Artur Jusupov

A i když už dávno nesedává v čele světových žebříčků, jeho vliv na šachy je dnes možná ještě větší než dřív. GM Artur Jusupov se stal Trenérem měsíce Chess.com – a s tímto oceněním se vrací do středu pozornosti jako legenda, která dál inspiruje.

Jeho kurzy The Fundamentals 1 a The Fundamentals 2, publikované na platformě Chessable, patří mezi nejoblíbenější výukové materiály pro šachisty všech úrovní. Nyní se dočkaly videoverze, ve které Jusupov sám přibližuje své šachové myšlení – tiše, trpělivě a s typickým nadhledem. A právě u této příležitosti jsme se s ním ohlédli za jeho šachovou cestou – od prvního tahu až k životnímu poslání trenéra.

„Bylo mi šest let, když mě šachy naučil táta. A byla to láska na první pohled,“ vzpomíná s úsměvem. První výraznou vzpomínku má spojenou s knihou – začátečnickou příručkou od mezinárodního mistra Vasilije Panova. „Od té chvíle mě šachy úplně pohltily.“

Už v šesti a půl začal docházet do šachového kroužku v Paláci pionýrů v Moskvě, kde se ho ujali první trenéři. Brzy se ale jeho vývoj dostal do rukou skutečných mistrů. „V raných školních letech mě trénoval mistr Michail Judovič mladší. A v roce 1972 jsem začal pracovat s Markem Dvoreckým, který se stal mým hlavním trenérem. Vděčím mu za většinu svých úspěchů.“

A právě od Dvoreckého se naučil to nejcennější – jak na sobě pracovat. „To byla klíčová lekce. A v roce 1974 mě navíc přijal sám Botvinnik do své slavné šachové školy. Jeho příklad mě hluboce inspiroval.“

Jusupov sám sehrál stovky špičkových partií, ale za tu vůbec nejpovedenější považuje duel s Andrejem Sokolovem z mistrovství SSSR 1988. „Všechno v ní zapadalo. Ta partie mi dodnes připadá jako moje nejlepší práce.“

Dnes však vyniká především jako trenér – a jeho přístup je stejně systematický jako lidský. „Používám stejný přístup jako Dvoreckij: vybavit hráče všemi potřebnými nástroji, pomoci jim pochopit vlastní slabiny a zlepšit rozhodování.“ Za hlavní zásadu považuje respekt k žákovi. „Student je ten, kdo sedí u partie a rozhoduje. Já jsem tu, abych ho podpořil. On je hvězda, já jsem pomocník.“

S mladšími studenty se zaměřuje na základy, s mezinárodními mistry a velmistry pak na výjimky. Ač se to nezdá, nejtěžší je podle něj naučit ty nejjednodušší věci. „Například opozice. Většina žáků si myslí, že to už dávno umí – a přestane poslouchat. A právě tam začínají chyby.“

Největší poučení podle něj nepřichází z výher, ale z proher. „Sám jsem se nejvíc naučil z vlastních neúspěchů. Každému radím: analyzujte své partie, hledejte chyby, pochopte, proč jste je udělali, a příště se rozhodujte lépe. Pak už nejste poraženým, ale někým, kdo roste.“

I když dnes předává své zkušenosti často online, pořád věří v sílu osobního kontaktu. „Při osobních lekcích nebo turnajích vidíte, jak se žák chová v reálné situaci. Jak zvládá stres, jak přemýšlí, co ho vyvádí z míry. To online výuka neodhalí.“

Jeho oblíbenou výukovou partií je střetnutí Armin Hellinger – Christian Mischke z roku 1999, které použil i ve své knize i kurzu Fundamentals 1. A pokud má zjistit, jak student přemýšlí, dává mu víc než jednu úlohu. „Jedna nestačí. Musíte zkusit víc hádanek, abyste pochopili způsob myšlení.“

Z internetu si nejvíce cení možnosti sledovat živé partie špičkových velmistrů. „Ale prosím vás – vypněte si engine. Sledujte, co dělají hráči, ne co říká stroj.“

A která kniha by podle něj neměla chybět v knihovně žádného šachisty? „Pravidla FIDE. Každý by měl znát pravidla a turnajový řád. To je základ.“

---

Artur Jusupov není trenér, který okouzluje efektními frázemi nebo marketingem. Je to šachový myslitel, systematický průvodce, který ví, že cesta vede trpělivostí, strukturou a hlubokým porozuměním. Ať už učí dítě, velmistra nebo začátečníka, vždy zůstává věrný své filozofii: respektovat hru, respektovat žáka a nikdy se nepřestat učit.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tento článek mě motivoval k zamyšlení. V těchto dnech trénuji tři kluky, celkem tři hodiny denně a pořád přemýšlím, jak to dělat lépe a jinak. Osobně rád čtu příběhy úspěšných trenérů. Zajímá mě, čemu věří a jak trénují. Je to vždy inspirace.

PK