I géniové mají své dny 2.díl

Venku byl typický prosincový večer, když se rozzuřený Robert James Fischer vracel ze své osmé partie přeboru USA. Proklínal pasivitu a celý naprosto blbý systém s 3.Jd2?? Jak někdo může hrát tak pasivní systém? Dát jezdce na tak dementní pole? Vždyť tam překáží střelci! STŘELCI ! A také mu vadily ty nepříjemná světýlka. Všechno bylo otravně osvětlené a občas někdo na něj ukázal rukou a zaslechl "dívej to je Bobby Fischer" a jeho mozek pak dodal "co prohrál ve 12 tazích"...

Bobby zuřivě kopl do hroudy sněhu, která se rozletěla do všech stran. Už nikdy více nezahraje tak zhovadile pasivní tah. Doma v bytě na Manhattanu ještě nějakou dobu analyzoval partii a proklínal sám sebe, jak mohl zahrát tak stupidně slabě. De1??? Co to bylo? A sebrat na c6, za to může celý tento pasivní paskvil. Bílými se musí hrát tvrdě na výhru.

Až když mu první paprsky slunce osvítily šachovnici, sesunul se do postele, ale moc dobře se mu nespalo. 

Bobby se vzbudil asi po deseti hodinách ne úplně klidného spánku. Kolem čtvrté odpolední se šel nasnídat do nedalekého bistra.

Zachmuřil se, protože jeho dnešní soupeř nebyl žádný "sosák", byl to Samuel Reshevský. Světový velmistr, který proháněl na šachovnici samotného Capablancu. I sám Botvinnik musel v roce 1948 kapitulovat s tímto nesmiřitelným šachistou, dokonce s ním prohrál mini zápas (červen/červenec 1955).

(Dodatek, na konci 60. let Bobby prohlásil, že Reshevský byl v polovině 50. let nejlepším šachistou na světě)

Bobby s Reshevským před pár roky sehrál skandální zápas. Bylo to v roce 1961. Bobby na ten zápas vzpomínal. Byl samozřejmě daleko lepší než Reshevský (ale šachový svět si to kupodivu nemyslel), ale zápas nevyhrál. Dokonce ho zkontumovali za vyrovnaného stavu, protože naprosto nehorázně se proti němu spikli. Začátek dvanácté partie posunuli na dobu, kdy byl v "nejtvrdším spánku", to nikdy nemohl akceptovat. A cenu dali Reshevskému! Jaká nehoráznost v dusném létu roku 1961. Vítěz byl jednoznačně on. Však stál úplně na výhru v poslední jedenácté partii!

Bobby odložil pomerančový džus a vytáhl zasunovací šachy. Velmi rychle postavil pozici po 42.Vd6. Zde je jasně vyhraný! Stačí zahrát věží na d2 nebo možná i na g5. A dále to vyhrané není? Opět staví pozici. Všechno má v paměti. Jeho šachový mozek je jako obrovská, nekončící knihovna.
Jsem nyní lepší než v roce 1961, pomyslel si Bobby. Ano, definitivní šance zahodil, když šel pěšcem na e3. "Jak jsem mohl takovou hloupost zahrát?" Vrtěl hlavou. Vzpomněl si ale na ruch, pořád někdo chodil sem a tam, soupeř kouřil cigaretu za cigaretou a bylo tam také špatné osvětlení... . 
Zachmuřil se, ty Evansové analýzy jsou k ničemu. 53...Vxe3+ je stejně remíza. To přece už ukázal Fine ve svých slavných koncovkách, pomyslel si Bobby. Chtělo by to více "look in the book" jak řekl Capa Flohrovi.

Reshevský....

Co s ním hrát? Zabít, pomyslel si Bobby. Je na čase mu ukázat, jak se hrají šachy. Ale královskou indickou hrát nebudu, na tu bude připraven. Taky by to asi vzal na e5, zachmuřil se Bobby. Zahraji Nimcoviče a tam ho prostě přehraji. Tam není žádná remíza, tam nemá kde utéct do zjednodušení a remízy.

