Vlčí příběh, není ničím nový, ale je zajímavý

Před pěti lety by jste našli Vlčnovský oddíl někde v okresním přeboru, kde se v posledním kole zázrakem zachránil. Před pěti lety by jste nenašli Vlčnov na šachové mapě a nikomu tato vesnička nic neřekla. A tady začíná náš příběh. 

Píše se rok 2013 a našel jsem tuto fotku. Ten v šátku a bez vlasů, v černém tričku a červenou bundou opřenou o židli jsem já. Dva měsíce po chemoterapii. Tři měsíce od doby, kdy mi doktoři řekli, že mám rakovinu, sedím u partie a možná přemýšlím, že teď budu chtít od života víc. Změnil jsem se, už netoužím mít nejnovější auto. Netoužím po bohatství a jediné co chci jsou opravdové hodnoty. Mezi ně si chci splnit i sny. Nevíte nikdy, kdy Vám doktor řekne, že se Vám nemoc vrátila a že Vaše šance jsou tentokrát nulové. Připouštím si, že můžu kdykoliv umřít a jsem s  tím smířený. Jeden z mnoha snů, který si chci splnit je i vrátit se do Vlčnova. Do oddílu, kde jsem vyrůstal, kde jsem byl jako kluk šťastný a který jsem opustil za touhou hrát 2 ligu a 1. ligu. Tenkrát jsem možná kluky zradil a odešel. Tentokrát hrají první ligu a jsem rozhodnutý jí opustit a jít do okresní soutěže, tam kde to mám rád.

V klubovně, na fotce tam kde je televize, byla stará šachovnice, jsem si před kluky stoupnul a řekl jsem jim, že mám sen. Že bych chtěl hrát druhou ligu s Vlčnovem. Říkal jsem to klukům, kteří se na poslední chvíli a s hromadou štěstí zachránili v okresním přeboru. Začali se smát, smáli se a já tam stál a mlčel. Smáli se a docházel jim dech, když opravdu smích skončil, jsem se zeptal otázkou: Kdo jde se mnou? 

Až sem to je o mě a protože nikdo nikdy sám nic  nedokáže, ten příběh pokračuje dál. Libor Ficenc a Marek Kadlčík byli první co mě uvěřili. Byli první kdo se mě zastali, když mi vedení oddílu nevěřilo a tenkrát jsme museli bojovat s každým. Nejvíc sami se sebou. Oddíl byl na pokraji konce. Rozhádaný oddíl, bez srdce a duše a když jste někde řekli, že hrajete za Vlčnov, pak jste byli snad pro smích. 

Marek Kadlčík 

Libor Ficenc

Oddíl nabírá energii. Hrajeme v dresech, kde na straně srdce máme náš oddíl. Začínáme se nestydět za dresy a za oddíl, za který hrajeme a když k nám přijde Emil Macura, legenda Zlínského šachu a řekne pro nás nesmrtelnou větu: Vlčnov - Vlčata - Vlci ...naše cesta začíná. 

Nemůžu každého vyjmenovat, ale každý ví že je součástí našeho snu. Přichází Milan Babula a hlavně kluci, které jsem znal ze Zlína a z okolí. Jára Buráň, Pavel Dubina, Karel Vlach, Honza Sosna, Petr Kapusta  a když k nám nakonec přijde Tomáš Danada a Igor Lintner, tak vyhráváme druhou ligu a plníme se náš velký sen. 

Za ty roky se stal z Vlčnova  a troufnu si to říct, snad po Novém Boru druhé nejsledovanější družstvo u nás. Na Slovensku máme kamarády v Bzinách, v Dubnici, ve Skalici, v Bratislavě a na internetu nás sleduje a komentuje lavina našich přátel a fanoušků.

Říkáme si Vlci, jsme hrdí že hrajeme za Vlčnov a z první ligy z domácích zápasů budeme dělat přímé komentované přenosy na youtube. Venkovní zápasy, když bude mít soupeř on-line taky a když ne, tak každý zápas bude rozebrán ve videu. Milan Flekač, legenda místního šachu před 30 lety vytáhl Havřice do první ligy. Na rok přesně po 30 letech  s námi slavil postup Vlčnova do první ligy! 

Tato poslední fotka je z této soboty. Koupili jsme si pohár, rozdali medaile všem hráčům oddílu. Každý měl splněný sen a pořádně to oslavili. Ano, oslavili jsme výhru v 2. lize a postoupili do první ligy. 

- třetí zleva, starosta Vlčnova...i to dokazuje jakou mají šachy ve Vlčnově podporu a jak jsme hrdí na to, že jsme Vlčnov. Ten co drží pohár, je náš kapitán Petr Kapusta. Asi nejlepší kapitán u nás. Za poslední tři roky, tři postupy. Minulý rok s Kroměříži jako kapitán postoupil do extraligy a dal přednost Vlčnovu a tentokrát jako kapitán nás dovedl do první ligy.  A možná  a možná konečně vrabci na střeše si říkají, že by mohla být ve Vlčnově velká svatba. Starosta má v září čas, my máme taky čas a tak uvidíme a i když Peťa Kapusta nebydlí ve Vlčnově, tak není jiná možnost, než aby se svatba nekonala ve Vlčnově....

A jestli nemám strach, že jednou spadneme zpátky do okresní soutěže. Každý jednou spadne, každý jednou skončí, ale ne každý si při tom splnil své sny.

My ve Vlčnově si můžeme říct, že sny jsou nejkrásnější, když je můžete prožít.