Láska k šachům: Rozhovor s Ferou Vránou

František "Fera" Vrána je klíčovou osobností české šachové scény. Jeho láska k šachům začala už v útlém věku, kdy ho hru naučil jeho otec. Díky své vášni a organizačním schopnostem se stal hlavním organizátorem mnoha  turnajů, včetně populárního FIDE OPEN Staré Město. Přečtěte si, co ho na šachu nejvíce fascinuje, jaké jsou hlavní kroky při přípravě turnaje a jaké nezapomenutelné zážitky si z této cesty odnesl.

Rozhovor:

Ahoj Františku, jak ses poprvé dostal k šachu a co tě na této hře nejvíce fascinuje? Šachy mě naučil hrát můj otec někdy v šesti letech. Pro mě jsou šachy především souboj dvou lidí – šachy s počítačem vůbec nemusím. Baví mě, že ani ti nejlepší nejsou stroje a občas udělají chybu.

Popiš nám, jaké turnaje organizuješ a jaké jsou hlavní kroky při přípravě takové akce? Připravujeme klasický srpnový švýcar FIDE OPEN Staré Město. Co potřebuješ k takovému turnaji? Obklopit se lidmi, kteří stejně jako já chtějí zajistit pro hráče co nejlepší podmínky. Pak musím sehnat ty hráče a další „drobnosti“ – peníze, hrací místnost, rozhodčí, ubytování, občerstvení, online přenosy, propagaci, partiáře…

Co tě inspirovalo k organizaci šachových turnajů a jaká byla tvoje první zkušenost s organizací?

Vždy mě bavilo organizovat akce pro lidi. Začal jsem na střední škole turnajem čtyřčlenných družstev, spoluorganizoval Memoriál Vladimíra Vavřeníka ve Starém Městě, udělal jsem si soukromý Fera Vrána OPEN s velmistrovským turnajem, pomáhal s organizací našeho FIDE OPEN Staré Město a novoročního turnaje Skalka v Rajeckých Teplicích.

Turnaj FIDE Open Staré Město je velmi známý. Jaký byl jeho začátek a co ho odlišuje od ostatních turnajů?

Po úspěšném turnaji Fera Vrána OPEN jsme se v oddíle rozhodli vytvořit tradici openu pro lidi. Řekli jsme si, že na turnaji nechceme vydělávat a dáme příležitost i slabším hráčům zahrát si proti silným. Zvolili jsme netradiční 10kolový švýcar především proto, abychom zjednodušili život hráčům bojujícím o mezinárodní tituly. A klasické tempo bez inkrementu. Posléze se organizace turnaje chopili mladí a chtěli na něm začít vydělávat, rozdělili jej do dvou skupin, navýšili startovné, zvolili moderní tempo s inkrementem a normálních 9 kol. Turnaj postupně upadal a letos výbor oddílu rozhodl turnaj zrušit. To mě citelně zasáhlo, a tak jsem se rozhodl na vlastní pěst turnaj obnovit v tradičním formátu.

Máš nějaké nezapomenutelné zážitky nebo historky z turnajů, které jsi organizoval?

Dnes už je těžké si představit dobu bez internetu a mobilů, v takové době jsem třeba organizoval uzavřený velmistrovský turnaj a chyběli mi den před turnajem 2 velmistři. Prolistoval jsem časopisy a zjistil, že někde v Německu by se měl hrát nějaký velmistrovský turnaj, tak kolega dostal za úkol vzít auto, najít ten turnaj a přesvědčit dva velmistry, že nejlepší, co mohou udělat, je sbalit kufry a nechat se odvézt kamsi na konec světa do Starého Města. A skutečně přivezl GM Gleka a GM Gipslise a turnaj byl zachráněn.

Jaký byl tvůj první šachový oddíl a jaké máš vzpomínky na své začátky v něm?

Začal jsem hrát v TJ Jiskra Staré Město a bylo to skvělé v kroužku Tondy Horsáka a později u pana Hory. Měli jsme štěstí, že lidi okolo nás bavilo hrát šachy, a tak jsme jezdili po turnajích. Typické pro tu dobu bylo třeba, že v pátek večer jsme se sešli v klubu. Není někde zítra nějaký blicák? Je, ale až v Tachově (450 km autem). Fajn, tak sedneme do auta a jedem! Ale mně nefunguje spojka! To nevadí, dáš tam jedničku a rozjedeš se na startér, pak už to dáš s meziplynem. A ráno jsme blicali v Tachově.

Pamatuješ si na svůj první šachový turnaj?

To už je tak dávno… Nejspíše nějaký blicák typu okresního přeboru a něco jako předposlední místo…

Kdo byl nejlepší hráč, kterého jsi kdy porazil, a jaký byl tvůj pocit po této výhře?

Celkem rád vzpomínám na divokou partii s velmistrem Kuprejčikem v Trnavě 1990. První výhra s velmistrem, neskutečná euforie, IM norma.

Jaká je tvoje nejoblíbenější partie, kterou jsi sehrál? Co z ní dělá tvou favoritku?

Nejraději mám remízu s velmistrem Miladinovičem v Imperii 2003, která ukazuje, že i hráči přes 2600 jsou jen lidé. Tam jsem jako bílý stál na prohru už v šestém tahu, okolo dvacátého motory ukazují -5, ale ani taková partie se sama nevyhraje. Soupeře jsem začal přehrávat a před časovou tísní jsem přemítal, zda mám opakovat tahy nebo zkusit hrát na výhru.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Především bych chtěl obnovit tradici FIDE Openu Staré Město, aby k nám lidé zase rádi jezdili a cítili se tu dobře. A hlavně bych chtěl ještě chvilku šachy hrát, hrozně mě to baví.