Bobby šel na partii s jedinou myšlenkou, vyhrát. Celý vesmír se smrštil do jedničky v tabulce s Reshevským, nic jiného neexistovalo. 

Bobby přišel tradičně o pár minut pozdě. Podal soupeři ruku a rozehráli Nimcoviče. Tahy šly docela rychle. Po osmém tahu ...Sb7-e4 Bobby očekával ústup střelce na e2. Sammy si zapálil cigaretu a na dlouho se zamyslel. Bylo to zvláštní, ale Reshevský ztrácel dost času už v zahájení, jakoby na "zřejmé tahy". Sammy po dlouhém přemýšlení zahrál 9.Dd1-c2!! To bylo pro Bobbyho nepříjemné překvapení. Věděl, že se tak hrála jedna partie na olympiádě v roce 1962, ale toto přece Reshevský nezahraje?! 

Bobby znejistěl. Mohl sebrat střelcem jezdce na f3 a pochroumat pěšce bílému i na královském křídle, ale bílý by měl dvojici střelců. Každý dobře věděl, jak měl Bobby rád střelce a věděl to i Reshevský. Bobby byl zděšen, nemohu přece dát oba střelce za jezdce!

Bobby sebral střelce na d3 a rozhodl se hrát na slabého pěšce c4. Zahraji ...d6 pak ...e5 a postupně soupeře zatlačím, pomyslel si. Jenomže Sammy zahrál 12.Sc1-g5 a hlavně pak 13.Jf3-h4! To byl velmi silný tah. Bobby zbledl, hlavou mu projelo Tarraschovo "Springer am Rand bringt Kummer und Schand". Pochopil, že sehrál opět příšerně zahájení a dostal se do odpudivě pasivní pozice. 


Sammy se spokojeně opřel do křesla a dlouze, labužnicky popotáhl z cigarety a pichlavě se na Bobbyho podíval. Jakoby říkal, "tak se ukaž génie". Jak už to bývá, klesá-li jeden na mysli, druhý jde nahoru.

Bobby se svíjel a kroutil jako had. Partii sehrál bledší než Drákula, ale nic nemohlo zabránit naprostému krachu. Reshevský ho úplně přejel. Zatímco Bobby působil jako zmatený kompars, co pobíhá sem a tam, Reshevský byl hlavní herec, který celou partii oddirigoval. To byla strašná porážka, protože to byla partie na jednu bránu. Bobby se vůbec na nic nezmohl. 


Na konci si diváci mysleli, že génius Bobby postavil pevnost, ale dobře věděli, on a Reshevský, že to je pevnost, jako když postavíte přístřešek z klacků a schováte se před Shermanem. 


Bobby byl na dně. Prohrál dvě partie po sobě. Bylo to jeho šachové peklo. Ale skutečný šampión se pozná. Bobby se ukáznil, poslední dvě partie sehrál brilantně a celý přebor nakonec vyhrál s náskokem bodu. Nicméně už bez lesku, jak tomu bylo minule.


Dodatek:
"Přijde nebo nepřijde?" Všichni byli v očekávání. Nejvíce ale Sammy Reshevský. Chodil sem a tam a zapaloval si jednu cigaretu za druhou. Bobby chodil pozdě na partii, ale utekla už půl hodina. Pak dokonce 45 minut a on pořád nikde. Tehdy byla čekací doba hodina. Uteklo už 50 minut a Fischer nikde, Sammy si už zapisoval pomyslnou výhru, když se přesně po 53 minutách objevila velká postava šachového génia. Nikdo si nemohl splést chůzi Bobbyho Fischera. Bobby přišel o 53 minut později (!) S úsměvem na tváři podal ruku Reshevskému a pak ho naprosto smetl ze šachovnice. To byla pomsta Bobbyho Fischera. Zdrcený Sammy to nemohl vydýchat, stěžoval si i pořadatelům, ale marně. To bylo v roce 1967.