Pokud jde o granty šachového svazu, mně osobně se do toho nikdy moc nechtělo. Vždycky jsem měl pocit, že se něco slibuje, ale ve finále se stejně dočkáte jen komplikací, formulářů a podmínek, které vám svážou ruce. A když už něco dostanete, tak si pak nejste jistí, jestli to za tu byrokracii a starosti stálo. Proto jsem se rozhodl téhle „pomoci“ úplně vyhnout. Co z toho plyne? Hlavně svoboda. Můžu si turnaj zorganizovat podle sebe, nastavit vlastní pravidla a nedělat kompromisy kvůli tomu, abych naplnil všechna ta někdy nesmyslná kritéria. Věřte mi, ta volnost za to vážně stojí. ( Opravdu nepotřebuji diktát, kolik potřebuji rozhodčích, kolik trenérů, vydávat bulletin je nápad z pravěku, informovat na webu šachového svaz je další radost a když to vše splníte, nastoupí nějaký strejda, v našem případě to byl Svoboda, který jen lže a hledá skulinky, kde vás oškubat na dotaci. Opravdu, to nechcete zažít dvakrát)
Ale jak se říká: „Bez peněz do hospody nelez,“ a v našem případě to platí dvojnásob. Když nechcete granty, musíte vyrazit do boje sami a hledat sponzory. Jenže sehnat je není žádná hurá akce na poslední chvíli. Ve většině případů je to běh na dlouhou trať. Nechci vás strašit, ale je to o vztazích a trpělivosti. Sponzoři nejsou chodící bankomaty – jsou to lidé, kteří vás podpoří, pokud vidí v projektu smysl a hodnotu. Takže když už se vám podaří navázat spolupráci, nenechte je zapadnout. Pečujte o ně, pravidelně je informujte o dění, poděkujte jim (nejen formálně na stránce turnaje) a určitě je pozvěte na akci, aby si mohli na vlastní oči prohlédnout, jak to šlape. A hlavně – buďte s nimi upřímní. Lidé poznají, když to jen hrajete, a pokud chtějí pomoct, musí vědět, že věříte tomu, co děláte, stejně jako oni věří vám.
A teď k samotným dotacím a grantům. Krajské úřady obvykle vypisují výzvy k podpoře sportovních akcí dvakrát do roka – jednou pro akce v prvním pololetí a podruhé pro akce konané ve druhé polovině roku. Na to je potřeba myslet, protože prošvihnout termín znamená přijít o šanci na finanční podporu. Věřte mi, na tohle se žádné „příště to doženeme“ nevztahuje.
Když jsem žádal poprvé, byl jsem v podstatě turista s mapou, která měla špatně zakreslené ulice. Netušil jsem, za kým jít a co přesně říct. Přesto se ukázalo, že to není žádná neřešitelná záhada. Na recepci vás většinou nasměrují, a když náhodou zabloudíte do nesprávné kanceláře, pošlou vás s úsměvem o dveře dál. Nakonec jsem se dostal k velmi milé a ochotné paní, která mi během chvíle vysvětlila, jak to celé funguje. Podruhé už jsem všechno řešil emailem nebo po telefonu a šlo to jako po másle.
Zásadní je stáhnout si z webu kraje podmínky grantu a pečlivě pročíst, co všechno po vás chtějí. Začnete psát rozpočet – a přesně ten je alfou a omegou. Pokud vám dotaci přiklepnou, musíte pak všechny náklady doložit, a navíc se nesmí odchýlit od toho, co jste uvedli v žádosti. Stačí vyplnit všechny kolonky, rozepsat informace o turnaji i o sobě jako žadateli. Trochu se možná zapotíte u shánění potvrzení o vlastnictví bankovního účtu nebo u dokládání seznamu vlastníků (pokud žádáte za klub či společnost), ale upřímně – podruhé už je to rutina. Hodně věcí se dnes dá vyřídit elektronicky, takže stačí mít trochu trpělivosti.
