Veselé šachové historky

Když mě bylo tak 14 let zaslechl jsem tento příběh a protože je hodně známý, možná jej znáte i v jiné verzi.

Příběh první...

Na turnaji se dohodli dva mladí kluci před partií na remíze. Nechtěli ale, aby na ně byl jejich trenér naštvaný a aby je kdokoliv obvinil z domluvené partie a tak se naučili nazpaměť jednu dlouhou partii. Partie dopadla přesně jak se dohodli, ale nečekali reakci jejich trenéra. Ten na ně byl strašně naštvaný, protože v konečné pozice byla pozice pro bílého jasně vyhraná! Trenér je seřval jak malé kluky, že takto se šachy opravdu nehrají! 

Příběh druhý. Na turnaji v Jeseníku hrál jeden můj známý. Už to bude možná více jak 30 let, když se tento příběh stal. V turnaji B, někde v druhé polovině hrací místnosti hrál svojí partii a soupeř mu odešel. Rozmyslel se a zahrál tah. Krasopisem si zapsal tah a zmáčknul hodiny. Pak s hrůzou zjistil, že v pozici přijde o pěšce a začal přemýšlet co s tím! Přemáčknul hodiny, vrátil tah a zaškrtal partiář. Hluboce se zamyslel a přemýšlel. Zahrál tah, zapsal si jej do partiáře a zmáčknul hodiny. Právě v tom okamžiku přišel jeho soupeř. Moc dlouho nepřemýšlel. Zahrál tah a řekl: MAT:) 

Tento příběh jsem nezažil, ale určitě se stal. V Pardubicích na zimním stadióně hráli dva silní ruští hráči svojí partii. První kolo jim asi moc nevyšlo a tak hráli až někde u dveří. Jestli to bylo u dveří nevím, ale bylo to hodně daleko od prvních stolů. V časové tísni začali oba dva "blicat" a nezapisovali si tahy. V tom přišel rozhodčí, vzal jim hodiny a řekl: V hracím sále mi nebude nikdo blicat! A odešel. 

Hodně slavný příběh je i tento, kde jestli se nepletu tuto památnou větu řekl Viktor Korčnoj. Dohrál nějakou partii a soupeř mu řekl, že konečná pozice je nejasná. Viktor se na něj podíval a řekl: nejasná je jenom Vám:) . Jednou jsem to zkusil v hospůdce u bleskovek, kdy po partii mi říkal soupeř, že ta pozice byla nejasná. Já mu řekl, že byla nejasná jenom mu:) 

Povídá se, že i toto se stalo. Hráč zahrál tah e4 a jeho soupeř Jf6 a bílý zahrál e5 ( klasická Aljechinova obrana)  a odešel. Černý zahrál Jf6-Jg8 a na šachovnici byl jen tah e4 a na tahu byl bílý. Černý taky odešel a u partie neseděl nikdo. Rozhodčího zaujala tato partie, protože u ní nikdo neseděl a všimnul si, že bílý má zahraný tah e4-e5, černý žádný ( protože má všechny figurky v základním postavení) a na tahu je bílý. Myslel si, že černý nehrál. Vrátil jezdce zpět na Jf6 a zmáčknul hodiny černému a odešel. Černý přišel k partii a vidí, že je na tahu a že jeho jezdec je na Jf6 a není na Jg8! Proto okamžitě zahraje Jg8 a zmáčkne hodiny. Rozhodčí se vrátí a opět opraví pozici. Radši čeká u partie na hráče. Přijde černý a už to nevydrží a řekne rozhodčímu: Pane rozhodčí, nějaký pitomec mi vrací tah a ještě mi mačká hodiny:) 

Znám i tento příběh od nás z Moravy. V hospůdce se hrály šachy a znáte to. Hrajete a hrajete a vždy přijde nějaký místní machr a začne do toho mluvit. Tak jednou v Uherském Ostrohu přišel k partii místní hrdina a zeptal se : K čemu je na hodinách ten praporek? Černý byl v časové tísni a tak naštvaně řekl: Až ten praporek spadne, jednu ti fláknu. Aha, zajímavé řekl hrdina a v tom ucho trénovaného šachisty by uslyšelo pád praporku. Místní hrdina to pocítil okamžitě, protože opravdu dostal jednu mezi oči. Z doslechu vím, že tento hrdina se už tak odvážně nikdy neptal šachistů, kteří jsou v časové tísni.

