1. Wilhelm Steinitz

Zápas se uskutečnil v roce 1866 v Londýně. Byl to mimořádný střet dvou obrovských soupeřů. Steinitz nakonec vyhrál zápas 8:6. Ale nebylo to vůbec jasné, stav byl ještě 6:6 a byly to mimořádné partie. Tímto vítězstvím se Steinitz považoval za nejlepšího hrajícího šachistu.

Pro nás je klíčové, že někdy počátkem sedmdesátých let začíná Steinitz budovat svoji poziční školu. Steinitz pečlivou analýzou nejen svých partií, ale všech slavných mistrů začíná zjišťovat, že v šachu platí obecné zákony. Že útočit nemá lepší hráč, ale útok má být veden z lepší pozice. Začal si všímat pěšcové struktury, figur (nezapomenutelné ukázky třeba na dvojici střelců) atd. Zjistil, že kolikrát je nejlepší cestou pomalé shromažďovaní malých výhod. A také, že kolikrát je nejlepší cesta vyměnit dámy.

Pro nás jsou to jasné věci, které máte v každé knize o strategii. Ale tehdy to bylo "kacířské" myšlení. A pro Steinitze nebylo vůbec snadné své myšlenky šířit do šachového světa. Někteří ho považovali za zbabělce... 

Pro náš příběh je klíčový první zápas o mistra světa, který se hrál zhruba 20 let poté, co Steinitz vyhrál zápas s Anderssenem. Pojďme se na to podívat.

Na začátku roku 1886 se tedy hrál první zápas o mistra světa v šachu. Zápas se hrál v USA. Ve třech městech na tři třetiny. Steinitz se od roku 1883 usadil v New Yorku, kde žil až do své smrti.


Pro Steinitze to byl naprosto principiální souboj. Nejenom, že hrál o titul nejlepšího šachisty světa, ale také hrál o svůj novodobý princip šachu. Co bylo více? Samozřejmě se nabízí odpověď být mistrem světa, ale právě u Steinitze bych váhal. Jeho principiálnost a touha ukázat skutečnou podstatu šachu byla ohromná. Ale také dobře věděl, že kdyby prohrál zápas, tak nejenom že by vítr odvál jeho "kacířské" názory, ale také čest a slávu prvního mistra světa. 

Sám za podzimního větru, opuštěn všemi, možná osudem stejným, jakým padl jeho soupeř. Na lavičce zabořen v dlaních osudu a v myšlenkách minulosti velkých časů. Tak asi by se ubíral osud Velkého Steinitze, pokud by zápas prohrál. 

Pro téměř padesátiletého Steinitze to byla cesta ohněm. Johannes Hermann Zukertort, jeho soupeř, byl o šest let mladší. V roce 1883 vyhrál brilantně turnaj v Londýně, o plné tři body (!!) před druhým Steinitzem. Byl to Pán Kombinace. Pro tehdejší romantickou školu byl základ kombinace. A právě mistr Zukertort byl geniální taktik. Sehrál několik brilantních partiích, při kterých se tajil dech.
 
A k tomu všemu Steinitz začal velmi špatně. Po prvních pěti partiích prohrával 4:1. Zápas se hrál na 10 vítězných partií. Je to neuvěřitelný boj, kde nakonec vyhrává Steinitz  12,5:7,5. Celý zápas jsem popsal na YouTube Robert a Petr šachy, takže pokud máte zájem, tak se na něj podívejte. Rozebral jsem tam všechny podstatné věci a partie.

Pro Zukertorta to byla naprostá tragédie. Zhruba dva roky po zápasu umírá... Prý i z důvodu hladu. Těžko soudit, oficiální příčina smrti je mozkové krvácení. V každém případě prohra na něj měla drtivý dopad. Zhoršil se a končil na turnajích hluboko v poli poražených. A doba byla nekompromisní, nemáš cenu? Nemáš jídlo.

Pro naše téma +50 je podstatné, že Steinitz je mistrem světa po padesátce a naprostou jedničkou. Pokud budeme mluvit o Korčným, Botvinnikovi nebo Laskerovi, tak ti neměli po padesátce nikdy takovou převahu jakou měl první mistr světa.

Steinitz dvakrát obhajuje titul proti ruskému "zabijákovi" Michailu Ivanoviči Čigorinovi (1850 - 1908). Čigorin hrál v té době výborně. V telegrafickém zápase porazil mistra světa a byl považován za nejdůstojnějšího soupeře. 
Ale Steinitz oba zápasy vyhrává... A ukazuje, že je naprostou jedničkou. Ačkoliv ten druhý zápas v roce 1892 (první se hraje v roce 1889) vyhrává "o prsa", když Čigorin prožije noční můru. Stav je 8:7 pro mistra světa, ale Čigorin má figuru více, může vyrovnat stav zápasu na 8:8. Ale přehlíží dvou tahový mat... .

V roce 1890 ještě poráží Steinitz v zápase o mistra světa mistra Gunsberga 10,5:8,5. Gunsberg je zdatným soupeřem, používá stejné (poziční) principy jako sám mistr světa.

Do roku 1894 je Steinitz nezpochybnitelnou jedničkou a mistrem světa, tedy do svých zhruba 57-58 let (!)

Jak už jsem psal minule, prohrál zápas s Emanuelem Laskerem, v roce 1894. Lasker byl v té době novým rytířem, který definitivně prosvítil starou dobu romantismu. 

Steinitz se ještě pár let držel, ale pak už ho definitivně zradilo zdraví. Bohužel už nevím kde jsem to četl, ale Steinitz trpěl dnou, měl časté záchvaty, kulhal, na konci života měl duševní problémy. Nebyl na tom vůbec dobře a také to byla tvrdá doba...

Steinitz dostal hroznou ránu osudu, když mu umřela dcera v roce 1888 ve 21 letech a čtyři roky na to manželka. Steinitz se pak oženil podruhé a měl dvě děti.

Steinitz umírá v chudobinci (pro duševně choré) v roce 1900. Beru to jako naprosté selhání tehdejší doby, šachistů, že nechali Steinitze odejít takovým způsobem. Čest Laskerovi, že se pokusil vybrat peníze na Steinitze (udělal sbírku), ale bylo již pozdě.

A tak tímto náš příběh končí. Wilhelm Steinitz bude navždy náš šachový učitel, ba dalo by se říci šachový otec. Byl to on, kdo vymyslel a hlavně v boji ukázal principy a pravidla, která nyní tak dobře známe. A nebyla to jednoduchá cesta. Wilhelm Steinitz měl ohromnou vnitřní sílu, vůli a odhodlání. I s tak chatrným domem (tělem) dokázal zázraky, které jsou navždy zapsány zlatým písmem do všech šachových knih. Otočte stránku a podívejte se na hodnocení, na plány, na charakter pozice a vzpomeňte si, že někdy, kdysi dávno, jeden pán, to všechno musel nejenom vymyslet, ale také v prudkém boji uhájit. Byly to principy ukovány v boji. Chatrný dům, ale obrovský duch, to byl první mistr světa Wilhelm Steinitz.

- Fotografie použité z chess.com 

- Video je nahráno pro YTB Robert a Petr šachy, který můžete odebírat a tím získáte zprávu o každém novém videu. Tento YTB odebírá 4 500 přátel a měsíčně jej sleduje přes 14 000 hráčů. Přidejte se k nám a buďte součástí naší rodiny. 

- Můžete navštívit i náš nový projekt a to šachový e-shop. Kde nabízíme vše pro šachisty za nejlepší ceny u nás. www.rpsachy.cz