Zápisky z Khanty III aneb zatím stále trochu pod parou

Zástupkyně něžného pohlaví pak přidaly čtyři remízy, ovšem své partie prohráli Anička Tůmová, Arsenij Anaškin a trochu překvapivě i Saša Skalský, kterému se sice nepodařilo zahájení, pak však svého soupeře přehrál a získal pěknou pozici. Jakoby však zapomněl hrát jednoduše a správně...

Volný den tak myslím většina českých reprezentantů spíše přivítala. Každý ho pak strávil po svém: někteří se vydali do města, jiní do muzeí a někteří prostě relaxovali a sbírali síly do dalších šachových bojů. Pisatel těchto řádků se však rozhodl volný den strávit aktivně, a to okružní cestou kolem skoro celého města. Snad mi dovolíte, když vás nyní trochu blíže seznámím s dějištěm letošního MS mládeže. 

Okolo desáté hodiny dopolední jsem tedy vyrazil na okružní cestu městem, mým plánem bylo obejít všech 18 bodů, které jsou vyznačeny jako zajímavá místa na turistické mapě města, kterou jsme dostali. Mé kroky vedly nejprve kolem Červeného draka. Ne, nebojte se, nešel jsem se utkat s žádnou ruskou potvorou... I když, svým způsobem je to taková trochu „příšera“, avšak ocelová a zcela nehybná... Červený drak se totiž přezdívá mostu přes řeku Irtyš, což je jeden ze sibiřských veletoků. Tento most byl postaven v roce 2004 a stal se dlouho očekávanou spojnicí v regionu Ugra, jelikož do východní části se předtím bylo možné dostat jen po vodě nebo letecky. Své jméno dostal most podle konstrukce, která připomíná tvar draka. V soutěži o nejkrásnější most Ruska se Červený drak umístil na druhém místě.

Hned další zastávkou byla možná největší atrakce města vůbec, a to krásný komplex bronzových soch mamutů a dalších zvířat. Místní si na takovéto sochy celkem dost potrpí, najdete jich ve městě povícero. Toto je však zdaleka největší a nejrozsáhlejší komplex. Níže si ho můžete vychutnat v několika fotografiích...

Poté jsem se vydal směrem na jih do historické části města zvané Samarovo. Tam jsem se nejdřív šel podívat k přístavu na sochu „Assol“, nazývanou někdy též „Rozloučení Slavianky“. Tato socha má vítat připlouvající lodě, ale zároveň značí dívku, která mává kapesníkem svému muži, jež odplouvá do dáli... 

Dalším bodem túry byl Kostel svaté Panny Marie, jehož základy byly položeny roku 1815. Hned vedle tohoto pěkného kostelíka se pak nachází další významný objekt: pomník zakladatelům města Khanty-Mansijsk. 

Už když přijdete do Samarova, udeří vás do očí trojúhelníková budova vysoko na kopci. K té jsem také zamířil, poněvadž skoro hned od kostela Panny Marie k ní vede krásná dřevěná cesta, při níž musíte zdolat 386 schodů (to jsem nikde nevyčetl, ale pečlivě spočítal!). Pyramida je vysoká 60 metrů, v jejích útrobách se momentálně nachází exotarium se zvířaty a na vršku vyhlídka na město. Mně stačila vyhlídka z kopce, Irtyš se mi rozprostíral krásně do dáli a já si vychutnával pohled na tento široký vodní tok...

Pak opět následoval trochu delší přesun, a to do biatlonového ski areálu, který je pojmenován po Alexandru Filipenkovi. Tento areál je považován za jeden z nejlepších na světě, však se tu také v letech 2003 a 2011 uskutečnilo mistrovství světa v biatlonu a skoro každý rok se tu běhají světové poháry v biatlonu. Bylo fajn vidět zblízka to, co člověk občas sleduje v televizi, i když nutno podotknout, že bez sněhu to bylo takové trochu nijaké...

Tím jsem skoro završil odlehlejší cíle mé trasy a blížil jsem se pomalu ale jistě k centru města. Jako první jsem měl možnost spatřit Chrám vzkříšení, hlavní a největší kostel ve městě. Komplex stojící na vyvýšeném místě, aby byl ze všech stran zdaleka vidět, sestává z katedrály, ortodoxního gymnázia a parku. Cestu ke chrámu hlídají sochy svatých a desatero biblických testamentů.

Číslo 14 na mapě značilo Muzeum geologie, ropy a plynu. Dovnitř muzeí jsem sice nechodil, ale minimálně toto bylo velmi zajímavé také pro svou architekturu: svým tvarem a barvou totiž vypadá jako veliký krystal!

