Analýza vlastních partií je zcela nedílnou součástí sebezdokonalování každého šachisty. Pokud se chcete zlepšovat, je zcela nezbytné rozebírat své sehrané partie, najít v nich chyby a poučit se z nich. Mnoho i špičkových trenérů mládeže tvrdí, že analýza partií by měla představovat dokonce až 50% vlastního tréninku vůbec. Jakým způsobem však správně analyzovat? Dnes hrozí při analýze partií jedno velké nebezpečí, a to pomoc šachových motorů. Není nic horšího, než když mladý hráč zapne motor a ten provede analýzu za něj. To je ovšem naprosto k ničemu, protože z takové analýzy se hráč sám vůbec nepoučí. Pomoc počítače se samozřejmě v dnešní době hodí, ale až v určité fázi analýzy. Já sám jsem si již dávno vypracoval čtyřfázový systém analýzy. Je pravda, že ani já se jím vždy tak úplně neřídím, ale pokud to jde, tak se o to snažím.
.jpg)
Můj analyzovací systém tedy vypadá takto:
První fáze analýzy by v ideálním případě měla být co nejdříve po sehrání partie, ideálně do několika hodin. Pokud na to není čas (což se jistě může stát), tak alespoň v příštích dvou až třech dnech. V této fázi jde o to zapsat si k partii (nejlépe samozřejmě ve vlastní databázi v programech Chessbase či Fritz či jiných) stručné poznámky, a to o čem jsem během partie uvažoval. To znamená především nad kterými jinými tahy jsem přemýšlel, proč je nezahrál, a naopak proč třeba soupeř nezahrál tah, kterého jsem se více obával apod.
Druhá fáze je pak vlastně nejklíčovější fází analýzy. K té může šachista přistoupit klidně i několik týdnů po sehrání partie (ale zase ne třeba několik let!) a v té se pokusí o co nejhlubší rozbor dané partie. Všechny jiné možnosti, které se v partii nestaly, ale které přicházely do úvahy, podloží variantami či stromem variant, na konci každé varianty nesmí chybět hodnocení konečné pozice. Pokusí se najít chyby, a to nejen u sebe, ale také u soupeře. Místo těchto chyb se snaží najít lepší tahy. Zatímco první fáze trvá většinou 15-30 minut, tato může zabrat klidně i několik hodin. Což vůbec není na škodu!
Ve třetí fázi přichází na řadu pomoc počítače. Avšak nikoli dříve, to je velmi důležité si uvědomit! Šachový motor v této fázi slouží vlastně jako kontrola, a to především co se týče taktiky: samozřejmě se může stát, že při vlastní analýze něco přehlédneme, třeba nějaký pěkný taktický úder apod. Také pokud třeba motor v konkrétní pozici výrazně preferuje tah, kterému jsme v analýze nevěnovali pozornost, zamyslíme se, proč tomu tak je a co je výhodou tohoto tahu. Šachový motor by se dal přirovnat ke rčení o ohni: je to dobrý služebník, ale špatný pán. Nikdy se nenechte úplně pohltit tím, co si myslí počítač, šachy jsou totiž hra lidí a člověk vždy bude uvažovat jinak než počítač!
Poslední čtvrtá fáze je neméně důležitá než druhá. Na závěr je totiž potřeba partii opatřit textovým komentářem. To se možná někomu nemusí zdát jako nutné, varianty s hodnoceními přece stačí. Nicméně představte si situaci, že například po pěti letech se budete znovu dívat na analyzovanou partii. To, že budete opatřena bohatými variantami, je samozřejmě hrozně fajn, ale z variant si nikdy tak dobře nevzpomene na výsledky naší analýzy, jako z textových komentářů. Proto ani tuto fázi rozhodně nepodceňujte. Velmi důležitý je pak komentář k prohraným partiím na konci těchto partií. Já osobně ho začínám slovy PŘÍČINA PROHRY a dále pak si napíšu, proč jsem tuto partii prohrál, abych se něčeho takového příště pokusil vyvarovat!
