Už od dávných dob, kdy se zrodily první verze královské hry v Indii a později putovaly Persií a arabským světem dál do Evropy, bylo cílem šachů propojit mysl a strategii soupeřů. Staří kronikáři vyprávějí o momentech, kdy se na šachovnici utkali králové či urození rytíři – někdy ze zvědavosti, jindy jako součást diplomatických jednání. Vždy však platilo, že nad šachovnicí si hráči podávali ruce beze zbraní, a to dokonce i v časech, kdy se za zdmi hradu odehrávaly nelítostné bitvy.
Šachy v zákopech: Vánoční příměří 1914
Nejznámějším dokladem magické síly Vánoc a šachů je Vánoční příměří z roku 1914 během první světové války. U belgického Ypres vojáci znepřátelených armád odložili zbraně, vyměňovali si drobné dárky, zpívali koledy a dokonce sehráli přátelské fotbalové zápasy. Během tohoto neuvěřitelného momentu došlo také na šachy – hrací soupravy vznikaly z kousků dřeva či plechovek. Uprostřed hrůz války se tak na chvíli podařilo nalézt společnou řeč u královské hry.
Šachy ve válečných zajetích
Během druhé světové války se šachy staly neocenitelným zdrojem duševní opory v zajateckých táborech. Vánoce 1943 například zaznamenaly šachový turnaj v německém zajateckém táboře Oflag IV-C na zámku Colditz, kde si spojenečtí důstojníci vyráběli šachovnice a figurky z dostupných materiálů. Partie uprostřed mrazivých zdí přinášely rozptýlení, posilovaly morálku a někdy se dokonce staly součástí plánů na útěk, když se do figurek schovávaly mapy nebo drobné nástroje.
Šachy jako prostředek diplomacie
V časech světových krizí se šachy mnohdy měnily v nástroj diplomacie. Během studené války představovaly symbolické bojiště mezi Východem a Západem – důkazem je slavný duel Bobbyho Fischera s Borisem Spasským z roku 1972. Ačkoli se toto setkání nekonalo o Vánocích, jasně ukázalo, že královská hra dokáže nahradit válečné pole intelektuálním soupeřením.
Dnešní šachové příkopy
Ohlédneme-li se dnes na vlastní domácí šachovou scénu, zjistíme, že ani nám se nevyhýbají rozpory a spory. V českém šachovém prostředí, pyšním se bohatou historií i úspěchy, se léta nedaří zahrabat četné příkopy – ať už mezi hráči, trenéry, rozhodčími či funkcionáři. Přitom právě šachy jsou hrou, která staví na vzájemné úctě a respektu ke schopnostem soupeře. Heslo „Gens una sumus“ – Jsme jedna rodina zdobí mnoho šachových bannerů, zároveň ale připomíná, že je ještě co dohánět.
Šachové přání
Co nás tedy minulost může naučit? Když kdysi dokázali šachy na chvíli zastavit palbu, přemostit zlo a napětí v zákopech či poskytnout světlo naděje vězňům v zajetí, proč bychom nemohli i my dnes odložit své vzájemné nevraživosti? Vánoce jsou obdobím, kdy si snadněji připomínáme, že za rozestavěnými figurkami sedí vždy člověk – ať už je to dobrý přítel, náhodný známý či soupeř, který nás včera porazil.
Přejme si proto, aby šachisté dokázali na chvíli zapomenout na spory i letité křivdy, usedli k šachovnici s otevřeným srdcem a dali za pravdu těm, kteří věří v sílu královské hry.
Popřejme vám všem klidné a radostné Vánoce, hodně pohody a pevné zdraví, ať nás i v příštím roce spojuje na šachovnici to nejlepší z naší historie – touha po míru, vzájemná úcta a schopnost najít vždy ten tah, který vede k porozumění.
PF 2025