Narodil jsem se v Jeseníku, s rodiči v první třídě se odstěhoval do Luhačovic a každé prázdniny jezdíval za dědou do Jeseníku. Lipová Lázně - Bobrovník - dědova chata. Když jdete spát, slyšíte jen potůček. Když vstáváte budí vás vítr ve stromech. Zažil jsem tady krásné zážitky a jeden z nich byl i můj první šachový turnaj.
Šachy jsem hrával s tátou, ale nebavilo ho se mnou prohrávat. S dědou jsme hrávali vždy o nejlepšího hráče naší rodiny. Byly to krásné partie. Děda dokázal hrát stejnou figurkou v zahájení i šestkrát po sobě a neuměl dát mat ani věžkou. Když mě porazil, pak vždy volal na babičku. " Babičko, pojď se podívat! Jak jsem vyhrál!" Možná jsem jako dítě i plakal. Babička mě utěšovala a já měl v sobě tolik víry, že dědu budu jednou porážet a že mu to vrátím.
Jednou jsme jeli do Jeseníku na nákupy. Děda vytáhl po týdnu svého "Trabanta" , nastartoval a tím zvukem a dýmem vyhnal všechny ptáky ze stromů. Cestou mi říkal, že kdyby neměl zataženou ruční brzdu, tak to auto i poletí. Na náměstí byl snad obchod s knihami pana Hastíka a na něm pozvánka na šachový turnaj!
Vzpomínám si, že jsem neznal notaci, neuměl zahájení, ale věděl že ten turnaj vyhraji a ukáži dědovi, že umím hrát šachy. Děda mi koupil mojí první šachovou knížku a den před turnajem jsem objevil Ameriku. Dočetl jsem se, že se musí bojovat o centrum. Než jsem pochopil co to je centrum byla první partie a bylo to rychlé. Moc jsem si nezahrál a můj soupeř taky ne. Nevadí, příští partii vyhraji.
Ten večer už jsem pochopil, že figurky táhnou v zahájení jen jednou a hltal další kapitolu. V pátém kole, někde na konci hracího sálu jsem konečně vyhrál! To byl pocit! Děda byl šťastný a já věděl, že budu Mistrem světa!
Tři body nestačily nakonec na první místo v turnaji. Ale nebyl jsem ani poslední! Příští prázdniny jsem volával na babičku už já! Babičko, pojď se podívat, dědu jsem zase porazil! To byl mat!
Můj první šachový turnaj byl krásný. Vím, že na něj nikdy nezapomenu a ve vzpomínkách děkuji dědovi a babičce za to, že jsem u nich mohl prožívat své dětské sny.
Oddílový přebor TJ Praga, 4.skupina, 1984. Zkomplikoval jsem si život remízou a pak i prohrou s jedním z favoritů, ale pak už jsem jen vyhrával a nakonec to na 1.místo stačilo. Vlastně jsem ještě jako neregistrovaný hrál jako náhradník nějaký přeebor škol v červnu 1981, udělal jsem tam snad 5/13 a párkát dostal po "čuni" od dětí i o 6 let mladších...
Bingo, tak holky jsme očumovali v Lipsku!
"V letech 1973-1977 Jaroslav Pelikán vedl kroužek mládeže při Městském kulturním a společenském středisku. První zpráva pochází z půli roku 1974 a vztahuje se k předchozímu (asi školnímu) roku. Hráči se zúčastňovali soutěží, hráli v LIPSKU i v Zaječicích."
Děkuji historiku Fialovi. Po urputném a nekonečném prokousávání:
http://sachyceskybrod.cz/historie.htm
se mi podařilo nalézt stěžejní větu "Hráči se zúčastňovali soutěží, hráli v LIPSKU..." a lokalizovat "místo činu."
07.05.2021 23:29 | českobroďan
Napsal jsem panu Fialovi email. V něm se mimo jiné zmiňuji o Sjezdu středočeských šachistů (r.1973) konaném v Českém Brodu. Vlastním několik unikátních fotografií, např. skupinové foto účastníků s podpisy "celebrit" (Neckář, Lanč, Vrabec, Hausner...). Pokud váš historik, pan Fiala, projeví zájem o bližší podrobnosti, může mě kdykoliv kontaktovat.
ciki333 - byl byste, prosím, tak laskavý a ozval byste se na e-mail uvedený zde? http://sachyceskybrod.cz/historie.htm náš historik by určitě rád tuto příhodu i případně vaše další vzpomínky související s Českým Brodem zapracoval do historie. Moc děkujeme.
Můj první mezinárodní turnaj.
