Vzpomínka na Lothara Schmida

Byl také velkým sběratelem šachových knih, jichž na svém zámku choval přes 50.000 (!). Byl to dokonalý šachový gentleman, vítaný člen nejrůznějších prestižních šachových organizací, nositel vyznamenání a také nejlepší rozhodčí 20. století, jak byl tuším v roce 2005 komisí expertů zvolen. O jeho šachových výkonech se dočtete v každé slušné encyklopedii, jenom připomenu, že reprezentoval SRN na desíti šachových olympiádách. Jako vydavatel Mayových spisů byl rovněž velmi úspěšný. A jako sběratel? To je tak trochu i moje parketa, zde mohu něco malého o Lotharu Schmidovi říci. Osobně jsem se s ním seznámil v říjnu roku 1979, kdy jím vedené družstvo Bambergu jezdívalo na bleskové turnaje Lokomotivy Praha, kde jsme občas také pod hlavičkou Brna nastupovali. Předal jsem mu tehdy pár brožurek s historickými náměty, které vydával náš klub Lokomotiva Brno u příležitosti zářijového Veletržního turnaje a prosincového Memoriálu ing. Viléma Olexy. Zběžně je tehdy prolistoval a projevil zájem o další. Občas jsme si dopisovali.

A jednou jsme spolu dokonce uzavřeli „obchod“. Když jsme začali psát s Vlastíkem Fialou monografii o Alexandru Aljechinovi, došel jsem při podrobném zkoumání Aljechinova zápasového rekordu ke zjištění, že sehrál v Tribergu v roce 1921 „tajný“ zápas s Bogoljubovem, o kterém nevěděl ani jeho nejznámější monografista Alexandr Kotov a partie tohoto matče nebyly do té doby nikde publikovány. Tož jsem se obrátil na největšího znalce šachové literatury v Evropě a ten mi sdělil, že ony 4 partie ve svém archivu má. A že mi pošle jejich opisy, pokud mu nabídnu také něco pro něj zajímavého. A že prý sbírá též pohlednice se šachovými náměty. A ví, že k V. Všesokolskému sletu v Praze 1907 jich vyšla celá řada, z níž mu něco chybí. Vznikl ovšem pro mne problém: kde něco takového vzít? Vzpomněl jsem si, že mi moje babička Marie často ukazovala veliké album pohlednic z počátku 20. století, kdy si ji dědeček namlouval a kdy téměř každý den chodila pošta mezi Tišnovem a Brnem a samozřejmě i z jiných míst, která můj dědeček (mimochodem později profesor textilní průmyslovky v Brně a akademický malíř) navštěvoval. Měl jsem to album k dispozici a jal jsem se jím listovat. A vskutku – mezi asi 900 pohlednic byla jedna šachová – právě z toho všesokolského sletu – ukazovala živou šachovou partii. Tož jsem ji panu Lotharovi Schmidovi poslal a za pár dní jsem měl opis dvou dosud mezi lidmi neznámých partií ze zmíněného tajného zápasu. I s vtipnou poznámkou, že moje babička jistě tušila, jak cennou věc pro mne tehdy do alba vložila. Od té doby naše dopisování s velmistrem Schmidem bohužel ustalo, ale stále jsem aspoň po očku sledoval jeho aktivity, nebo při prohlížení starých šachových časopisů opisoval jeho partie lehčího žánru, totiž bleskové a ze simultánek. A tak bych vám na závěr chtěl dvě takové veselé partičky Lothara Schmida (1928-2013) ukázat.

(Lothar Schmid a spisy Karla Maye)