ŠK AD Jičín – 1. Novoborský ŠK “B“ 4,5:3,5

Zajistit to měla kompletní sestava našich „písmenkových“ hráčů (Navara, Šimáček, Kočetková), nicméně i domácí se vytasili s vůbec nejsilnější sestavou sezony, a tak se dal očekávat vyrovnaný a napínavý zápas. V něm jsme dlouho tahali za delší konec, nakonec však po smolném průběhu odjíždíme bez bodu.

Začátek zápasu vypadal z naší strany opravdu příznivě – já jsem sice proti svému bývalému trenérovi Pepovi Juřkovi netrefil ani jeho první tah (1…c5), ničemu to ale nevadilo. Získal jsem perspektivní pozici, ve které jsem však jedním přehlédnutím dopustil zbytečnou iniciativu. Objektivně to nemuselo ničemu vadit, ale pokračování udržující výhodu (22.c4) jsem neviděl, a tak byla logickým vyústěním remíza – 0,5:0,5. Petr Neuman o sobě tvrdí, že bílými dokáže zremizovat kohokoliv, což se mu ostatně i s Davidem Navarou již několikrát povedlo. Tentokrát si ale David připravil variantu, kterou Neumana zatáhl do zápletek, ze kterých vyšel s kvalitou více. Jediným problémem mohl být uvázlý jezdec na a1, jenže prostřednictvím taktických hrozeb byl stále nepřímo krytý. Po jeho následném rozehrání již partie příliš dlouho netrvala – 0,5:1,5.

Zápas se pro nás v tu chvíli vyvíjel velmi nadějně, a pokud bych měl v tuto chvíli tipovat, nejspíše bych vsadil na 6:2 pro nás. Ještě pozitivnější náladu nám mohla nabídnout remíza v partii Kraus – Kučera starší, kde domácí mladík nepříjemně stupňoval drobnou výhodu v přijatém dámském gambitu. V časové tísni už ale neviděl, jak dále v tlaku pokračovat a spokojil se s opakováním tahů – 1:2. Následující ukončené partie ale pro nás přinesly tvrdý direkt. Honza Oreský proti Jiřímu Kadeřábkovi odvážně sebral v sicilské na b2, z čehož vznikly komplikace rezultující v nestandardní materiální rozložení – dvou věží proti třem lehkým figurám. Lehké figury bývají v obdobných pozicích velmi nepříjemné a nejinak tomu bylo i v této partii. Honza nejprve paralyzoval bílé těžké figury, avšak místo posbírání materiálu nepochopitelně připustil protihru a v časové tísni – nutno říci, že zde byla pozice již obtížná – sám pod matovými hrozbami materiál poztrácel – 2:2.  

Dobrou pozici si vytvořila i Julia Kočetková proti Vološinovi, avšak jeden neopatrný tah kompletně změnil hodnocení pozice a Julia následně musela bránit horší věžovku. To se nakonec ukázalo jako neřešitelný úkol, protože své pěšce v předchozí fázi natahala příliš dopředu (zejména e5) – 3:2. Za ztrátu musíme označit i remízu v partii Šimáček – Spirin, protože Pavel v caro-kannu získal perspektivní pozici, kterou uplatňoval agresivním postupem d4-d5 (při struktuře bílého d4-e5 a černého e6 a c6). Kombinace sice měla zřejmě díru, ale kvůli nedostatku času ji oba hráči odhalili až při následné analýze. Z komplikací pak Pavel vyšel s kvalitou více, jenže v koncovce ji nedokázal uplatnit, když namísto plánovaného vyhrávajícího pokračování zvolil postup „ještě lepší“. Po pár tazích pak nezbylo než připustit opakování tahů – 3,5:2,5.

Naději pro nás udržel Honza Vrána, který v přijatém dámském gambitu hned dvakrát odmítl nabízenou remízu Eduarda Meduny, aby s ohledem na vývoj zápasu zvolil riskantní cestu koncovkou – odevzdal figuru a jal se prosazovat volné pěšce. Při obsazené druhé řadě věžemi se mu to prostřednictvím a-pěšce skutečně podařilo – 3,5:3,5. Rozhodla tedy partie na poslední šachovnici, kde jsme potřetí v zápase měli kvalitu navíc – dáma Petra Tázlara se totiž ve francouzské zatoulala na b2, což rezultovalo v materiální ztrátu. Při uplatňování převahy však Lucka Jínová nenašla přesný plán a dovolila černému postavit pevnost. Bílá ji ve snaze vyhrát obléhala, černý opakoval tahy a stále důležitějším aspektem se tak stával čas. Bílá nakonec nedobytnost pevnosti uznala a nabídla remízu. Černý se ale odhodlal hrát dále a partie v ten okamžik mohla skončit jakkoli. Divácky nejzajímavějším momentem pak byla nastavená věž, kterou se černý neodhodlal vzít, protože by po odšachu vznikl volný pěšec na h6 a dopočítat tuto pozici do konce je s omezeným časem prakticky nemožné. Bylo jasné, že Lucka musí kvalitu vrátit, avšak nepovedlo se jí to zřejmě v optimální chvíli a ve vzniklé věžové koncovce už bylo potřeba přesných tahů, kterých se po více než 5 hodinách hry bohužel ne vždy dostává – 3,5:4,5.

V zápase jsme tedy byli opět velmi blízko výhry, nicméně ani na pátý pokus jsme se jí nedočkali. Mrzí zejména dosavadní bilance na posledních dvou šachovnicích, kde prozatím máme pouhou 0,5/10. Naše bodové konto tak musíme bezpodmínečně vylepšit již v dalším kole, kdy za 14 dní hostíme obdobně ohroženou Oazu Praha.