Když šachová krása přichází ve dvou tazích

Proč vůbec řešit úlohy, ve kterých má bílý dát mat druhým tahem? Vždyť to se v praktické partii skoro nestane! Jenže právě v tom je jejich krása – dvojtažka není o tom, co se děje na turnaji v sobotu v kulturáku, ale o tom, co se děje v hlavě. A někdy i v srdci.

Tady je několik důvodů, proč by měl každý šachista sem tam zabrousit do světa dvojtažek:

Učí přesnosti. V reálné partii bývá chaos, ale dvojtažka je jako chirurgická operace – jeden tah špatně, a celé řešení je pryč.

Rozvíjí fantazii. I když hrajete pragmaticky jako Caruana, trochu Talovské magie vám neuškodí.

Trénuje schopnost hledat skrytá řešení. V šachu často nevede k cíli nejviditelnější tah, ale ten nečekaný – přesně jako v těchto úlohách.

Zklidňuje mysl. Nehoníte soupeře ani čas, jen tiše přemýšlíte. Je to skoro jako šachová meditace.

A je to zábava. Protože když najdete správný první tah, který vypadá jako nevinné přešlápnutí, ale ve skutečnosti je to geniální past... ten pocit je k nezaplacení.

Vždy BNT 

Diagram 1:

„Řešení je tak jednoduché, až se zdá podezřelé. Přesně ten typ úlohy, kde nejdřív třikrát zpochybníte vlastní inteligenci – a pak si připadáte jako génius.“

Diagram 2:

„Tady je to jako v manželství – stačí jeden chybný krok a všechno se zhroutí. Ale když víte, co děláte, skončí to krásně rychle.“

Diagram 3:

„Na první pohled se neděje nic. Ale ve skutečnosti už tiká bomba. A když bouchne, je konec za dva.“ 

Diagram 4:

„Tahle pozice je jako dobrý vtip – pointa přijde nečekaně a hned napodruhé je ještě lepší.“

Diagram 5:

„Tenhle mat se nesnaží být silný. Tenhle mat chce být krásný. A taky trochu drzý.“

 a mám pro vás ještě dalších 5 krásných diagramů...