník. RIP
Smutná zpráva. S Ivanem jsme v roce 1962 začínali v Dopravním podniku Praha. Jablečník
RIP
Čest vaši památce a moc děkuji co jste pro šachy udělal. S velkou úctou Petr Kraus