Jak to dopadlo, když Magnus Carlsen zahrál první tah a4?

Jenže Magnus to vážně myslel.

Vašek Finěk, český supertalent, dělal přesně to, co od něj všichni čekali – hrál klidně, odvážně, jednoduše dobře. Střelec na c5 se usadil jako břitva připravená k řezu, věž zamířila bleskově na e-sloupec a Magnus dostal šach dřív, než řekl „centrum.“ Odvaha? Jistě. Drzost? Trošku. Ale sympatické? Stoprocentně!

"Dvakrát jezdcem v zahájení možná není recept na nesmrtelnost," mohl by někdo poučovat, "a střelec na e6? No, v penále jsou i ostřejší tužky…" Ale kdo řeší detaily, když jde o Magnusův chaos?

Pak ale Carlsen zavřel knížku s názvem „Teorie zahájení“ a otevřel tu s názvem „Tady končí sranda.“ Partie nabrala tempo jako šachový thriller. Magnus začal tlačit, jako když někdo ujede po dálnici v protisměru a ještě přitom troubí. Vašek najednou musel řídit auto, které uhání zběsilou rychlostí, ale on držel volant pevně a nepustil ho, dokud to šlo.

Přišel upgrade střelce, vazba jezdce a než jste se nadechli, visela ve vzduchu matová síť. Elegantní, precizní jako hodinky ze země čokolády a alpských štítů. Vašek dělal maximum, jenže Magnus už byl v módu, kdy si prostě vezme, co chce – a udělá to způsobem, který si všichni zapamatují.

"Zahájení a4 je trolling? Možná. Zahájení a5 je provokace? Asi taky. Ale když to hraje Magnus, je to šachová poezie,“ řekl by klasik.

Vašek si neodnesl z partie jen porážku. Odnesl si něco mnohem cennějšího – zkušenost, kterou nenajdete ani na Chess.com, ani v žádné databázi. Ukázal, že česká šachová budoucnost má odvahu postavit se chaosu a klidně se dívat Magnusovi do očí.

Začátek byl Magnusův happening. Prostředek připomínal rockový koncert. A závěr?

Ten už byl jako Carlsenův podpis na mistrovském díle – drzý, elegantní a nezapomenutelný.