Povídání s Robertem Cvekem

Jaké bylo vaše dětství a mládí ve Slezsku, co si z té doby vybavíte první?

"Měl jsem velmi dobré dětství, rád vzpomínám na tu dobu. Co si vybavím jako první? Upřímně řečeno, ani nevím, možná určitá bezstarostnost dítěte a taková dětská fantazie."

Jaký vliv na vás měli vaši rodiče, ovlivnil vás některý z nich více?

"Určitě veliký. Máma mě naučila hrát šachy a otec pak se mnou hodně hrával, analyzoval atd. Žili jsme šachem. Můj otec byl silným šachistou. To je tedy ohledně šachu. Samozřejmě také ohledně 'klasického' života. Bez nich bych ani neexistoval."

Jak jste vycházel s vaším bratrem, jaký je mezi vámi věkový rozdíl, je starší nebo mladší?

"Velmi dobře. Bratr chvíli šachy hrál, ale pak to zabalil. Bratr je asi o 3 roky starší. Rád bych ale ještě uvedl, že mám druhého bratra a sestru, kde tedy máme společného otce."

Měl jste v mládí vy nebo vaši příbuzní představu o tom, jaké povolání chcete či máte vykonávat, pokud ano shodovaly se vaše představy?

"Chtěl jsem být šachistou. Nic jiného mě z hlediska povolání nezajímalo."

Kdy a jak jste se naučil hrát šachy, bylo od začátku jasné, že na ně máte talent?

"Naučila mě máma, protože jsem byl moc divoký, neposedné dítě. Prostě typické hyperaktivní dítě. Nebylo to určitě jasné. Šachy mě měly jen zklidnit. Například táta nevěřil, že bych mohl hrát dobře šachy, když jsem ani chvilku neposeděl."

To, že jste po studiu gymnázia nepokračoval na VŠ, bylo proto, že jste žádnou představu o vašem povolání v té době neměl, nebo měl, ale přestala vám vyhovovat?

"Chtěl jsem hrát šachy a pokud možno být profík. Nic jiného jsem neřešil. Žádnou jinou představu jsem neměl."

Kdo nebo co vás v období puberty formovalo, jaký byl impuls k tomu přestat hrát šachy a dát se na fitness, jaké jsou vaše největší úspěchy v této oblasti?

"To není tak přesné, protože kolem cca mých 19 let jsem šachy omezil kvůli vojně a pak proto, že jsem několik let hrál hry na počítači. Prostě jsem tomu propadl. 'Vydýchal jsem to,' až jsem se přestěhoval do Ostravy na začátku roku 2003 (bylo mi čerstvě 24 let), byť to ještě nějakou dobu trvalo, ale už ne tak intenzivně. Nicméně už kolem roku 2002 mě to pomalu opouštělo, ačkoliv jsem stále hodně hrál, klidně i celý den. Měl jsem obecně sílu a byl jsem silný na tzv. páku. Tam jsem měl asi největší talent. Dokázal jsem udělat 10 hlubokých dřepů se 186 kg, bench se 150 kg a mrtvý tah s 250 kg."

Jaký vliv na vás měla povinná vojenská služba, můžete nám o ní sdělit něco více?

"Na vojnu vzpomínám hodně rád. Ačkoliv přijímač v Liberci stál za starou belu (tam jsem byl občas svědkem šikany, sice ne strašné, ale nehodné lidského chování, musel jsem se tehdy držet...). Mám z vojny moře různých historek. Tam se mi tak líbilo, - byl jsem na Dukle jako šachista -, že jsem se chtěl stát vojákem z povolání, ale nepovedlo se, neměli tehdy na Dukle volné místo. Kdyby měli, zůstal bych tam a byl by ze mě Pražák :-)"

Takže po základní vojenské službě jste se začal živit jako kondiční trenér, nebo se pletu?

