Když jsem se potkával s panem Jansou a rád na to vzpomínám, často mi říkal, že je to o hlavě. Můžeš mít natrénováno, ale jak hlava nezapne, je to špatné. Už jsem toho zažil za šachovnicí dost a vím, že nejvíc záleží na hlavě. Vzpomínám si, jak jsem měl rakovinu, prošel chemoterapií a uzdravil se – všechno bylo fyzicky v pořádku, ale hlava se minimálně rok nedokázala na šachy naplno přepnout. Když kamarádovi zemřel táta, také půl roku po této smutné události šachy vůbec nešly. Člověk si říká, že je to dávno, ale hlava je ve sportu věda.
Proto mě napadlo napsat tento článek a budu rád, když se připojíte, když napíšete své zkušenosti a zážitky. Nejradši mám články, které píšeme společně. Děkuji.
Šachy nás učí trpělivosti, logice i odvaze. Ale bez zdravé a silné hlavy nám všechny znalosti často nestačí. Právě mysl je tím neviditelným bojištěm, kde se rozhoduje o vítězství i pádu.
Historie šachu je plná příběhů mistrů, kteří pod tlakem selhali. Garry Kasparov, jinak obrovská síla, někdy nedokázal skrýt vztek a po prohrané partii doslova rozházel figurky ze stolu. Bobby Fischer, jeden z největších géniů historie, rušil zápasy kvůli drobným detailům jako bylo osvětlení v hrací místnosti. A nedávno mladý americký talent Christopher Yoo, po prohře na prestižním šampionátu USA 2024, neunesl napětí a cestou ze sálu zezadu udeřil kameramanku. Výbuch emocí, který vedl k suspendaci od americké šachové federace na celý rok.
Ale výbuchy emocí nejsou jen výsadou šachistů. I v jiných sportech to občas vře. John McEnroe, legendární bouřlivák tenisových kurtů, proslul hádkami s rozhodčími, prásknutím rakety a výbuchy vzteku. Zinedine Zidane, jeden z nejlepších fotbalistů světa, ukončil kariéru neslavnou hlavičkou soupeře ve finále mistrovství světa. A kdo by neznal rozbitou pálku ve chvílích frustrace u tenistů, jako byl Marat Safin? Sport není jen o těle – sport je především o hlavě.
Čím dál víc si proto uvědomuji, jak je důležité věnovat přípravě hlavy stejnou péči jako přípravě teoretické. Mně osobně velmi pomáhá před partií přehrát si pěknou partii – něco klidného, jednoduchého a logického. V poslední době si často přehrávám partie Ulfa Anderssona. Jeho šachy jsou přesně to, co potřebuji: klidné, krásné, bez zbytečných emocí. Jen čistá logika a trpělivá práce s pozicí.
Před každou partií se také snažím vsugerovat si jednoduchou myšlenku: že partie nemusí jít podle představ, že můžu mít problémy, ale že je zvládnu. V hlavě si nastavuji obrazy, kdy jsem v minulosti těžké chvíle ustál. A když pak při partii přijde krize, je moje mysl připravená – není to pro ni nic nového.
Stejně tak vím, jak důležité je správně zvládnout emoce po partii. Radost i smutek nechávám do večera. Říká se: "Večer slav, večer smutni, a ráno začni znovu." Každý nový den je nová partie, nový boj. Pokud se na to v hlavě nastavím, netrápím se zbytečně neúspěchem, ani se neunavím honbou za prvním místem, když se daří. Všechno je to v hlavě.
A protože hlava rozhoduje o výsledcích víc, než si často připouštíme, dám vám i pár jednoduchých tipů, které se mi osvědčily:
Jedním z nejlepších cvičení je krátká vizualizace před partií. Zavřít oči a vidět sebe sama, jak klidně sedím, dýchám rovnoměrně, soustředím se jen na další tah, nehledím na výsledek. Pár minut takového cvičení často udělá víc než hodinová teorie.
Další klíčovou věcí je vědomá práce s chybou. Udělám-li špatný tah, vědomě si řeknu: "Je to jen jeden tah. Partie pokračuje." Nepanikařím, nehledám v hlavě výmluvy, prostě se soustředím na to, co je teď.
Stejně důležité je zacházení s emocemi po partii. Vyhrál jsem? Dobře. Prohrál jsem? Dobře. Do večera můžu cítit radost i smutek, ale ráno je všechno nové. Tahle jednoduchá vnitřní disciplína chrání mysl před vyčerpáním během turnaje.
A nakonec – mluvte sami se sebou laskavě. Nevyčítejte si chyby, nebuďte na sebe tvrdší než je třeba. Šachy jsou cesta, ne soud. Každá partie, ať už dopadne jakkoli, vás posouvá.
Šachy nejsou jen o znalostech, kombinacích a počtech tahů. Šachy jsou o tom, jak pevně dokážete stát, když přijde bouře.
A proto – kdo ovládne hlavu, ovládne i partii.
PK
O hlavě to určitě je:-))Však nejraději jsem hrál jako dítě proti dospělým ,vždy jsem si k tomu sedl a však je starý takže určitě chytrý a já můžu jen překvapit a hrálo se jedna básnička.))Hlavně uplně čistá hlava žádný starosti dospěých:-))
Někdy hlava naskočí během parte, jen se musím donutit k přemýšlení místo častého povrchního tahání... Pomáhala před partií buď procházka několik km do hrací místnosti a někdy i jen sudoku v tramvaji. Je to dost individuální.