Navara, Van a detektivka z pražských šachovnic!

V pátém kole se David Navara utkal s tureckým velmistrem Edizem Gürelem. Gürel, narozený 5. prosince 2008 v Burse, je považován za šachový zázrak. Šachy začal hrát v sedmi letech a rychle stoupal šachovými žebříčky. V roce 2024 získal titul velmistra, čímž se stal nejmladším tureckým hráčem s tímto titulem. Jeho aktuální rating je 2620 a je na 129. místě světového žebříčku.

Přijatý dámský gambit – kdysi respektovaný válečník, dnes spíše zaprášený artefakt šachové historie. Hrál ho Kasparov, občas ho vytáhne i Caruana, ale jinak se na vrcholové scéně objevuje zřídka, jako kdyby na něj byla uvalena dávná kletba. Proč? Inu, černý sice získá pěšce, ale za cenu toho, že bílý ovládne centrum a začne diktovat tempo. V moderním šachu, kde aktivita a iniciativa rozhodují, je takový hazard trochu jako půjčit si peníze od lichváře – může to chvíli fungovat, ale dříve nebo později přijdou problémy.

David není lichvář, ale v této partii nabízel pěšce skoro s noblesou slavného pražského lichváře Mordechaje Meisela. Jenže jeho turecký soupeř, obchodník tělem i duší, dobře věděl, že v šachu platí jiná ekonomika – dluhy se vracejí i s úroky. Místo aby si půjčil pěšce na slibnou budoucnost, raději směňoval, měnil a kličkoval, až vyměnil i poslední naději na ostrou hru. A tak se partie nenápadně přelila do remízové pouště, kde už nebylo co kupčit, co obchodovat… a nakonec ani co hrát.

Hodnocení? Inu, remíza není ani výhra, ani prohra – je to takový šachový ekvivalent odchodu z hospody s nejasným pocitem, jestli jste se dobře bavili, nebo jen zaplatili účet. David i jeho soupeř si mohou říct, že neprohráli, což je vlastně výhra… jen bez fanfár. Jak by řekl zkušený šachista: „Remíza je jako polibek přes sklo – něco se stalo, ale chybí tomu šťáva.“

Giri vs. Nguyen

Dva mistři preciznosti se utkali v partii, kde každý tah byl jako tah štětcem na šachové plátno. Ani jeden nechtěl udělat chybu, ani jeden nechtěl prohrát – a tak rozehráli elegantní tanec figur, kde logika potkala krásu. Nakonec se pozice usmířila do podoby, kdy remíza nebyla nouzovým východem, ale důstojným završením boje. Jak by řekl klasik: „Bylo to moc pěkné na to, aby to skončilo jinak.“ 

Indové si v Praze rozložili šachové koberce a hrají si jako doma. Praggnanandhaa Rameshbabu a Aravindh Chithambaram s 3,5 body z 5 vypadají, jako by se právě rozehřívali na hlavní část turnaje. Praggnanandhaa, stále teprve teenager, už vypadá jako někdo, kdo si sem přijel vybrat trofej a ne ji teprve vybojovat. Aravindh zase připomíná indického šachového fakíra – tiše, klidně, ale o to smrtelněji ovládá desku. Pro indické fanoušky? „Jó, dobrý začátek…

Pohled českých hráčů:

David Navara a Thai Dai Van Nguyen se zatím drží na 2/5, což je šachová obdoba nerozhodného duelu – žádný knock-out, ale ani jásavé vítězství. Navara hraje jako vždy s noblesou, přemýšlí v hloubce, kam se běžný smrtelník podívá jen s kyslíkovou maskou, a možná přitom přemítá, zda by partie nebyla krásnější, kdyby soupeři místo remízy podepsali společnou studii o estetice šachových tahů.

Van Nguyen bojuje o každý bod jako pravý taktik, ale v poli světových velmistrů je to občas jako snažit se vyhrát maraton proti běžcům, kteří se narodili s raketami na nohou. Přesto drží tempo a ukazuje, že české šachy mají svou budoucnost. Jak by řekl šachový filozof: „Dva body? Lepší než jeden, ale ne tak dobré jako tři.“

Zatím žádná tragédie, ale český fanoušek by přeci jen rád viděl vítěznou jízdu – protože remíza sice není špatná, ale jak známo, šampaňské se po ní moc neotvírá.

PK