Jak vidím dnes soudní spor s ŠSCR?

To co se stalo před soudním jednáním

Jiskření mezi ŠSCR a RP šachy, jsem spíš viděl více jako osobní spor mezi mnou a Martinem Petrem. Od emailů, kde mi vyhrožoval Martin Petr soudním sporem, po v mých očích legendární projev pana Bednaříka, kdy snad omámen očekávaným volebním vítězstvím o mě veřejně šířil lži na volební konferenci a ještě si to nechal delegáty šachové konference schválit, až po skoro roční disciplinární řízení se mnou, které snad ještě ani nezačalo a skončí, jestli jednou začne jako veškeré snahy Martina Petra dalším marným pokusem  mě nějak umlčet, mě bylo jasné, že soudní spor je nevyhnutelný. Už po poslední dohodě, nám právník ŠSCR říkal, že se stejně potkáme u soudu. 

Co se mělo stát, se začalo přibližovat předžalobní výzvou, kterou jsme odmítli. Požadavek na smazání stovek komentářů, které byly z 99% naprosto v pořádku prostě nešlo. Člověk se nemá před nikým povyšovat, ale i před nikým ponižovat. Smazat takovou lavinu komentářů, by z nás mohlo udělat nevolníky, kdy kdykoliv nám přijde podobný seznam , pak budeme plni diktát jiných lidí. Svobodu si cením opravdu hodně , mnohem víc než si lidé, co psali tuto předžalobní výzvu uměli představit. 

Trestní oznámení

První pokus byl podání trestního oznámení na RP šachy a na mě. Hned ze začátku bylo jasné, že trestní oznámení na RP šachy je úlet mimo tři galaxie. Přesto člověka zamrazí, když musí podávat vysvětení policii. No, nebudu to protahovat, získáváme první bod a trestní oznámení bylo zamítnuto. Tím samozřejmě celý příběh nekončí, jen začíná. 

Žaloba

Žaloba opět na RP šachy a na Petra Koutného měla více jak 120 stran. Požadavek zaplatit 2x 250 000 Kč a hlavně požadavek zakázat nám do budoucna psát jakkoliv o těchto lidech, o kterých budu psát, byl pro mě signálem, že máme šanci uspět. Žalobu podával ŠSCR, to jsem viděl jako pojištění nákladů a pak Martin Petr, Rostislav Svoboda, Josef Bednařík, Lenka Kusová, Zdeněk Fiala. 

Tady výborně pomohl Láďa ( třetí člen spolku rpšachy), kdy našel v našich očích eso. Náš právník neměl jméno jako měla právní kancelář, která zastupovala ŠSCR a tyto lidi. Nikdy neřešil podobný spor. Přesto v ten okamžik jsme byli jediným jejím případem a my věděli, že dá do toho všechno. Před soudem náš zástupce několikrát navštívil soud, podíval se do spisu, viděl poznámky soudkyně a dalo se očekávat, na co se bude soudce ptát, čemu věří a čemu nevěří. 

Už od začátku nám řekla, že žaloba na RP šachy nemůže projít. Že požadavek na zaplacení 2x250 000 Kč je vysoce nepravděpodobný, protože protistrana neprokázala žádnou škodu a hlavně, po poslední úpravě žaloby, byl požadavek na smazání jen cca 12 komentářů. Takže i předžalobní výzva nekorespondovala s žalobou. Přesto nám řekla, že žaloba je vedena na Petra Koutného a o to se začalo hrát. Samozřejmě, nikdo nikdy neví, jak dopadne soud a ani náš právník nám neslíbil výsledek. Ale my věděli, že máme v ten okamžik šanci uspět a máme právníka, který chce uspět. 

Taktika před soudem

Den před soudem jsme se všichni potkali a dali si v našem plánu několik záchranných bodů. Prostě, když budeme cítit, že prohráváme, budeme ustupovat do připravených obranných pozic. Na začátek jsme chtěli rozdělit žalobce tak, že se zbavíme v našich očích nejslabších žalujících. Prostě těch, kde jsme věřili, že nemají žádnou šanci. Bednaříka a Kůsovou se Svobodou a Fialou jsme byli připraveni utnout hned první den. Na Bednaříka jsem za pomluvu podal trestní oznámení, paní Kůsová byla na Olympiádě bez předchozích zkušeností, pan Fiala ani nepřijel a pan Svoboda nebyl v žalobě moc aktivní. Kdyby to šlo, chtěli jsme se soudit jen s ŠSCR a panem Martinem Petrem. 

Bylo nám jasné, že se to nemusí podařit. Proto druhý zákop byla připravena omluva a smazání komentářů. Byli jsme připraveni nabídnout nabídku, kterou kdyby odmítli před soudkyní, ukázali by, že jim jde jen o peníze. Třetí zákop byl návrh na domluvení třetí osoby, která by se nás mohla pokusit usmířit a poslední zákop bylo navržení svědků z řad velmistrů a lidí, co potvrdí spoustu našich tvrzení. Kdyby to vše selhalo, pak cokoliv co nebude znamenat finanční povinnost bereme, když dostaneme povinnost platit těmto lidem, na místě se odvoláváme. Odhadem dle naší právníčky, se první den dostaneme maximálně k zahájení soudního řízení. 

Soud

Autem naberu Roberta, zaparkujeme u soudu a bez podání rukou a pozdravu míjíme naše žalobce. Já osobně tyto lidi nikdy v životě nepozdravím a nepodám jim ruku, ale to se dá i pochopit. Začíná soud. 

