Šachový velmistr se zvláštním jménem Salo Flohr, jemuž by letos dne 21. listopadu bylo sto pět let, patřil dlouhé roky mezi dvě desítky nejlepších šachistů světa. V roce 1935 byl v tomto žebříčku dokonce druhý. Ve třicátých letech byl Salo Flor naším nejlepším hráčem a dosáhl řady výborných výsledků. Na pěti šachových olympiádách hrál v československém družstvu na první šachovnici a pomohl mu tak jednou ke druhému, dvakrát ke třetímu a dvakrát k pátému místu. Vyhrál silný turnaj v Poděbradech v roce 1936 před Aljechinem a to mu pomohlo stát se kandidátem na zápas o titul mistra světa. Šanci mu však vzal osud v podobě 2. světové války. Zápas se nekonal a náš šachista musel emigrovat. „V roce 2005 uspořádal Šachový svaz České republiky u příležitosti 100. výročí organizovaného šachu v Čechách anketu o nejlepšího tuzemského šachistu století. Flohr se zde umístil za Richardem Rétim a Vlastimilem Hortem na třetím místě.“, konstatoval předseda Šachového svazu ČR Viktor Novotný. 

Šachové oddíly, kluby a kroužky letos sehrály řadu turnajů na počest Salo Flohra. Vrcholem šachového klání na jeho počest lze považovat Turnaj všech generací, který se koná pod záštitou starosty Prahy 5 pana Ing. Miroslava Zeleného a pod organizačním vedením Šachového klubu Smíchov dne 16. listopadu v rámci Dnů Salo Flohra. Kouzlo turnaje spočívá zejména v tom, že svede za jednu šachovnici zástupce různých věkových generací – nejmladším hráčům nebude ani 10 let a seniorům bude jistě přes 80 let.  

Vzpomínkové akce na Salo Flohra vyvrcholí dne 15. listopadu šachovým společenským večerem s udílením Cen Salo Flora. Slavnostnímu večeru předchází simultánka současného mezinárodního velmistra Martina Petra se 16 hráči. Za šachovnice usednou vybraní zástupci šachových klubů, funkcionáři, trenéři a významné osobnosti.

Ceny Salo Flohra budou předány šachovým osobnostem, které se zasloužily o přínos a rozvoj českého a slovenského šachu. Komise k udílení Cen Salo Flohra, jejímž členem je i Šachový svaz ČR a předsedou synovec Salo Flohra – Pavel Flohr, letos vybrala ze 49 kandidátů dvanáct laureátů v kategorii osobností a jednoho laureáta v kategorii organizací. Mezi oceněné patří: mezinárodní velmistr Marek Vokáč, MF Ing. Evžen Gonsior, člen zlatého olympijského korespondenčního družstva a sekundant Topolova v zápase o MS Jiří Dufek, stejně jako dlouholetí činovníci šachových klubů a spolků Ing. Jindra Kollerová, Antonín Surma, David Ulrich, Ing. Pavel Kopta, Ing. Ladislav Eliáš, Zdeněk Černoušek, Ing. Zdeněk Chybný, Ing.Věra Lorencová-Kubištová, Mgr. Pavel Matocha a 1. Novoborský šachový klub, vítěz Evropského klubového poháru 2013. Pavla Kortusová, předsedkyně sdružení Sokrates 2001, které uděluje tuto Cenu, vyjádřila potěšení nad rozhodnutím Komise o tom, že „letos bude předáno až 13 čestných uznání a medailí Salo Flohra, čím celkový počet laureátů za dobu 15 let, kdy je tato Cena udílena, překročí stovku. Celkový počet oceněných tak vzroste na 89 osobností, 13 organizací a 11 osobností in memoriam.“

Dny Salo Flohra

pátek 15. listopadu 2013
Era svět, Jungmannovo nám. 767, Praha 1

Program:

16:00: Simultánka s velmistrem Martinem Petrem
18:00 Slavnostní večer - udílení cen Salo Flohra významným osobnostem českého šachu
19:00 Recepce

sobota 16. listopadu 2013
ÚMČ Praha 5, Štefánikova 13, Praha 5

Program:
9:00 Turnaj všech generací pod záštitou starosty Městské části Praha 5

Ze života Salo Flohra

Salo Flohr se narodil 21. 11. 1908 v městečku Horodenka v Haliči (dnešní západní Ukrajina) a plným křestním jménem se jmenoval Salomon a byl československým občanem.