Musím říct, že ve Zlínském kraji máme oproti některým jiným institucím (ehm, šachový svaz, ehm) veliké štěstí. Lidé na úřadě chtějí opravdu pomáhat. Pokud v přihlášce najdou chybu, ozvou se a poradí, co napravit, aby vaše žádost mohla projít. To je ohromný rozdíl oproti situacím, kdy se vám místo pomoci dostane spíš okopávání kotníků. Jakmile dáte přihlášku do pořádku, odešlete ji a pak už jen čekáte, jak rozhodne rada (města, kraje – podle toho, kam žádáte).
Z vlastní zkušenosti vím, že pokud pořádáte větší akce typu Mistrovství České republiky nebo už máte za sebou několik úspěšných turnajů, máte u grantové komise náskok. Když jsme pořádali poprvé MČR mládeže, dostali jsme 25 tisíc, na první „Amatéry v Hluku“ to bylo už 40 tisíc a vloni 65 tisíc. Letos jsme dosáhli dokonce na 100 tisíc. Systém je většinou takový, že se vaše žádost boduje, a jestliže máte v portfoliu už několik povedených akcí, body skáčou nahoru. Žádné sta tisíce vám ovšem nikdo nedá hned při prvním pokusu.
Nezapomeňte, že vyplacení peněz probíhá až několik měsíců po akci. Nejdřív všechno zaplatíte z vlastní kapsy, pak dokládáte výdaje (faktury, účtenky, fotky, zprávu o akci) a pokud se všechno sejde v pořádku, úřad vám peníze proplatí. Ale klid, pokud dodržíte pravidla a vyhnete se zmatkům, dočkáte se. Akorát to není okamžitě.
Co bych doporučil všem, kdo chtějí pořádat turnaje (ať už menší nebo větší)? Nebát se a zavolat na krajský úřad. Zkuste se proklikat k té správné kontaktní osobě a zjistit, co přesně a v jakém formátu potřebují. Většinou jsou to normální lidé, kteří vám rádi pomohou, zvlášť když vidí nadšení a chuť něco uspořádat. Vyřídit dotaci poprvé může být trochu stres, ale jakmile to děláte podruhé nebo potřetí, zjistíte, že se není čeho bát – a najednou je z toho rutina, která se rozhodně vyplatí.
Nakonec je potřeba mít odvahu. Když totiž v červnu píšete propozice turnaje, vůbec netušíte, jestli vám kraj nebo město přiklepnou finanční podporu. My žádáme v lednu a až v březnu se dozvídáme, jak to dopadlo. Do té doby musíme sestavit rozpočet tak, aby se turnaj uskutečnil i bez téhle případné dotace. Případné „díry“ se snažíme zaplácnout sponzory nebo vlastními penězi. Když se nakonec potvrdí, že dotaci opravdu dostaneme, obrovsky se nám uleví – ale věřte mi, celé to kolečko vlastně teprve začíná.
Proč o tom všem píšu? Protože věřím, že nejsem jediný, kdo se každoročně motá v papírech, rozpočtech a žádostech, a přitom by si rád pořádal turnaje podle vlastních představ. Doufám, že vám tenhle článek pomůže získat lepší představu o tom, jak žádat o podporu kraje nebo města, na co si dát pozor a že i když to občas může vypadat jako boj s větrnými mlýny, nakonec to stojí za to.
.jpg)
Důležité je nenechat se odradit. Poprvé se možná budete cítit trochu ztracení, ale stačí jeden telefonát, jeden milý úředník nebo úřednice a hned budete mít jasno. Druhý, třetí rok už se do toho vrhnete mnohem sebejistěji. A až v ruce budete držet schválenou dotaci (i kdyby byla jen zlomkem toho, co jste žádali), pochopíte, že ta papírová cesta vedla ke skutečnému cíli: dobře zorganizované akci, kterou si účastníci parádně užijí – a možná i uvidí, že šachy (nebo jakýkoli jiný sport) se dají dělat s nadšením, zápalem a s trochou pomoci od lidí, co chtějí něco smysluplného podpořit.
Takže směle do toho! Ať už žádáte dotaci, sháníte sponzory nebo se spoléháte jen na vlastní kapsu, mějte odvahu a nenechte se ničím (a nikým) zastavit. Držím palce, a pokud se vám povede i díky tomuhle článku získat nějaké peníze na turnaj, dejte vědět – rád uslyším, že všechno to vyplňování formulářů mělo svůj smysl. Hodně štěstí!
PK