Můj osobní příběh. Jedu si zahrát do Zlína do hospody šachy. Postavím šachovnici a čekám na kamarády. Přijde starší pán a zeptá se mě, jestli umím hrát šachy. Já že tak trochu a jestli si nechce zahrát. On řekl, že ano ale zadarmo nehraje a jedině o peníze. Já řekl proč ne. On o 5Kč ? Já proč ne? Za pár her naštvaně řekl: S vámi už nikdy nebudu hrát a do této hospody už nikdy nepřijdu:) . Jo kdyby se zeptal, řekl bych mu že jsem byl tenkrát přeborník Zlínského kraje a že jsme hrál finále MČR na Žofíně, pak by tak troufalý nebyl:)

Tento příběh mám z doslechu. Nějaký český velmistr dohrál svojí partii a procházel se turnajovým sálem. Uviděl jak se někde na posledních stolech dva hráči baví a mají zastavené hodiny. Myslel si, že se partie dohrála. Přišel k nim a protože měl dobrou náladu, tak jim začal ukazovat varianty jak to měl bílý vyhraný. Když jim ukázal vše, tak se na něj podíval hráč, který měl černé figurky a řekl..." Pane, my jsme ještě nedohrály " Čekáme na rozhodčího, až nám donese nové hodiny, ty co tady jsou, jsou pokažené."

Můj osobní příběh. Jel jsem na rapid turnaj do Litomyšle. Tenkrát to býval pěkný turnaj. V autě jel se mnou IM Jan Sosna. V druhém kole nás svedl los dohromady a Honza mě nějak moc nechtěl porazit a nabídl remízu. Už si nepamatuji jestli to byla remízová pozice a nebo měl Honza málo času. Ale vím, že jsem remízu přijal a procházel se hrdě sálem. V tom uslyším jak se baví dva hráči a jeden druhému říká. "Představ si, Sosna remizoval!" Ten druhý a s kým? A on, nevím ale s nějakým salátem" No a spadl mi hřebínek  a radši odešel na chodbu:).

Něco podobného se mi stalo i v Hustopečích. To tenkrát byl pro mne Robert Cvek velmistr a ještě ne kamarád a samozřejmě špičkový šachista. Došel jsem k losu a koukám, že hraji s Robertem Cvekem. Papír s losem byl tradičně vylepený na sloupu a u něj byl dav lidí. Kamarád na mě zakřičel z konce toho davu: " S kým hraješ," Já odpověděl: Se Cvekoušem a smáznu jej jak malinu" Z druhé strany davu se ozvalo: Cvekouš se na tebe těší:) To odpověděl Robert a smáznul mě jak malinu:) 

Tento příběh jsem slyšel, ale jestli je pravdivý to nevím. Viktor Korčnoj dohrál partii s talentovaným českým hráčem. Ten mladý hráč, byl spokojený s remízou s tak světovým hráčem a Viktor mu řekl: Mladíku, mám pro Vás dvě zprávy. Ta dobrá je , že jste mladý a talentovaný a nadějný šachista. Ta špatná je ta, že šachy se nikdy nenaučíte hrát!

Tento příběh se stal v Boršících. Na tradičním " burčákovém turnaji družstev" jeden hráč matuje šachového mistra ( zdravím tě Jožko) a ten hráč v časové tísni ( zdravím tě Mirku) neúmyslně udělá velkou rochádu krále z f1 na b1 a najednou se vše obrací a Jožka matuje soupeře. Byl to nemožný tah, ale nechtěný a zahrán tak nějak v zápalu boje. Po partii se oba hráči tomu smáli a byly to řeči jako: No matuji, matuji a soupeř rochuje a matuje on mě, ale jak to dokázal, to já nevím:)

A jaké jsou Vaše příběhy? Napiště nějaký do diskuze a udělejme si radost nějakou pěknou vzpomínkou!

Petr Koutný