Rozhovor s Pavlem Kirsem,nejen o Open Teplicích

• Co vás inspirovalo k pořádání prvního ročníku Teplice Open v roce 2006? Jaké překážky jste museli překonat při jeho organizaci?

Někdy létě roku 2005 jsme seděli s klubovým kolegou Milanem Maščákem v jedné teplické kavárně a připomněli jsme si památný turnaj v roce 1922. Řekli jsme si, že by bylo dobré pořádat v našem městě nějaký velký turnaj. Náš nápad se setkal v klubu s kladnou odezvou a přípravy mohly začít. Tehdy však pořadatelem turnaje nebyl Šachový klub Teplice, ale Tj Glaverbel Teplice a prvním ředitelem turnaje byl dnes již bohužel zemřelý ing. Josef Obršal. Nevzpomínám si, že by byly nějaké opravdové překážky. Prvního ročníku se zúčastnilo jen 36 hráčů a jen z České republiky. Vítězem se stal GM Marek Vokáč.

• Jak vnímáte význam a dopad turnaje Teplice Open na šachovou komunitu nejen u nás, ale i v zahraničí?

TEPLICE OPEN se po sedmnácti letech stal již tradičním opravdu světovým turnajem. Letos přijelo 240 hráčů z 33 zemí. Mnoho hráčů k nám jezdí pravidelně a už s nimi automaticky počítáme pro turnaj příští. Nemohl jsem věřit vlastním očím, když jsem den po skončení turnaje dostal mailem přihlášku na rok 2025 od šachisty z USA, který tu letos ale nehrál. Co mě opravdu těší je velký zájem mladých o náš turnaj.  Mám radost, že jsme obohatili šachový život v naší zemi. Máme krásné turnaje v rámci CZECH TOUR, (snad se letos dostanu na turnaj do mých milovaných, krásných Pardubic), Pražský festival, což je úplná senzace a mnoho jiných.

 

• Máte nějaké nezapomenutelné momenty nebo příběhy z minulých ročníků, které byste mohl sdílet?

Pro mne za ty roky byla nejvíce přímo hororová situace po posledním kole v roce 2022. Asi čtvrt hodiny před vyhlášením výsledků při přípravě stolu s cenami se mě kolega Jiří Škapa zeptal, kde jsou ty skleněné trofeje pro první tři hráče. Na chvíli jsem zkameněl. Byly už měsíc v obýváku v gauči. Protože byly v gauči, neměl jsem je na očích a úplně jsem na ně zapomněl. Tak rychle na poslední chvíli autem domů pro trofeje. Nakonec vše dobře dopadlo. Kdyby se mě ale Jiří Škapa včas nezeptal, byl by asi velký průšvih. Další příběh. Dva šachisté měli být ubytováni každý v jiném hotelu. Přijeli však v noci spolu a šli se oba ubytovat do hotelu, ve kterém však měl být jen jeden z nich. Paní recepční na to samozřejmě nebyla připravena a dala tomu druhému nějaký malý kamrlík. On se rozčílil a psal mi o půlnoci (!) na Facebook, jak je možné, že jeho kolega dostal pěkný pokoj a on jen malou díru. Přitom měl být na jiném hotelu. Vše se druhý den vysvětlilo.

• Jak přitahujete špičkové hráče z různých zemí k účasti na vašem turnaji? Co je pro ně největším lákadlem?

Mnoho velmistrů již turnaj zná z dřívějších let. Jiní se přihlásili sami a psali mi, že slyšeli o turnaji dobré reference. Jiné pozveme. Co si ale budeme říkat. Záleží samozřejmě na dohodě o podmínkách.

• Jaké změny a inovace plánujete pro budoucí ročníky Teplice Open, aby si turnaj udržel svou prestiž a atraktivitu?

To je těžké odpovědět ani ne týden po skončení turnaje. Musíme se sejít my tři organizátoři. Ředitel turnaje Milan Maščák, Iveta Reitingerová, která nastoupila do pořadatelské trojice loni po Jiřím Škapovi a já, a probrat, jak dál.. Letos však byla inovace velká a neplánovaná. Kvůli nedodržení termínu ukončení rekonstrukce Domu kultury, ve kterém se konaly všechny předchozí ročníky,  musel se turnaj konat ve Sportovní hale Na Stínadlech. Rozdíl je markantní. Nezaznamenal jsem, že by někdo řekl, že v Domě kultury to bylo lepší. Jedna z výhod je, že můžeme přijmout více hráčů. Tedy posun dopředu.

