Zatímco v 90. letech souboje šachistů s počítači vyvolávaly senzaci, dnes jsou již spíše nudnou podívanou. I stolní počítač by snadno porazil současného mistra světa.
Garri Kasparov si jednou položil zajímavou myšlenku: "při srovnávání kapacity počítačů s kapacitou lidského mozku mě často napadlo, kde se bere náš úspěch? Odpovědí je syntéza, schopnost spojit kreativitu a vypočítavost, umění a vědu do celku, který je mnohem větší než součet jeho částí."
Do praxe se nějakou takovou ideu rozhodl implementovat slavný matematik Sir Roger Penrose, jehož bratr Jonathan je mimo jiné šachovým velmistrem. Penrose vymyslel šachový problém, jenž možná pomůže částečně pochopit, co lidskou mysl a lidské vědomí odděluje od největších procesorů, které byly kdy postaveny.
Samotná pozice, která obletěla svět před několika lety, je na diagramu níže.
Nebudete-li se ohlížet nad tím, jak se černému podařilo podobné (skutečně nezvyklé!) pozice dosáhnout, dokázali byste tuto pozici bílými figurami udržet, anebo dokonce vyhrát?
...
Pro lidského hráče je remízování ve skutečnosti neobyčejně snadné. Stačí se pohybovat králem po bílých polích a černý, navzdory drtivé materiální převaze, nemůže žádným způsobem vynutit výhru. Naopak, při nesprávné obraně může černý dokonce prohrát; pokud by se bílému podařilo obsadit králem pole a8, zatímco černý by (opět poněkud fantasktně) opustil svými střelci diagonálu b8-h2, takže by bílý mohl nějakým způsobem prosadit postup c6-c7-c8, partie končí matem černému králi po proměně pěšce v dámu (střelce!).
Zatímco lepší šachista může celkem rychle přijít na správné řešení, prakticky jenom letmým pohledem, počítač pozici považuje za jednoznačně vyhranou pro černého, a to i v obrovských hloubkách, což si lze na šachovém motoru snadno ověřit.
.
Dílem za to může jednoznačná materiální převaha, dílem trojice střelců, která pozemským počítačům předkládá prakticky neřešitelný strom variant (s jediným střelcem se motor vcelku rychle spokojí s remízou, a to během několika sekund). Proto stroj nadále pokračuje s marnou snahou uplatnit svou "výhodu" -20, a to tak dlouho, dokud se o slovo nepřihlásí pravidlo 50 tahů.
Problém poukazuje na doposud skrytou podstatu jedinečné lidské mysli, jež – i v případě šachových výpočtů – minimálně v určitých okolnostech předčí nejvýkonnější počítače.
Rigos, ano to si je clovek i schopen dohledat. To na co jsem reagoval bylo, ze jste psal, ze o neuronovych sitich se nebudete rozepisat a ja tvrdim, ze back propagation neni nic jineho nez typ dvouvrstve resp vicevrstve samoucici neuronove site, ktera se mimochodem pouziva i pro stavbu sachovych programu.
Rigos, k posledni vete, ty i tady neuronovou sit pouzivas,
a výsledky propaguj zpátky směrem do kořene propočtu (algoritmus minimax)
to je uceni neuronove site back propagation...
Pěkné. počítače ovšem dělají pokroky i v "lidských" studiích.
Kdysi byla studie B: Ke2, Df1, pa6, b5, c3, c4, e3,f4, g5, h6, Č: Ke6, Jd3, pa7, b6, c5, e7, e4, f5, g6, h7 pro běžný počítač neřešitelná (bílý vyhraje 1. Dh1 a zugzwang, po Kd7 nebo Kd6 je Dh5 a projde pěšec na královském křídle, po Kf7 nebo Jb2 je Da1, Da5 a projde na dámském.). Počítač všechny varianty hodnotil stejně jako +hodně. Dnes na starším mobilu SF NN12 najde řešení během necelé minuty, Dh1 hodnotí +7,2, ostatní tahy +5,47 a po Kd7 uvádí správně Dh5. Staší mu na to hloubka 37.