Vzpomínka na Ivana Hausnera

Jednak mne překvapilo, že Ivan byl při analýze velmi příjemný a také kolik toho o tom "zatraceném" katalánovi věděl (hrál ho pořád, měl v tom zahájení skvělý cit). Protože jeho z prvních vět byla "a víš, že jsi stál špatně?" Nevěděl jsem to, myslel jsem si, že černý byl "celou partii OK". Ale hned jsem poznal v po partiové analýze, že pozice černého byla "děravá jako ementál." V té době jsem sice už měl elo přes 2400, ale znalosti byly ještě embryonální.

 Více jsem Ivana poznal, když jsme hráli za jeden tým, za Liptovskou šachovou školu, slovenskou extraligu. Tam se udála naprosto neuvěřitelná příhoda, kterou si budu pamatovat napořád. 

Ivan byl výborný šofér, obdivoval jsem ho, jak jeden den najel 500 km, druhý den na německou ligu 800 km atd. A to už nebyl nejmladší. Jednou mne ale úplně dostal: Přijeli jsme k "oblíbenému penzionu" , kde jsme vždycky spali, když bylo slovenské trojkolo v Modre. Vystoupil jsem z auta a viděl jsem, že je tam jedno místo na parkování, ale bylo to úplně bez šance a tak jsem Ivanovi říkal, že tam dál, asi 100 metrů je místo. Ale Ivan se usmál a řekl mi: "dívej se". A normálně na jeden zátah (to znamená, že najel a pak zacouval) tam najel, na to nemožné místo, tak elegantně, že tam zapadl, jako kdyby tam už dávno stál. A teď pozor, místo mezi předním a zadním autem bylo maximálně na velikost palce, ani ne (!!) Tedy max. 5 cm. Zdá se vám to nemožné? Přesně tak to bylo! Nechtěl jsem věřit vlastním očím. Ještě nikdy před tím ani potom, jsem neviděl někoho tak skvěle na jeden zátah zaparkovat. Ještě dlouho poté, co jsme se s Ivanem viděli, tak jsem to pokaždé vzpomněl. A on se jen usmíval.

Když jsme jeli autem, tak Ivan říkával mnoho a mnoho nejrůznějších šachových historek. Například jsem se ho ptal, proč hraje tak strašně rychle. A pamatuji si (snad dobře), že mi Ivan říkal, že kdysi hrál turnaj a musel stihnout poslední autobus. A aby ho stihl, musel hrát rychle a už mu to tak zůstalo.

Dobře si pamatuji také na příběh, který mne obzvláště zaujal. Ivan měl kdysi dělat (pro Československý šach), rozhovor s Viktorem Lvovičem Korčným, který tehdy hrál v Praze. Jenomže Viktor Lvovič nebyl vůbec na rozhovor naladěn. Nevyhrál dobrou partii a podobné rozhovory neměl moc rád. A tak Ivana s dotazy odbýval klasickým "nět a da". Prostě jednoslabičně odpovídal a do toho se díval na hodinky, dal Ivanovi asi 10-15 minut na rozhovor. Když už se zdálo, že to bude všechno k ničemu, Ivan řekl Viktoru Lvoviči, že mohl ten den vyhrát. V ten moment Viktor Lvovič zpozorněl. Ivan mu diktoval varianty. Za chvíli si nechal Viktor Lvovič přinést šachovnici, sundal si sako a zapálil si cigaretu, začali pozici analyzovat a nezůstalo jen u této partie... Žena Viktora Lvoviče Petra zachytila signál, sedla si opodál a asi si něco četla. Nakonec tam byli až do zavíračky... 

Velmi dobře si pamatuji, jak sedíme na snídani a stěžuji si, že mi není moc dobře od žaludku. A Ivan se usměje a zeptá se: "to já neznám, mohu sníst celou kačenu a od žaludku je mi vždycky dobře".

Ivana jsem obdivoval pro jeho vitalitu a dobrou náladu. Vůbec si nepamatuji, když nyní píši tyto řádky a vzpomínám na Ivana, že by byl někdy nějak negativně naladěn. Byla s ním sranda a velká pohoda. A byl to skvělý vypravěč.

A poslední moje vzpomínka je ryze šachová. Ivan mi říká, "víš jak vyvrátit systém za černého 1.d4 c5 2.d5 e5 3.e4 d6? A začali jsme se o tom bavit a jediné co jsem "tak nějak věděl", že si nemám nechat bílými vyměnit jezdce na f3 a střelce na c1 a v tom mne Ivan šokoval, když řekl: " a přesně toto máš udělat, podívej se na moji partii s Tomášem Krausem." A také jsem to udělal. Je to moje jedna z nejoblíbenějších strategických partií, kterou jsem ukazoval už na mnoha trénincích a bude tomu tak nadále. Tuto partii si Ivan hodně cenil a vůbec se nedivím.

Odešel nejenom velký šachista, ale také velký člověk.

Čest jeho památce!