"Ne, po vojně jsem šel domů do Krnova na Ježník a skoro celý den jsem hrál hry na počítači, což jsem si osvojil během vojny. Na vojně jsem vykonával regulérní práci v kanceláři a dělal jsem část takzvaného denního rozkazu. Kdo byl na vojně, ví, že je to důležitá věc. Tehdy jsem byl v kanceláři s podplukovníkem Zdeňkem Fifkou. Velmi rád na to vzpomínám, byl to skvělý a férový člověk. A on byl se mnou velmi spokojený, protože jsem vždycky udělal to, co jsem měl. Po práci jsem byl u počítače a hrál hry, ne každý den, ale hrál. A čím jsem se živil po vojně? Hrál jsem šachy, ligy a sem tam turnaje. Byl jsem skromný, nic jsem nepotřeboval a byl jsem doma u rodičů. K tomu jsem každý den posiloval a chodil do lesa."

Domníváte se, že to, co se děje ve vašem životě, například to, že jste začal hrát šachy, je řízeno spíše tím, co označujeme za svobodnou vůli, nebo je spíše předurčeno nebo determinováno něčím, co nás přesahuje?

"Doufám, že jen a pouze svobodnou vůlí. :-) "

Co vás přimělo či motivovalo se k šachu opět vrátit, a dokonce jej začít trénovat, nemrzí vás zpětně, že jste jej na nějaký čas opustil?

"Vzpomínám na to jako dnes. Byla zima 2003, mám to silně vtisklé do paměti. Právě jsem se odstěhoval do Ovy, Třebovic. Šel jsem si najít internetovou kavárnu, abych mohl hrát Red Dragona 2, což jsem tehdy intenzivně hrál. Našel jsem jednu, dal si pivo a říkal si něco jako "OK, a teď si najdu práci." Surfoval jsem na internetu, popíjel pivo a po nějaké době si uvědomil: "Kua, proč nemáknu na šachu?" Zjistil jsem, že šachem si vydělám stejně, jako kdybych dělal něco jinde, a hlavně šachy jsem uměl. Tak jsem si pak řekl sám sobě něco ve smyslu: "Seš debil nebo co? Makej na šachu." A tak jsem je postupně začal makat více a více. Musíme si uvědomit, že jsem byl ještě hodně mladý a divoký, kdo mě v té době znal, dobře ví, co myslím. Chtěl jsem nějakou práci vyzkoušet a také jsem vyzkoušel, dělal jsem třeba chvíli kulisáka atd. Druhá pauza byla kolem roku 2010, kdy jsem studoval astrofyziku v Opavě. Ale nelituji toho z hlediska šachů. Spíše lituji toho, že mi to vzalo vášeň a oheň pro fyziku a matematiku."

Jak vznikla vaše averze k Českému šachovému svazu, je spojena s jeho současným vedením nebo sahá dále do historie?

"Rád bych řekl, že je na ŠSČR spousta lidí, kterých si vážím a kteří dělají svou práci velmi dobře. To je důležité poznamenat, protože to není averze proti ŠSČR, ale proti pár lidem. Tito lidé rozhodují a ovlivňují vše důležité. Dlouhou dobu jsem se snažil být "neutrální" co se týče ŠSČR, alespoň veřejně, ačkoliv jsem měl samozřejmě výhrady, ale veřejně jsem je neventiloval. Nicméně pak nás zařízli v Luhačovicích, a to byla strašidelná rána a strašné hluboké zklamání. Opravdu jako kdyby vám někdo uřezal virtuální hlavu. Dali jsme do toho, Luhačovice, všechno, celou duši, spoustu peněz, moře času a energie. A oni nás pak zařízli jako prasata. A to tam byli celou dobu a usmívali se na nás. Přečtěte si, co jsem potom o tom napsal: https://www.nss.cz/toto-neni-muj-svaz Takže od tohoto momentu přichází skutečné poznání, co jsou ti mocipáni na svazu zač, a nedivím se, že dlouhou dobu směřovali k soudu. Soud byl potom naprostá pohádka. Ale znovu bych rád podtrhnul, že dost lidí na svazu mám rád, vážím si jich a jejich práce, kterou vykonávají velmi dobře."

