Lámání 2.díl
10.10.2024 05:56 | HistorieÚvodem druhého dílu zopakuji stěžejní výrok prvního mistra světa: "šachy nejsou pro duševně slabé" a právě prvním mistrem světa začneme.
První zápas o mistra světa se hrál v roce 1886. Střetli se dva tehdejší nejlepší hráči W. Steinitz a J. Zukertort. Steinitz měl už 49 let a zdravotně na tom nebyl vůbec dobře. Zajímavé bylo, že ačkoliv by starší než soupeř, hájil tzv. novou školu, která byla založena na "principech strategie". Jeho soupeř J. Zukertort měl v době konání zápasu 43 let. Byl to typický představitel tehdejšího stylu, romantismu. Základním rysem byl nekompromisní útok na krále, nevadilo, když to bylo antipoziční. Obecně se slabší hráči bránili, silnější útočili (nehledě na pozici!) a platilo, že se obětovaný materiál "měl brát".
Jinak řečeno, Zukertort byl brilantní taktik. Sám si velmi věřil a byl přesvědčen, že "starého a nemocného" Steinitze porazí.
Začátek zápasu dal za pravdu Zukertortovi, který vedl po 5 partiích 4:1. Steinitz na tom nebyl zdravotně dobře a soupeř plně využíval svoji převahu nejenom na šachovnici. Ale... ale pak se ukázala obrovské nešachová síla Steinitze. Dal se do kupy a přestože musel dost fyzicky trpět, ukázal svoji obrovskou duševní sílu a začal soupeře přehrávat. Stav byl pak 4:4. Hrálo se na 10 vítězných partií.
Za vyrovnaného stavu se překvapivě začal duševně hroutit mladší Zukertort a bylo to o to překvapivější, že fyzicky se zdál na tom daleko lépe. Například vyučoval šerm. Nicméně lámaní v šachu je psychické a to Zukertort nevydržel. Steinitz přímo rostl, jak jeho soupeř klesal. Poslední partie zápasu jsou přímo tragické, jak byl Zukertort vyčerpán a zlomen. Nakonec zápas jasně prohrál 10:5 (!) Což je naprosto neuvěřitelné, když vedl 4:1.
Bylo ta to pro Zukertorta taková rána, že jeho výsledky šly dolů a zhruba dva roky po zápase zemřel. (Na wikipedii o něm píši, že měl tyto nemoci: revmatismus , ischemická choroba srdeční , problémy s ledvinami a arterioskleróza). Lámání na šachovnici někdy může otevřít "Pandořinu skříňku". A zde to bohužel takto pro Zukertorta bylo.
První mistr světa prokázal obrovskou duševní sílu v dalších dvou zápasech, když si za soupeře vybral velmi silného mistra Čigorina. A na to se podíváme příště.
Konec druhého dílu
Robert Cvek
Jinak řečeno, Zukertort byl brilantní taktik. Sám si velmi věřil a byl přesvědčen, že "starého a nemocného" Steinitze porazí.
Začátek zápasu dal za pravdu Zukertortovi, který vedl po 5 partiích 4:1. Steinitz na tom nebyl zdravotně dobře a soupeř plně využíval svoji převahu nejenom na šachovnici. Ale... ale pak se ukázala obrovské nešachová síla Steinitze. Dal se do kupy a přestože musel dost fyzicky trpět, ukázal svoji obrovskou duševní sílu a začal soupeře přehrávat. Stav byl pak 4:4. Hrálo se na 10 vítězných partií.
Za vyrovnaného stavu se překvapivě začal duševně hroutit mladší Zukertort a bylo to o to překvapivější, že fyzicky se zdál na tom daleko lépe. Například vyučoval šerm. Nicméně lámaní v šachu je psychické a to Zukertort nevydržel. Steinitz přímo rostl, jak jeho soupeř klesal. Poslední partie zápasu jsou přímo tragické, jak byl Zukertort vyčerpán a zlomen. Nakonec zápas jasně prohrál 10:5 (!) Což je naprosto neuvěřitelné, když vedl 4:1.
Bylo ta to pro Zukertorta taková rána, že jeho výsledky šly dolů a zhruba dva roky po zápase zemřel. (Na wikipedii o něm píši, že měl tyto nemoci: revmatismus , ischemická choroba srdeční , problémy s ledvinami a arterioskleróza). Lámání na šachovnici někdy může otevřít "Pandořinu skříňku". A zde to bohužel takto pro Zukertorta bylo.
První mistr světa prokázal obrovskou duševní sílu v dalších dvou zápasech, když si za soupeře vybral velmi silného mistra Čigorina. A na to se podíváme příště.
Konec druhého dílu
Robert Cvek
