Miniaturky FC
02.04.2021 07:11 | HistorieJe až zarážející, když se díváte na partie velmi silných šachistů, jak občas chybují jako "malé děti". Alespoň jde vidět, že naprosto banální a zcela nevynucené hrubky dělají i ti nejlepší hráči na světě.
Často jsem si kladl otázku, co dělat, abych se vyvaroval těchto nevynucených hrubých chyb. My jsme si už o tom hodně napsali a nechci se opakovat. Nicméně ten "zlatý grál" je v každém z nás. Pokud nebudeme na partii dobře nastaveni, pak dříve či později nás přejedou emoce nebo jinak ztratíme koncentraci a prohrajeme.
Navíc prohrát hrubou chybou, zcela zbytečně, rychle, je nepříjemné. Jak je rozdíl mezi nekonečnem a nekonečnem, je rozdíl mezi prohrou a prohrou.
Po boji prohrát nebolí zdaleka tolik, jako když si v partii nezahrajete, navíc ještě vlastní vinnou. To bývaly - alespoň pro mne - nejtěžší prohry. Spousta cestování, přípravy. Prostě manévry jak na (reálném) bojišti. A pak... pár tahů a vzdání se. To je noční můra.
Stalo se vám to? Cestujete na partii. Brzo vstáváte. Týden předtím den co den řešíte přípravu. A pak během pár tahů prohráváte... spoluhráči vás provrtávají všeříkajícím pohledem: "proč?"
. kolo -