Šachová muzea

K těm neznámějším šachovým muzeím patří muzeum v německém Ströbecku (obec, kde prý všichni obyvatelé hráli šachy již v 18. století), Centrum Maxe Euweho v holandském Amsterodamu, které pořádá pravidelné akce hlavně k připomenutí památky slavného rodáka – bývalého mistra světa Maxe Euweho a vydává dokonce vlastní časopis, a také World Chess Hall of Fame – neboli i částečně virtuální muzeum šachu a jeho představitelů v americkém Saint Louis, které má pěkné webové stránky a právě pořádá výstavu šachové literatury z majetku Roberta Fischera, kterou kdysi vydražili manželé Sinquefieldovi, co sponzorovali před měsícem „nejsilnější turnaj šachové historie“.

Před několika dny se objevila na internetu zpráva také o „Prvním ruském šachovém muzeu“. Ono tak úplně čerstvé není – existovalo v průvodcích jako Muzeum šachu již od roku 1984. Zatím nejobjektivnější článek o tomto novém šachovém muzeu v Moskvě jsem četl od Tatjany Markinové. Zde jeho překlad:

V Moskvě bylo otevřeno šachové muzeum.

V Moskvě, v budově Ruské šachové federace se otevřelo – správněji obnovilo – Muzeum šachu. Je umístěno ve třech speciálně zrestaurovaných sálech vily na Gogolevském bulváru. –Sbírka – malby, knihy, dokumenty a samozřejmě šachové figury – vznikala více než století a jejím základem je kolekce Vjačeslava Dombrovského z Leningradu, povoláním vojenského hasiče. Dombrovský, neuvěřitelně uchvácený šachem, podle pamětníků vedl jistou dobu specializovanou antikvární prodejnu, kterou znali všichni leningradští šachisté, a svůj byt proměnil v neuvěřitelné muzeum a šachovou knihovnu. Byla tam shromážděna veškerá myslitelná speciální literatura a šachové figury pokrývaly celý prostor, včetně stropu. Po smrti sběratele se jeho sbírka rozdělila: knihy získal Tallinský šachový klub, nejvzácnější a drahé předměty, jako údajně Napoleonovy šachy a šachovou soupravu, vytvořenou firmou Carla Fabergé koupil velký německý sběratel Lothar Schmid (říká se, že jeho dědicové prodávají celou jeho sbírku za 6 miliónů Euro). Zbývající část sbírky prý získal Viktor Baturinský, vedoucí Centrálního šachového klubu (CŠK), který vychovával nejlepší ruské šachisty. V roce 1956 získal klub vilu na Gogolevském bulváru 14*) a kolekce, neustále doplňovaná, byla umístěna rovněž zde, ačkoliv připomínala spíše sklad, než muzeum. -  Na začátku letošního roku byl zvolen za prezidenta Ruské šachové federace Andrej Filatov, byznysmen a sběratel (koncem minulého a začátkem tohoto roku se konala v Moskvě, Benátkách a Londýně velká výstava obrazů Viktora Popkova z jeho kolekce). Nesporně díky jeho úsilí byly tři sály vily (velký výstavní a vedlejší knihovna a „kuřárna“) zrestaurovány a nyní v nich předvádějí sbírku. Momentálně je v ní kolem 4 tisíc archivních jednotek, počínaje šachovými figurkami XVII. století až po nejčerstvější poháry ruských šachistů. Mezi raritami jsou šachy z „malované pálené hlíny“, vytvořené na začátku XIX. století pro carské děti, kde jsou v roli krále a dámy Petr I. a Kateřina (na fotografii), kompletní souprava porcelánových figurek „Zvěř severu proti  zvěři jihu“ (LFZ – 30. léta), táborové šachy (z gulagu - pozn. JK) překvapivě suprematické podoby, vytvořené z kartónu a sirek inženýrem Šilovem ve Vorkutě 1937, vzácné malby s vyobrazením šachových partií, unikátní knihy, které náležely Michailu Čigorinovi, největšímu ruskému šachistovi na přelomu XIX a XX. století, nebo „šachovému králi světa“ Aleksandru Aljechinovi. – Protože expozice je umístěna v budově Šachové federace, bude otevřena návštěvám pouze v režimu exkurzí..

(Ze sbírek moskevského muzea šachu)

*) O sovětských dobách v Centrálním šachovém klubu na Gogolevském bulváru poutavě píše Genna Sosonko v této knize (vycházelo i v časopise Šach-Info)