Po té, co mu protižidovské pogromy vzaly v roce 1916 rodiče a šest sourozenců, se mladičký Salo ocitl v sirotčinci na Moravě. Po absolvování gymnázia přijel s bratrem v roce 1924 do Prahy, kde pracoval v továrně na výrobu papíru a hlavně se učil hrát šachy. Vypracoval se hrou v pražských kavárnách, přičemž nikdy neměl trenéry.

Jeho hvězda počala stoupat. Flohr vyhrál dvakrát za sebou Kautského memoriál v Praze (1928/9) a svůj mezinárodní debut si odbyl na turnaji ve Slovinsku, kde skončil druhý.

Flohr si na turnaje začal vydělávat jako šachový novinář - zároveň hrál i psal. Když se stal šachovým profesionálem, vypracoval efektivní, ekonomický a racionální styl, který později pojmenují  Fine-Flohrovským - remizovat se silnými a porážet slabší.

Mistrem ČSR byl v roce 1933 a 1936, účastnil se mnoha turnajů po celé Evropě a obvykle se umístil mezi prvními třemi: Bad Sliač (1932), Scheweningen (1933), Bad Liebenwarda (1934),  Moskva (1935), Poděbrady (1936), Kemeri (1937). Měl oblíbený turnaj v Hastingsu, který na počátku 30. let vyhrál 3x za sebou!

Díky týmovému duchu se projevil jako velký bojovník na šachových olympiádách, kde získal celkově 60 bodů z 82 možných, což dělá skvělých 73 procent proti nejlepším hráčům světa. Velmi rád hrál také bleskovky a přímo dokazoval jejich prospěšnost jako tréninkového nástroje pro rychlost propočtu a intuici.

V období své největší slávy byl šachovou  hvězdou. V trafikách se prodávaly cigarety značky Flohr, v parfumeriích kolínská nesoucí jeho jméno a prý se daly koupit i pantofle Salo Flohr.

Oženil se v roce 1935. Na počátku roku 1938 přijel do Prahy tehdejší mistr světa v šachu Alexandr Aljechin, aby podepsal se Salo Flohrem dohodu o zápasu o titul mistra světa. Říká se, že by Flohr možná vyhrál. Šanci mu však vzal osud v podobě 2. světové války. Zápas se nekonal a náš šachista musel emigrovat.

Válka ho psychicky krutě zasáhla, kam se hnul, tam brzy začalo bombardování, např. v Londýně. Počátkem  roku 1939 odjel do Holandska, kde hrál v několika malých turnajích. Poté odlétá do Švédska, kde se dělí o první cenu na turnaji v Göteborgu.

Nakonec mu zůstalo jediné východisko - emigrovat do SSSR. Tuto zemi znal ze svých návštěv z 30. let, kdy se svět zejména od něj dozvěděl o Botvinnikovi, o sovětské škole šachu, které náležela budoucnost, a proto doufal, že zde bude dobře přijat. Po válce reprezentuje SSSR. Od roku 1942 je občanem SSSR. Vášnivě se věnuje simultánkám.

Více než 40 let byl Flohr dopisovatelem Ogoňka, jednoho z nejpopulárnějších ruských časopisů. Zde vyšlo na 250 jeho článků. V roce 1950 získal v Čechách titul šachového velmistra a v roce 1963 pak mezinárodní rozhodčího. 

Zemřel 18. července 1983 v Moskvě a zde je i pochován.

tisková zpráva