• Můžete nám přiblížit váš hudební background a jak se prolíná s vaší vášní pro šachy?

Jsem bývalý violoncellista Severočeské filharmonie Teplice. Nyní pět let v důchodu.  Hudba je má celoživotní láska. Šachy jsou koníček od čtrnácti let. Jsem v šachu samouk. Neměl jsem nikdy trenéra a učil jsem se jen sám doma z knížek. Přiznám se zde na šachovém serveru, že bez šachu mohu klidně žít, ale bez hudby si život představit opravdu nedovedu. 

• Jak hodnotíte současný stav českého šachu, zejména s ohledem na mladé talenty? Kdo podle vás má největší šanci dosáhnout světové úrovně?

Vzhledem k mé šachové výkonnosti těžko já mohu stav českého šachu hodnotit. Fandím samozřejmě IM Václavu Fiňkovi, který se u nás umístil na výborném šestém místě. Nadějí máme několik. Domnívám se, že světové úrovně určitě dosáhne GM Thai Dai Van Nguyen. Vždyť nyní už vlastně světovým hráčem je a určitě dosáhne ratingu nad 2700. Má k tomu všechny předpoklady. 

• V posledních letech se hodně mluví o podvodech v šachu s využitím moderních technologií. Jak se s touto výzvou vypořádáváte na vašem turnaji?

My jsme zatím nic takového řešit nemuseli. Samozřejmě detektor máme připravený. 

• Turnaj v roce 1922 byl významnou událostí pro Teplice. Jak vnímáte historické kořeny šachu ve vašem městě a jak je propojujete s moderními turnaji?

V roce 1922 byly Teplice většinové německé. Teplitz - Schönau. Tento turnaj byl uzavřený a nedá se s turnajem, který pořádáme nyní srovnat. Jména jako Réti, Rubinstein, Spielmann, a jiní hovoří za vše. Navázali jsme turnajem otevřeným. Pořádat uzavřený turnaj, ve kterém by hráli světoví velmistři je přece jen jiná kategorie.

• Nedávno jste změnil své rozhodnutí ohledně účasti ukrajinských hráčů. Jak těžké bylo toto rozhodnutí a co vás přimělo k jeho přehodnocení?

Vaše otázka není zcela přesná. Nikdy jsem nebyl proti účasti ukrajinských hráčů v posledních dvou letech. To byla lež, které se chytili novináři, kteří potřebovali senzaci. Když jsem jednomu novináři řekl, aby změnil lživý titulek u svého článku na internetu, odpověděl mi, že už to nejde. Lidé tedy četli lež. Dostával jsem anonymní výhružné maily. V jednom se mě anonymní ubožák ptal, jestli rád zabíjím děti. Lidská blbost je nekonečná. Udali nás na FIDE v naději, že nám FIDE zamítne podporu z FIDE Open Aid Project. Marně. Letos jsme ji dostali také. Udali nás na Ústeckém kraji opět v naději na zamítnutí podpory a opět marně. V loňském roce jsme měli na startovní listině několik těchto hráčů. Bohužel se těsně před turnajem odhlásili. Jeden dokonce v den turnaje. Uznávám, že jsem se tenkrát vyjádřil tak nešťastně, že mohl vzniknout dojem, že jsem proti přijetí všech hráčů z této země. Byla to moje chyba. Jednalo se však jen o muže 18-60 let. Byl jsem toho názoru, že chlapi v bojovém věku by měli zůstat doma a bránit svou zem proti agresorovi. Co je na tom špatného? To není nic proti  Ukrajincům. Naopak! A vidíte jaká je situace po roce. Ukrajinci v tomto věku začínají mít v zahraničí problémy, protože je vlast potřebuje doma. I evropští politici si začínají uvědomovat, že není možné podporovat Ukrajinu a současně zavírat oči před tím, že ve státech EU jsou desítky tisíc ukrajinských mužů, kteří své zemi pomoci nechtějí.  Zde.

