Šachová psychologie pro amatérského hráče

Když máte ambice hrát lepší šachy, pak trénujete, makáte na sobě a toužíte po zlepšení. Den po dni, krůček po krůčku a když přijde " Den D " pak nevěřícně zíráte na to, jak jste si pohřbili tak jednoduchou pozici a opět vás porazil váš největší soupeř - Vy ! 

Zažil jsem to snad tisíckrát, i když jsem si to nikdy nepřipouštěl. Před turnajem si dáte ambiciózní cíl, hrajete proti papírově slabšímu hráči a nastavíte se do stavu jasného favorita a vítěze partie! Po porážce vstáváte k další partii s krvavým pohledem raněného dravce, který si nepřipouští nic jiného, než vítězství. Hrajete remízovou pozici a proti vám sedí papírově slabší hráč? Začnete riskovat, lámat pozici a nakonec zjistíte, že soupeř získal další lehký bod?!

Do hlavy čověk nevidí, ale za to jak se nastavíte, za to si můžeme sami. Jít k partii s tím, že proti nám hraje velmistr a proto nemáme šanci, je nejlepší cesta, jak partií prohrát dříve, než doopravdy začne. Sednout si k partii s tím, že náš soupeř má o pár stovek menší elo a že to dneska bude pohodička, je nejkratší cesta k dlouhé a bezesné noci, kde si budeme vyčítat, proč ještě hrajeme šachy?! Ano, to znám! Bolí to a přeci nemusí....

„Jen blázen dělá stejnou chybu dvakrát.“ —  Napoleon Bonaparte

Odborníci, mezi které se samozřejmě já neřadím doporučují tyto tři lehké rady, které mohou pomáhat nám porážet sám sebe. Je důležité mít správně nastavenou hlavu, tedy slovo hlava zní ne šachově. Možná bych měl říci, že to jsou rady, které nám můžou pomoci být lepším hráčem.

Odborníci nebo samozvaní odborníci, kteří často rozumí všemu a ničemu, přesto věří, že vše je v emocích! 

Emoce nám mohou dodávat  energii. Pozitivní emoce nám dodají nadšení a dobrý pocit. Ale negativní emoce budou fungovat jako blok, jako kámen, který nás táhne pod hladinu a do temných hlubin. 

Způsobí, že se budeme cítit ohroženě, nejistě, slabě a nedovolí nám se soustředit a zabrání nám podat ten nejlepší výkon. Nejhorší ze všeho jsou negativní emoce. Ta frustrace po porážce, ta vlna tsunami hněvu a lavina zlosti na celý okolní svět, sebou často odnese pryč co máme natrénováno a co umíme. Takovým typickým příkladem jsem byl já....

Jak bychom tedy měli ovládat své myšlenky a emoce před, během a po partií? Protože tohle je stejně důležité s tím,  jak umíme hrát šachy.

Každý z nás je jiný, na každého z nás můžou fungovat jiné triky a rady a proto budu rád, jestli v komentářích napíšete, co vám pomáhá a co na vás funguje. 

Rozdělme si to na tři části. Jak se naladit před partií, jak získávat pozitivní emoce během partie a samozřejmě jak být stále v tom správném nastavení po partii. 

1) Před partií 

Spoustu hráčům pomáhá dobře se naladit. Dobrý film, který máte rádi, vám může dát doping, který možná potřebujete. Pomáhá i databáze vašich nejlepších partií, kterou si začnete přehrávat před další partií. Pohled na to, jak drtíte titulované hráče, vám může dát odvahu. Vlastně tímto sami sebe přesvědčíte, že umíte hrát krásné šachy a uvěříte tomu, že dnes na to máte. Samozřejmě psal jsem o filmu, ale i taková pěkná procházka, pěkná písnička a třeba jen setkání s lidmi, které máte rádi, vám dá přesně to co potřebujete! 

2) Během partie

Je skvělé se pochválit za každou drobnost. Představte si, že jste si jenom vylepšili špatně stojící figurku. Soupeř stojí stále jasně lépe, máte méně času a cítíte, že partie nejde tím nejlepším směrem. Pochvalte se v duchu za to, jak jste si vylepšili například jezdce! Pochvalte se za to, že dokážete tak dlouho bojovat v tak těžké pozici! Nepřemýšlejte o ničem jiném, než o tom, že se dá vše ještě změnit! Stačí najít ten nejlepší tah! Hledejte nejlepší tah, nejtvrdší odpor a i v těch nejtěžších chvílích šachového boje mějte radost, třeba jen z toho, jak kladete soupeři těžké problémy a hlavně to ještě nevzdávejte! Dokud hlava bojuje, ještě se hraje! 

3) Po partii

Ať partie dopadne jakkoliv, je to jenom hra! Nic se ve světě zásadního nestane, když prohrajete.  Nemůžeme přeci vyhrát všechny partie. Přece i porážka je tím nejlepším lékem, který nás může vyléčit a díky ní můžeme být lepšími hráči. Můžeme být rádi za to, že nám soupeř ukáže, kde se máme zlepšit a na čem máme pracovat. Někomu pomůže si říct, že to byla těžká pozice. Že v takové pozici by se nevyznal ani David Navara, pak jak se v ní máme vyznat my sami? Prostě hoďte to za hlavu, protože už v tomto okamžiku si nastavujete hlavu na tu důležitější partii, která se bude hrát příště! 

A jak to máte vy? Co vám pomáhá? Jaké máte tipy na to, si užívat šachy  a netrápit se prohrami?