Vzpomínka na Soňu Pertlovou

Měl jsem tu čest ji osobně poznat a pozorovat její strmý šachový vývoj v jejích 15 - 18 letech, dodnes si vybavuji její zamyšlený výraz, po němž následovaly úsměv a rozdrcení soupeře. Tenkrát jsem netušil, že kromě několikanásobné šachové přebornice je i jednou z nejlepších žákovských sprinterek, za šachovnicí působila dravě, ale nikam nespěchala. Uvedl bych odkaz na některou z partií, v nichž dokázala překvapit soupeře nečekanou kombinací, ale radši citaci z blogu, který psala po druhém onemocnění, jež se již nepodařilo vyléčit.

„Lidé se pořád za něčím honí... odkládají záležitosti, které by jim i jejich protějškům udělaly radost... jednou však může nastat okamžik, kdy všechny ty naplánované věci, na něž se těšili, již nemůžou splnit. Pak si teprve uvědomí, jak pošetilá je honba za prací, penězi, mocí apod. a jak vzácný je čas. Lítost a peníze jim však již mnohdy nepomohou a zbývá poslední, avšak důležité – bojovat. Dobrý bojovník může zvrátit celou situaci, jen se člověk nesmí vzdát. Do nového roku vám přeji... bojového ducha, jenž vám i v ,připrohrané‘ pozici nedovolí se vzdát, nýbrž povzbudí ve vás touhu klást soupeři tvrdý odpor.“

Soňo, zapaluji svíčku a vzpomínáme!

* článek byl zveřejněn na Facebooku, publikujeme se souhlasem pana Radka Strouhala.