Když jsem to říkal před rokem, bylo zle. :-)) Mimochodem když se podíváte na startovní listiny některých turnajů a nejen u nás, ani na nich nejsou Ukrajinci v bojovém věku. Na některých startovních listinách nejsou Ukrajinci vůbec. U nás byli.

Jestli myslíte nějakého z minulosti tak je to samozřejmě Robert James Fischer. Opravdu bezkonkurenční šachista. Jestli ale myslíte nějakého šachistu, který hrál v Teplicích, tak na mě udělal největší dojem rodák ze Lvova GM Alexander Beliavsky. Podle mě největší osobnost, která na TEPLICE OPEN hrála. V roce 1983 hrál s Kasparovem čtvrtfinálový zápas kandidátů mistrovství světa. U nás byl roce 2016 . Velice noblesní pán. Bylo mu tehdy 63 let a v těžké konkurenci s mladými obsadil 3. místo. Představte si, že si přišel pro cenu v obleku, a v bílé košili s kravatou. Na otevřeném turnaji! Inu stará škola. To se nám nikdy nestalo. Často bývá zvykem a nejen v Teplicích, že se lidé, kteří si jdou na podium pro cenu, neumějí nějak lépe a slavnostněji vzhledem k situaci obléknout. Škoda.

 

• Jak vnímáte roli sponzorů a podporovatelů turnaje? Jaké máte zkušenosti s jejich získáváním a spoluprací?

Role sponzorů je naprosto zásadní. Jsem rád, že již máme okruh stálých podporovatelů. Jim patří dík za to, že turnaj můžeme pořádat. Každý rok se samozřejmě stane, že nějaká firma v důsledku ekonomické situace již podpořit turnaj nemůže, nebo dokonce přestane existovat. Musíme za ni najít náhradu. Asi si umíte představit, co to dá za práci v dnešní době někoho přesvědčit, aby dal peníze na šachy. Většinou podporují fotbal, to je jasné. Ale někdy se zadaří a je důležité si sponzora udržet. Často se stane, že když volám sponzorovi, tak on první řekne do telefonu: "Dobrý den, pane Kirs", protože již za ta leta má moje číslo uložené. Letos se mi podařilo oslovit Česko-izraelskou smíšenou obchodní komoru, čehož si vážím.

• Jaké byly vaše největší úspěchy a nejtěžší chvíle při organizaci Teplice Open za ta léta?

Za největší úspěch považuji letošní turnaj vzhledem k tomu, co mu předcházelo. Ještě začátkem května jsme nevěděli stoprocentně, kde se turnaj bude konat. Zde musím zmínit zásadní roli ředitele turnaje Milana Maščáka, který vše připravil na jedničku. Bylo potřeba sehnat potřebný počet stolů i židlí, které bylo nutno očistit a zajistit jejich odvoz, vypůjčit ubrusy a dát je vyprat a vymandlovat, zajistit více šachového materiálu, udělat reklamní plachty a mnoho a mnoho dalších věci, protože se turnaj konal v jiném, větším sále. To měl na starosti on a jemu patří velký obdiv, že vše, jak se říká, klaplo. O nejtěžší chvíli pro mě při přípravě turnaje jsem již mluvil v souvislosti se zapomenutými trofejemi.

Nemohu nyní sám za sebe odpovědět. Jsme na to tři a musíme se poradit. 

• Co byste doporučil mladým lidem, kteří se chtějí věnovat šachu a dosáhnout v něm úspěchu? Jaké klíčové rady byste jim dal?

Je to asi jako ve všech oborech, když chce někdo vyniknout. Musí mít talent a šachy milovat. Šachy musí být jeho životem a musí jim podřídit vše.  Pak samozřejmě práce, práce a zase jenom práce. Kdo chce dosáhnout úspěchu, musí mít i takové vlastnosti, jako jsou touha vyniknout, být první, nejlepší, známý a později slavný. A musí mít instinkt zabijáka, jako měli Fischer, nebo Kasparov. Bez toho to nejde.

Nakonec chci poděkovat nss.cz za zpravodajství z TEPLICE OPEN a konkrétně panu Cvekovi za videa. Jsem rád že tyto články mají tak velkou sledovanost. Moc děkujeme.