Na další zastávku jsem se velmi těšil: jedním z bodů na mapě totiž je i Šachová akademie! Další architektonicky velmi originální budova ve futuristickém duchu, určená pouze pro šachy, je nejen šachovou základnou města, ale i všech velkých akcí, které zde zatím byly pořádány, zejména Olympiády 2010. Uvnitř se mimo jiné nachází velká šachovnice s figurkami o rozměrech dítěte, přičemž každé políčko šachovnice je podepsáno jedním špičkovým světovým hráčem! Vůbec bych se nezlobil, kdyby někde u nás také vznikla takováto krásná budova šachové akademie...

Od šachové akademie vedly mé kroky do parku Borise Loseva. Ještě před vstupem do parku jsem se ovšem musel zastavit u „Stromu přátelství“. Tento strom byl vybudován z hliníku a nerezavějící ocele v roce 2008 u příležitosti summitu Evropské unie. Na dekorativních větvích-lampách sedí 28 holubic symbolizujících mír a počet evropských států. Rovněž konstrukce stromu je velmi zajímavá: dalších zhruba devět metrů „stromu“ je pod zemí a stiskem speciálního tlačítka je možné nadzemní část zvětšit, čímž autoři chtěli docílit iluzi toho, že Strom přátelství postupně roste. Velmi důmyslné!

V parku je poté hlavní dominantou fontána s názvem „Ob a Irtyš“. 

Cestou do druhého parku jsem šel kolem dalšího muzea, a to „Muzea přírody a lidstva“, což je nejstarší muzeum, které se ve městě nachází.

Druhý park, nazvaný „Park vítězství“, je symbolizován dvěma monumenty. Prvním je bronzový komplex nazvaný „Lamentace“, jehož dva sloupy obsahují jména všech padlých ve 2 .světové válce. Druhým monumentem, který je již přímo v parku, je legendární tank T-34.

Park vítězství těsně přiléhá k Centrálnímu náměstí, které je možné nazvat srdcem města. Jeho největší dominantou je zcela jednoznačně budova ve tvaru pyramidy (možná lépe řečeno kužele), což je obchodní centrum „Gostiniy dvor“. 

Z náměstí vyvěrá jedna z hlavních pěších zón, a to ulice Karla Marxe, která je lemovaná na několika místech zajímavými bronzovými skulpturami.

Na skoro úplný závěr jsem se šel podívat ještě na jedno muzeum, a to Státní umělecké muzeum, ve kterém je možné nalézt umělecká díla předních ruských mistrů a také kreativní výtvory talentovaných umělců z celého světa.

K poslednímu muzeu (Etnografické muzeum Torum maa) a zároveň finální destinaci mé city tour jsem pak sice došel, ovšem až poté jsem zjistil, že je vlastně někde úplně jinde... To se tvůrcům mapy tak úplně nepovedlo... :D Takže jsem se vydal zpátky na hotel...

Šesté kolo už se výsledkově povedlo o dost lépe, volný den tedy spíše pomohl. Na +2 se výhrou dostala Natálie Kaňáková v D18, která tak zůstává „lídrem“ české výpravy a poprvé v plusu se ocitl Matyáš Marek v H18. Bohužel se po slibném startu přestalo dařit našim dvěma nejmladším zástupcům Sašovi a Aničce, mají však stále ještě pět kol na to, aby svůj výsledek minimálně opticky vylepšili. 

Na závěr jsem si ještě nachystal první ukázku z české tvorby, a to partii Aničky Tůmové, která v šestém kole remizovala, ale mohla velmi pěkně vyhrát:

Anna Tůmová – Ching-An Shih, D16, 6. kolo, pozice po 24.Vg4

Situace na šachovnici je materiálně zcela vyrovnaná, a stejně tak ja vyrovnaná i objektivně. Přesto je patrné, že bílá má jistý tlak díky aktivnějším figurám. Černá navíc nyní zahrála hrubou chybu

24...f5??, čímž nezvratně oslabuje pozici svého krále! (Správné bylo profylaktické 24...Kg7!). Najít vyvrácení však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Naše hráčka totiž zahrála celkem očividné a lákavé

25.Vh4+ Kg7 26.Dh6+?,  ovšem po

26...Kf6= se černá už celkem bez problémů ubránila, černý král nestojí na f6 vůbec špatně. Okamžitě k výhře však vedlo krásné

26.Ve6!!+- a proti hrozícím šachům na h6, resp. na e5 není rozumné obrany...

Pr§běžné výsledky české reprezentace