Bouřlivý život mistra šachu Tigrana Petrosjana

Málokdo z nás s dnes dokáže představit hrůzy války. Hrůzy dítěte, který v ní vyrůstá. V těžkých válečných letech ztratil otce i matku a jako patnáctiletý chlapec se musel starat o své mladší sourozence. Střídal různá zaměstnání, aby dokázal uživit sebe a své sourozence.

Petrosian byl nucen zametat ulice, aby si vydělával na živobytí. Přibližně v této době se jeho sluch začal zhoršovat, což ho trápilo po celý život. V rozhovoru pro časopis Time z roku 1969 si vzpomněl: Tigran Petrosian -Uprostřed zimy jsem začal zametat ulice a bylo to hrozné. Tehdy samozřejmě nebyly žádné stroje, takže jsme museli všechno dělat ručně. Byl jsem slabý chlapec. A styděl jsem se, že jsem zametač ulic - předpokládám, že je to přirozené. Nebylo to tak hrozné brzy ráno, když byly ulice prázdné, ale když se rozzářilo a vyšly davy lidí, opravdu jsem to nenáviděl. Onemocněl jsem a zmeškal rok ve škole. Tehdy začaly i mé potíže se sluchem. Tigran Petrosian - 

 Toto těžké období jeho života ho vyzbrojilo pro šachovou dráhu neocenitelnými vlastnostmi – skromností, houževnatostí a především vědomím, že každý úspěch musí být vybojován tvrdou prací. 

V r. 1952 byl již Tigran Petrosjan velmistrem a směřoval výše. Tak se následujícího roku kvalifikoval na turnaj kandidátů, který se konal Zürichu a po tvrdých bojích získal 5. místo za Smyslovem, Bronsteinem, Keresem a Reševským. O tři roky později v Amsterodamu byl opět pátý a v r. 1959 v Jugoslávii již třetí. Bylo jasné, že se brzy pokusí dosáhnout titulu mistra světa v šachu. Mezitím si v r. 1962 dokončil vzdělání, i když diplomem z Pedagogického ústavu v Jerevanu by se asi nikdo nikde příliš nechlubil. Další souboj kandidátů na vyzyvatele se konal na exotickém Curacau a nezúčastnil se jej nemocný Tal. Tak musel Petrosjan porazit pouze Gellera, Kerese, Fischera, Korčného, Benköa a našeho velmistra Filipa a stal se vyzyvatelem Michaila Botvinnika. V pořadí 25. zápas o světovou šachovou korunu se konal od 23. března 1963 v Moskvě. Tigran Petrosjan dosáhl remízou ve 22. partii rozhodujícího 12,5 bodu a 20. května téhož roku mohl být vyhlášen mistrem světa. Jen pro zajímavost, jeho odměna tehdy dosáhla výše ekvivalentu 2 000 dolarů v rublech.

Desetitisíce lidí se tehdy shromáždily na Operním náměstí v Jerevanu, aby na obřích obrazovkách sledovaly každý tah Petrosjana a dosavadního mistra, Michaila Botvinnika, jak je přenášeli z Moskvy. Národním hrdinou zůstává v Arménii dodnes. Šachy jsou i díky němu v této zemi jeden z nejpopulárnějších sportů a taky nejoblíbenějších. To tak někdy bývá, že kluk který zametá ulice, který přijde o rodiče a vypadá to tak, že v životě jej nic pěkného nečeká, změní nejen dějiny šachu, ale i dějiny své země. 

Díky svému systematickému přístupu byl i dobrým šachovým teoretikem a žurnalistou, stejně jako Botvinnik zanechal i svoji šachovou školu. Tigran Vartanovič Petrosjan nikdy nadmíru nepil, což prý býval problém některých hráčů, ale zato velmi intenzivně kouřil. Rakovina hrtanu jej pak zabila stejně spolehlivě jako cokoliv jiného. Žijeme jenom jednou. Jenom tady a teď a proto žijme na plno. Žijme každý den tak, jako by měl být náš poslední. Největší bohatství je náš čas, vše ostatní v porovnání s ním je pomíjivé.