Lámání 7.díl
29.10.2024 04:22 | HistoriePokud se bavíme o lámání, tak nesmí chybět Bobby Fischer. Byl to Bobby, který proslul výrokem: "nejraději lámu soupeřovo já".
Bobby Fischer byl znám jako naprostý gentleman, když hrál partii. Tak trochu se mylně předpokládalo - když Bobby tak usiloval mít co nejlepší podmínky u partie - že nějakým způsobem rušil soupeře. To ale není pravda, respektive opak je pravdou. Za šachovnicí byl Bobby naprostým gentlemanem.
Nicméně to ale neznamenalo, že by Bobby Fischer soupeře nějak šetřil. Naopak. Hrál v podstatě každou partii na výhru a to (v podstatě) do holých králů. S Bobbym nešlo rychle remízovat, remízy nesnášel. Chtěl využít každou šanci a byl ochoten jakkoliv dlouho hrát partii.
Toto byl jeho typový rys. Tímto maniakálním úsilím a snahou "vyhrát za každou cenu", dělalo z Fischera velmi nepříjemného soupeře. Pro mnohé silné velmistry bylo divné, že Fischer usiloval o výhru i tehdy, když mu remíza stačila k prvnímu místu, nebo k výhře v zápasu. Ale Bobby svojí urputností, až "maniakálností" všechno hrál do konce.
A to bylo lámání soupeře. Není divu, že jak Tajmanov, tak i Larsen skončili v nemocnici. Bobby je přímo zlomil. Bylo jasné, že "každou" pozici bude hrát na výhru. Byl ochoten riskovat a klidně i jít za hranu rizika. Známé jsou jeho "slavné" výlety dámou v partiích s Gligoričem a Larsenem. Nebo "šílené" odmítnutí opakování tahů s Matulovičem, kde Bobby úmyslně šel do "při prohrané" pozice, ale hrálo se dále. Nakonec (po remíze) odcházel od partie nespokojený ... Bobby Fischer.
Fischer dost hráčů nalomil, aniž by partie začala. Více hráčů potvrdilo, že měli z partie úzkost, až strach čelit velkému Američanovi, který tam bude sedět libovolně dlouho. Známá je historka, jak Bobby hrál s jedním starším mistrem do holých králů. Dokonce i tam (ze setrvačnosti :-) ) udělal tah králem. Když partii podepisovali, Bobby se zeptal, zda to nepůjdou analyzovat. Fyzicky i psychicky "zdevastovaný" mistr mu odvětil, "jen to ne, má ženu a děti..."
Ale někdy kosa narazila na kámen. A to jsou hlavně dvě památné partie. Jednak v roce 1970, kdy Bobby prohrál s Borisem Spasským. A pak v roce 1971 v zápase s Tigranem Petrosjanem, kdy prohrál Bobby 2. partii, kterou Petrosjan zahrál geniálně. V obou partiích to Bobby "tak trochu přepísknul", ale to k jeho stylu patřilo, těch výher bylo strašně moc.
Nicméně to ale neznamenalo, že by Bobby Fischer soupeře nějak šetřil. Naopak. Hrál v podstatě každou partii na výhru a to (v podstatě) do holých králů. S Bobbym nešlo rychle remízovat, remízy nesnášel. Chtěl využít každou šanci a byl ochoten jakkoliv dlouho hrát partii.
Toto byl jeho typový rys. Tímto maniakálním úsilím a snahou "vyhrát za každou cenu", dělalo z Fischera velmi nepříjemného soupeře. Pro mnohé silné velmistry bylo divné, že Fischer usiloval o výhru i tehdy, když mu remíza stačila k prvnímu místu, nebo k výhře v zápasu. Ale Bobby svojí urputností, až "maniakálností" všechno hrál do konce.
A to bylo lámání soupeře. Není divu, že jak Tajmanov, tak i Larsen skončili v nemocnici. Bobby je přímo zlomil. Bylo jasné, že "každou" pozici bude hrát na výhru. Byl ochoten riskovat a klidně i jít za hranu rizika. Známé jsou jeho "slavné" výlety dámou v partiích s Gligoričem a Larsenem. Nebo "šílené" odmítnutí opakování tahů s Matulovičem, kde Bobby úmyslně šel do "při prohrané" pozice, ale hrálo se dále. Nakonec (po remíze) odcházel od partie nespokojený ... Bobby Fischer.
Fischer dost hráčů nalomil, aniž by partie začala. Více hráčů potvrdilo, že měli z partie úzkost, až strach čelit velkému Američanovi, který tam bude sedět libovolně dlouho. Známá je historka, jak Bobby hrál s jedním starším mistrem do holých králů. Dokonce i tam (ze setrvačnosti :-) ) udělal tah králem. Když partii podepisovali, Bobby se zeptal, zda to nepůjdou analyzovat. Fyzicky i psychicky "zdevastovaný" mistr mu odvětil, "jen to ne, má ženu a děti..."
Ale někdy kosa narazila na kámen. A to jsou hlavně dvě památné partie. Jednak v roce 1970, kdy Bobby prohrál s Borisem Spasským. A pak v roce 1971 v zápase s Tigranem Petrosjanem, kdy prohrál Bobby 2. partii, kterou Petrosjan zahrál geniálně. V obou partiích to Bobby "tak trochu přepísknul", ale to k jeho stylu patřilo, těch výher bylo strašně moc.
Robert Cvek
Ti chodili zlámaní už na partii pane Cvek! :-)
Taimanov se radši hodil marod neb ho chtěli poslat na Sibiř. Sovětský velmistr přeci nemůže prohrát s Američanem 0:6. Zachránil ho Larsen stejnou prohrou, soudruzi pochopili, že Bobby bude asi z jiný planety.
Lámat se dá i jiný člověk než soupeř, třeba trenér. Kdo byl větší tvďák? Garik prohrával zápas s Korčným. Psychicky zhroucený volal Botvinnikovi. Maestro se zeptal: Jaký byl začátek mého zápasu s .... Následovala nabiflovaná odpověd. A jak ten zápas nakonec dopadl? Opět blesková a správná odpověď. Tolja přišel za Velkým Míšou a ukazoval mu svoji partii. Mě šprtání zahájení nebaví. Tak jsem se na to vybodnul a soupeře umlátil v koncovce.
Šestnáctiletý Bobby na turnaji v Curychu 1959:
https://www.chessgames.com/perl/chess.pl?tid=80179
V době kdy Karpov veřejně prohlašoval: Toto jestě není můj cyklus. Fischer už věděl a poslal matku, aby mu vyfotila jeho příštího soupeře v zápase o mistra světa. Spočítal si varianty (v tom byl vynikající), Porovnal svůj styl uvedený v článku se stylem Karpova (mimořádný obranář, optimální výsledek černými v zápase remíza). A k zápasu nenastoupil.