Jak a kdy přesně vznikla vaše spolupráce s panem Koutným a panem Kokrdou na projektu Robert a Petr Šachy, co by se na této spolupráci mohlo zlepšit?

"S Vláďou si přesně nepamatuji, kdy jsme dali dohromady RP šachy (samozřejmě i s Petrem), nicméně Vláďa Kokrda je úžasný člověk a jsem moc rád, že je součástí RP šachy. S Petrem je to stará story, kterou zná už každý. Jak jsem u něj doma a on se mě zeptá: "Nenatočil bys video?" a já: "Jasně, přines piva a jdeme na to." A tak to celé vzniklo. Jinak za celou svoji existenci jsem nepoznal pracovitějšího a energičtějšího člověka než Petra (Koutného). Víte, za tím, co jsme vybudovali, jsou mraky a mraky dřiny. Petr je nejenom velký člověk, ale také neskutečný dříč. Bez nadsázky dokáže někdy udělat práci za celou armádu lidí. Třeba ty Luhačovice vlastně připravil celé sám! A pak je sranda, když mu někdo vyčítá, že něco neudělal přesně, tam překlep, a tam to atd. Někdy se tomu směji a říkám si, kdyby tak ten kritik věděl, co on všechno za ten jeden den udělal. Co zlepšit? Více makat, jak prosté..."

V současné době lidstvo jako celek prochází překotným obdobím. Ve 20 letech 21. století mnozí poukazují na změnu společnosti v důsledku covidu, někteří poukazují na rozpad konzervativních hodnot, což souvisí s rozpadem tradiční rodiny, k tomu se řeší také válka v Evropě, změny v oblasti energetiky a práce navázané na green deal a průmysl 4.0. Jaké jsou podle vás největší výzvy současné civilizace a jak je nejlépe řešit?

"Přežít a nezbláznit se z toho. Tady si nechám "moudra" raději pro sebe."

Snažíte se projevit lásku, krásu a harmonii ve vašem životě, pokud ano, tak čím?

"To je zajímavá otázka. Takto jsem nikdy nad tím nepřemýšlel. Jsem to, co jsem, a lepší už to nebude."

Čím se váš šachový trénink liší, na co se s lidmi, kteří s vámi trénují, nejvíce zaměřujete, máte nějaké svěřence, jejichž úspěchy byste chtěl zmínit?

"Záleží od svěřence ke svěřenci. Snažím se vždy řešit individuálně a dobře poznat svého svěřence, jak po šachových, tak i nešachových stránkách. Všichni mi dělají velkou radost, protože je šachy (nesmírně) baví. A to je pro mě to nejdůležitější. Když jsou k tomu výsledky/úspěchy a šachový růst, o to je to sladší."

Jak velký důraz v tréninku kladete na zahájení, jste příznivcem teze, že otevřená zahájení by se měla učit dříve než zavřená?

"Určitě je to důležitá část, pak přechod do střední hry. Záleží kdo, v jakém věku atd. To záleží na konkrétním šachistovi. Není to rozhodně nutnost."

Máte nějaké oblíbené knižní či filmové dílo, třeba i naučného charakteru, které byste chtěl čtenářům doporučit?

"Ano, moje hobby je druhá světová válka. Strašně rád bych si přečetl knihu "Absolutní válka" - tu bych čtenářům doporučil, ale nemám tu knihu šanci sehnat. Kousek ode mě mám asi deset knih o druhé světové válce, které tak nejrůzněji čtu. Ale za rok může být všechno jinak a třeba zcela změním směr a budu se zajímat o první světovou válku. Jinak jsem přečetl hodně knih o nejrůznějších věcech, stále mám rád a rád čtu věci o psychice, sportovní psychologii atd. Tam mám také pár rozečtených knížek. Mám v tom trochu bordel. Ale je to dobré na paměť."

Kdy má vyjít vaše připravovaná kniha, o čem bude a na co se v ní můžeme těšit?

"O šachu, zatím nebudu více prozrazovat. Asi někdy kolem podzimu tohoto roku."

Děkuji za rozhovor.

* rozhovor s Robertem připravil Arnošt Zeman