Bylo mi sladkých 14 let a v žákovské kategorii města Stará Boleslav jsem neměl adekvátní konkurenci. Můj trenér – Jan Kišari – toho času hráč extraligového Slavoje (bez záruky) Český Brod zajistil, abych se mohl zúčastnit přátelského utkání v šachu českobrodských juniorů s vrstevníky v bývalém východním Německu. Šéfem výpravy byl skvělý pan Pelikán, renomovaný trenér. Po strastiplné cestě vlakem z Hlavního nádraží jsme dorazili do Drážďan (opět bez záruky), naší cílové destinace. Ubytovali nás v jakémsi kempu na periferii města. Kromě nás se to tam hemžilo samými pěknými děvčaty; tu volejbalistky, házenkářky…atd.
Blížila se půlnoc, když nás František Vršovský (spoluhráč) zavolal, abychon se na něco šli podívat. Franta s očima otevřenýma dokořán hleděl okénkem v suterénu budovy, jenž tvořila dominatu areálu, dolů do sklepních prostor. Ukázalo se, že ty skrývají dámské sprchy. Mezi chlapci nastal boj o dobré pozorovací místa u okénka. Dobře vyvinutá děvčata se, jak bylo tehdy zvykem, zarostlými klíny… Pastva pro oči pubertálních kluků…Nezvyklého reje si povšiml asistent trenéra Pelikána, jehož jméno jsem bohužel po tolika letech zapomněl, přistoupil k nám a pravil: “koukám, že očumujete holky, dobytkové. Koukejte mazat na kutě! Je za deset minut dvanáct a zítra nás čeká důležitý zápas. Odvětil jsem: “Díky za informaci o čase, soudruhu trenére, aspoň si srovnám hodinky.” Načež mi vrazil facku, až se mi protočily panenky a ukápla slzička.
PS. Jak dopadl zápas s dorostem NDR si bohužel již nevzpomínám.
Pěkné komentáře z Facebooku...děkuji za ně
Ondra Čížek - Prebor zakladnich skol. Poprve jsem videl sachove hodiny. Kdyz mi je cestou na turnaj popisovali nechapal jsem, co se mysli “spadnutim praporku” a jak tam ten praporek daji zpatky.
Jan Kavalír - v Boskovicích jeden nadšenec Pavel Hubený z malého turnájku udělal velký turnaj, díky jeho sponzorským darům pro první ceny, kam jezdili i GM...premieru jsem měl před dvaceti lety, bylo mi 12, mně zase spoluhráči z Knínic museli vysvětlovat v mezikolech, že tady nejsme v hospodě na treninku a nemůžu komentovat tahy soupeřů, zvlášť ve stylu: "a! takhle si to ten filuta naméšlí!" "memento, vemem to, nevemem to, vemem to!".
Ricky - Bylo mi asi 7 let a byl jsem predposledni. Nejvic me stvalo, ze posledni dostal cenu utechy a ja nic
Můj první "větší" turnaj bylo Hutnické derby v Karviné. Někdy v roce, 1981 nebo 2? Už nevím. Marián Sabol tam slavně vyhrál. Mistr Jankovec v oblacích cigaretového dýmu nabízel remízy ve 12. tahu. Luboš Zimniok řezal už tehdy nemilosrdně své soupeře s fantazií a kreativitou. Bylo to fajn.
taky pamatuji ... někdy kolem roku 1975 - Poděbrady, výsledek nepodstatný, ale MOC jsem záviděl bojujícím o přední místa, protože prvních cca. 5 stolů mělo šachové hodiny !!!! musely být odněkud půjčené, protože při našich pravidelných pátečních lekcích žádné nebyly ...... pěkně dřevní doby, co ?? :-)) první šachovou partii s hodinami jsem si zahrál až rok, to už jsme hráli žákovskou nejnižší soutěž ...
0,5 bodu z 9
To vím přesně. Když nepočítám v klubovně (včetně okresu pion.sport.ligy), tak jsem jeli natěšení na krajské kolo pionýrské sport. ligy do Chomutova (1977 listopad). Skončili jsme jako krajské město, jako tým, poslední a já udělal celý půlbod z devíti partií. Poslední dvě kola jsem chtěl v neděli fakt vyhrát, ale nechal jsem si dát vidle v koncovce VxJ. A pak dostal klasický dušák v miniaturce Dg5xg2xe4-Jf3mat. Bych ho nedostal, ani jsem si nevšiml, že po 2.....Jc6-d4 mohu brát na Jxe5. Ale soupeř mne "čestně"
upozornil, že přehlédl pěšce a já se divil kde a on na něj ještě ukázal.
Ale, jo, začali jsme v klubu v září 77 (trenér Zdeněk Mittelbach, dodnes trénuje mládež v Chlumci u ÚL, udělal větší nábor) a pak během tři let jsme byli nejlepší na území současného kraje, druzí za Libercem. A v dorostu už byl i ten Liberec za námi a dokonce čtvrtí v seriálu VC ČSSR dorostu.