Proč vůbec řešit úlohy, ve kterých má bílý dát mat druhým tahem? Vždyť to se v praktické partii skoro nestane! Jenže právě v tom je jejich krása – dvojtažka není o tom, co se děje na turnaji v sobotu v kulturáku, ale o tom, co se děje v hlavě. A někdy i v srdci.
Tady je několik důvodů, proč by měl každý šachista sem tam zabrousit do světa dvojtažek:
Učí přesnosti. V reálné partii bývá chaos, ale dvojtažka je jako chirurgická operace – jeden tah špatně, a celé řešení je pryč.
Rozvíjí fantazii. I když hrajete pragmaticky jako Caruana, trochu Talovské magie vám neuškodí.
Trénuje schopnost hledat skrytá řešení. V šachu často nevede k cíli nejviditelnější tah, ale ten nečekaný – přesně jako v těchto úlohách.
Zklidňuje mysl. Nehoníte soupeře ani čas, jen tiše přemýšlíte. Je to skoro jako šachová meditace.
A je to zábava. Protože když najdete správný první tah, který vypadá jako nevinné přešlápnutí, ale ve skutečnosti je to geniální past... ten pocit je k nezaplacení.
Vždy BNT
Diagram 1:
„Řešení je tak jednoduché, až se zdá podezřelé. Přesně ten typ úlohy, kde nejdřív třikrát zpochybníte vlastní inteligenci – a pak si připadáte jako génius.“
Diagram 2:
„Tady je to jako v manželství – stačí jeden chybný krok a všechno se zhroutí. Ale když víte, co děláte, skončí to krásně rychle.“
Diagram 3:
„Na první pohled se neděje nic. Ale ve skutečnosti už tiká bomba. A když bouchne, je konec za dva.“
Diagram 4:
„Tahle pozice je jako dobrý vtip – pointa přijde nečekaně a hned napodruhé je ještě lepší.“
Diagram 5:
„Tenhle mat se nesnaží být silný. Tenhle mat chce být krásný. A taky trochu drzý.“
a mám pro vás ještě dalších 5 krásných diagramů...
ano, první tah je rošáda...trošku chyták...