Lepší půlka nežli nulka: 2. kolo Pražského šachového festivalu

David Navara – Le Quang Liem
Z partií Davida Navary a Le Quang Liema byste jen těžko vyčarovali show, kterou nabízí pražské ulice po půlnoci. Oba velmistři si od úvodních tahů prokazovali vzájemný respekt, a tak byla hra místy poněkud „přiškrcená“. David mohl mít opticky mírně lepší věžovou koncovku, nicméně se mu nepodařilo využít subtilních výhod. Vietnamský velmistr, známý například z triumfu na Mistrovství světa v bleskovém šachu 2013, pečlivě bránil a nakonec si odnesl půl bodu. Z pohledu dnešní opatrné bitvy se jedná o spravedlivou remízu, která však v tabulce může mít na konci turnaje nemalou váhu.

Thai Dai Van Nguyen – Sam Shankland
V druhé partii se zdálo, že český talent má opět o něco větší šanci na zisk bodu, ovšem Američan Sam Shankland předvedl pevnou obranu. Bylo fascinující sledovat, jak se náš hráč snaží prosadit proti světovému velmistrovi a nehodlá se smířit s pouhou remízou. Jenže, znáte to – člověk míní, ale o osudu partie nakonec rozhodli nestejnobarevní střelci, kteří vyústili v zasloužené dělení bodu.

Vincent Keymar – Arandivdth
Pro Vincenta Keymara to rozhodně nebyl den, na který by vzpomínal s radostí. Jako jediný ze startovního pole totiž odešel od šachovnice bez bodu, a začátek turnaje si tak nejspíš představoval výrazně optimističtěji. Je sice teprve na úvod turnaje, avšak i dnes se potvrdilo, že „lepší půlka nežli nulka“ – a Keymar by za ni byl určitě vděčný. 

Na šachovnici se odehrává bitva, kde každý hráč doufá ve vítězství, zatímco v paralelním vesmíru organizátoři platí statisíce korun a čekají na strhující tahy. Diváci zase sní o ohňostroji obětí, jakým čaroval Michail Tal, a tiše doufají, že i do jejich reality dorazí nějaká velkolepá kombinace. Jenže někdy se všechny tyhle světy protnou a výsledek je... remíza. Prostě taková remízka, která neurazí, ale ani nenadchne.

Ačkoli se to může zdát jako antiklimax, šach je v tomhle směru nevyzpytatelný – a právě proto ho milujeme. Hráči jdou spát s půlkou bodu, organizátoři počítají další náklady, a fanoušci se ukládají s nadějí, že příště na ně čeká ta vytoužená partie, kde ohnivé oběti zahoří jako za dávných časů šachového kouzelníka Tala. A tak všechny tyto vesmíry zůstanou v neustálém prolínání, dokud se opět nerozhodí figurky na šachovnici a nerozehraje se další kolo příběhů, snů a nečekaných konců.