První překvapení

Paní soudkyně se ptá Martina Petra, jestli stále píšeme kriticky o žalobcích. Poslechl jsem si pěkný proslov o tom, jak jsme nepoučitelní a že stále a stále píšeme  a píšeme. V tom okažimu přišel první šok. Paní soudkyně řekla žalobcům, že jsou ve veřejných funkcích a že musí snést vyšší míru kritiky. Že slova jako " mafián ", "tunel", podvod atd jsou bohužel dnes normou. Přidala, že požadavek žalobců na zakázání nám psát o ŠSCR a těchto lidech je protizákonný a nemůže nikdy uspět. Řekla, že žalobci neprokázali vzniklou škodu a proto nedostanou ani korunu, kterou po nás chtěli. V jejich očích před zahájením soudního řízení řekla, že úspěch bude pro ně naše omluva a smazání některých komentářů. 

Na ten okamžik nezapomenu. Od této chvíle ( a to trval soud možná 15 minut) bylo jasné, že jsme vyhráli. Žalobci v tom okamžiku byli jak opaření. Jejich sebedůvěra, úsměv a hrdost najednou byla zbořena a to hra ještě ani nezačala. V ten okamžik mi zašeptal náš právník slovo " Omluva? " já kývnul a v tom okamžiku, kdy žalobci vydýchávali novou skutečnost,  nabídla naše právníčka omluvu a smazání pár komentářů . Byla to nabídka, kterou jsem viděl a dnes vidím jako rána z milosti. Soudkyně jim řekla, že maximum je omluva a smazání pár komentářů a my jim to nabídneme s cílem ještě dnes vše skončit. 

Druhé překvapení

Žalobci si berou čas na poradu. Nejvíc s návrhem údajně nesouhlasil pan Bednařík a paní Kůsová. My si na druhé straně chodby užívali pocit vítězství. Díval jsem se na ty lidi, kteří na mě podali trestní oznámení, soudní žalobu, disciplinárku a chtěli po mé rodině 250 000Kč, jak se jim bortí vše, proč se začali soudit. Vzpomněl jsem si na Bobbyho Fischera, který miloval okamžiky, kdy soupeř pochopil, že je partie prohraná, ale ještě se nechce vzdát. 

Třetí překvapení

Nabídku odmítli s tím, že se musíme jmenovitě omluvit panu Bednaříkovi a paní Kůsové. Náš právník řekl, že jiná nabídka od nás nebude. Buď jí budou akceptovat, nebo ať soudkyně zahájí soudní řízení. Nastala druhá porada a po ní byla naše nabídka přijata. Omluvit se za pár komentářů jsem bral jako povinnost, protože některé byly za hranou. Smazat některé komentáře bylo správné a udělali bychom to i tak. Dohoda byla podepsána a soud skončil dříve než vůbec začal. 

Jak to vidím dnes?

Vidím to osobně jako naší výhru a neprohru ŠSCR. Beru to i jako zkušenost k nezaplacení. Osobně nechci dnes měnit šachy v podání ŠSCR k lepšímu. Soustředíme se na naše aktivity a naše sny a ŠSCR, který není mým svazem nebudeme skoro vůbec řešit. V mém životě to je nedůležitá organizace, která se soudila s RPšachy a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Přesto končíme se sponzorováním šachových akcí u nás. Radši podpoříme například " Onkologii ", ( nebo Člověk v tísni)  nebo lidi, co opravdu potřebují podporu a pomoc. V maximální možné míře budeme ignorovat všechny konkurzy, všechny turnaje, které budou pořádat lidé z VV a nebudeme lobbovat ani za reprezentanty, seniory, žáky, soutěže a nebudeme se snažit o zlepšení šachového dění u nás. 

Vlastně je mi i těchto lidí líto. Řídí organizaci, která většinu našeho národa nezajímá. Mají mizerné platy a finanční roční obrat této organizace je na úrovni průměrného autoservisu. Jsou bytostně závislí na státních penězích, které budou krácené a bude jich méně a méně a nakonec mají méně šachistů, než dnes máme fanoušků. A do toho všeho, ještě se s námi musí soudit a musí zažít zážitky, na které dlouho nezapomenou.  

Budeme se snažit dělat to, v čem jsme dobří. Budeme budovat naší komunitu našich fanoušků. Budeme pro ně připravovat akce, přenosy, turnaje, knížky, tréninky a budeme si užívat každý den s nimi. To je náš svět, který máme rádi a kde chceme žít. 

A já věřím, že to co se stalo, mělo svůj význam a změní to fungování RPšachy, jak nikdy nic jiného před tím. Že jdeme správnou cestou se ukázalo už za pár dní.

Máme rekordní návstěvy na Youtube. Rekordní přihlášky na MČR Amatérů. Rekordní tržby na e-shopu. Vyprodali jsme knihu Davida Holemáře. Zahájili spolupráci s velkoobchody. Knížka Roberta Cveka, která ještě není napsána, když budeme chtít, je už dnes u nás vyprodána. Máme rozjednané zajímavé sponzorské dary. Míříme do anglicky mluvících zemí a to je jen začátek. 

Mám takový pocit, že od toho dne, kdy jsme odešli s krásnými pocity od soudu, máme novou energii a chuť jít tou naší cestou s našimi fanoušky a kamarády co nejdál, co to půjde. 

PK