Lámání 4.díl

Nicméně druhý mistr světa se o to pokusil, když byl celých 27 let mistrem světa! Navíc v roce 1924 překvapivě vyhrál jeden z největších turnajů všech dob. Vůbec Emanuel Lasker byl pozoruhodnou postavou šachové historie. Hrál hodně na taktiku, dokázal lámat i velmi silné soupeře „zvláštní“ hrou, kde jakoby strategické principy přestaly platit. Hezky to šlo například vidět v jeho zápase s Tarraschem. Tarrasch už byl za zenitem, ale stále to byl vynikající hráč a nebezpečný praktik. Jenomže v zápase s Laskerem jakoby narážel do zdi. Lasker ho „takticky lámal“. Bylo to i psychické lámání. Protože Lasker s Tarraschem byli nesmiřitelní nepřátelé.

Jiné to bylo u třetího mistra světa. Zápas s Laskerem byl „formalitou“. Lasker původně chtěl vzdát titul bez boje, ale nakonec k zápasu nastoupil, ale nebyl na tom vůbec fyzicky ani psychicky dobře. Byla to také nejistá doba po první světové válce, která se na Laskerovi podepsala. To jeho soupeř Capablanca byl „v pohodě“. Na vrcholu fyzických a psychických sil svého velkého soupeře doslova zlomil a „donutil“ ho po 4 prohrách zápas vzdát. Nutno ale napsat, že kdyby byl Lasker v plné síle fyzické a psychické, byl to tvrdý boj. Capablanca by asi vyhrál, ale hodně by se nadřel a byl by to zřejmě velmi dlouhý zápas.

Ohledně lámání, fyzického a psychického byl další zápas o mistra světa mezi Capablancou a Aljechinem. Capablanca byl jasným favoritem, ale v zápase narazil doslova a do písmene do skály. Aljechin se na zápas skvěle připravil nejenom fyzicky, ale i psychicky. Capablancu (nesmírně) překvapila houževnatost, energie a odhodlání jeho soupeře. V zápase nebyl šachově horší, ale tlak soupeře nevydržel. Známá je historka, ke po výhře zjišťuje, že je zápas prohraný (!) Protože – Capa – nebyl schopen vyhrát svojí pozici, která byla technického rázu. Vyhrál až po hrubce soupeře už v remízové pozici.

Robert Cvek