Raději svobodu než titul: Proč je lepší být amatérem než mistrem světa?

Sen versus realita

Být velmistrem šachu je snem mnoha nadšených hráčů. Na první pohled to vypadá jako vrchol intelektuálního triumfu: ovládáte hru, která fascinuje svět už po staletí, soupeři se vás obávají a vy sami se stáváte legendou. Ale pod leskem vrcholových soutěží se často skrývá nelítostný tlak, vyčerpání a obrovské osobní oběti.

V kontrastu stojí amatér, který si sedne k partii ve volné chvíli, pustí si k tomu oblíbenou hudbu, v ruce horkou kávu – a hraje. Pro radost, pro zlepšení vlastních schopností, ale hlavně beze strachu, že jedna chyba mu zlomí celou kariéru.

Krutý úděl šachových géniů

Historie šachu ukazuje, že sláva a úspěchy mohou jít ruku v ruce s hlubokým neštěstím:

• Bobby Fischer (1943–2008)
  Geniální Američan, který v roce 1972 porazil Borise Spasského a stal se světovým šampionem, západní ikona Studené války. Ovšem jeho genialita byla vykoupena paranoiou, konflikty a izolací. Fischer se nakonec dostal do sporu s americkými úřady a zemřel v exilu. Neuvěřitelné šachové schopnosti mu štěstí v soukromém životě nepřinesly.

• Magnus Carlsen (1990)
  Současný fenomén a jeden z nejmladších šachových mistrů světa v historii. Ačkoli vypadá jako mladý muž plný energie, i on se opakovaně zmiňuje o obrovském tlaku, který na něj dopadá. Turnajový kolotoč, neustálé cestování, vyčerpávající partie a bezpočet hodin tréninku. To vše se může časem nebezpečně podepsat na psychickém i fyzickém zdraví.

• Wilhelm Steinitz (1836–1900)
  První oficiální mistr světa (1886) a zakladatel moderní šachové strategie. Přestože mu šachy přinesly světový věhlas, zemřel v chudobě a duševní chorobě. Jeho radikální teorie byly sice pro šachový svět revolucí, ale on sám se nedočkal klidného stáří.

• Paul Morphy (1837–1884)
  Americký „šachový génius před Fischerem“. Morphy si vydobyl slávu mimořádnými výkony a stal se neoficiálním mistrem světa. Jeho brilantní kariéra však byla krátká a následoval prudký pád. Stáhl se do ústraní a jeho pozdější život provázely vážné psychické problémy.

Podobných případů bychom v dějinách šachu našli více – řada velkých hráčů končila v bídě či s vážnými psychickými potížemi. Jejich osudy upozorňují na odvrácenou stranu šachového vrcholu.

Velmistr pod tlakem

Dnešní profesionální šachista čelí přetížení a stresu, který si laik jen těžko představí. Každý pohyb figurky je analyzován a kritizován médii, fanoušky i soupeři. Každá partie může znamenat zvrat v kariéře. Bývalý mistr světa Garry Kasparov kdysi prohlásil, že profesionální šachy jsou „válka bez krve“. Přestože šachisté sedí v klidu za stolem, uvnitř nich zuří bitva, která je vyčerpává fyzicky i psychicky.

Vzpomínáme na nedávné emotivní zápasy o titul mistra světa, kdy rozhodovala jediná chyba – jako v případě Dinga Lirena, jemuž jediný špatný tah v remízové pozici vzal šanci na nejcennější trofej. Léta tvrdé práce a příprav skončila během několika vteřin. Tento tlak je neúprosný a dokáže zlomit i nejsilnější povahy.

Svoboda amatérů

Proč tedy někteří lidé raději zůstávají „obyčejnými“ amatérskými šachisty? Odpověď je prostá: svoboda. Amatér si může dovolit hrát šachy pouze pro radost, bez diktátu výsledků nebo posuzování veřejností. Nemusí se bát bulvárních titulků ani hněvu sponzorů. Prohra? Nevadí. Stačí kliknout na „Nová hra“ nebo shodit figurky a začít znovu.

Zároveň má amatér čas na rodinu, přátele nebo další koníčky, protože šach není středobodem jeho světa. Šach se pro něj stává zdravým únikem, odreagováním a tréninkem mozku. Lze se v klidu učit z vlastních chyb a bavit se přemýšlením nad strategií, aniž by cokoli ohrozilo jeho pracovní či osobní život.

Kdo je vlastně vítěz?

Je krásné, že každá cesta má něco do sebe. Profesionálové zažívají opojení z výher, ovace v sále a šachovou nesmrtelnost – ovšem často platí neúměrně vysokou cenu. Amatéři postrádají finanční i mediální lákadla, ale místo toho mohou naplno prožívat obyčejnou radost z každého tahu.

Ať už patříte k těm, kteří chtějí šach ovládnout na mistrovské úrovni, nebo jste spokojeni se zapnutým počítačem a online partií s kamarádem na druhé straně světa, nikdy nezapomínejte, že šachy jsou především o radosti ze hry. Není důležité, zda vyhrajete nebo prohrajete – důležité je, zda vás každý tah posouvá dál a baví.

„Šachová hra začíná klidem a končí moudrostí.“ – staré rčení

Pro někoho je ta moudrost v úspěších a trofejích, pro jiného v potěšení z klidné amatérské partie. Obě cesty jsou správné, pokud si najdete tu, která vás skutečně naplňuje.